Telcov (Teltsch)

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1394, kdy Telcov patřil spolu s Tunkovem i Horou k manství Okounov. V roce 1545 byla ves v majetku Jana z Fictumu a brzy poté byl již součástí rozsáhlého panství pánů ze Šumburku. Markéta Huvarová z Lobenšteina, která zdědila část panství Nový Šumburk, prodala roku 1604 čtyři vesnice, mezi nimiž byl i „Telič“, bratrům ze Šteinsdorfu a na Hlubanech. Ještě téhož roku však „Beličov“ koupil Kryštof z Fictumu, pán Klášterce. U tohoto panství Telcov zůstal až do roku 1850, i když se jeho majitelé střídali. Podle urbáře kláštereckého panství z roku 1649 žilo v Telcově 7 sedláků a 2 chalupníci. Stejný počet uvádí i berní rula z roku 1654. Ta ještě dodává, že „na stavení je tato ves prostřední, rolí špatné, víc ovesný než žitný, vršité a kamenité, luk s potřebu, živnost jich z dobytka a dříví dělání“. Také Schaller uvádí Telcov ve své topografii z roku 1787 u panství Klášterec s 18 čp. a Soomer roku 1846 jako Töltsch již se 155 obyvateli a 23 domy. Navíc přidává, že k Telcovu patří samota, ležící na potoku Bublava ¼ hodiny východně od vsi, mlýn čp. 18 zvaný Geigenmühle. Cesta k němu byla dost příkrá a špatná a na Kreybichově mapě byla jeho poloha zakreslena špatně. Roku 1850 se obce osamostatnily a Telcov se stal osadou Tunkova, v letech 1868-1907 byl osadou Matinova. Podle statistických tabulek z roku 1863 žilo tehdy v Telcově 81 mužů a 66 žen a je zde uváděn také mlýn. V letech 1887-1888 bylo v okrese Kadaň provedeno sčítání ovocných stromů. Na první příčce se umístil Perštejn a na posledním místě Telcov se svými 700 ovocnými stromy. Zdejší škola, postavená roku 1883 nedaleko středu obce u cesty ke Kottershofu jako jednotřídka, byla již o 2 roky později rozšířena o druhou třídu. Chodily do ní děti i z Tunkova, Hory a Mělníku. Předtím chodily děti z Telcova do školy v Tunkově, která byla po postavení školy v Telcově zrušena. Ve zdejší škole také působil od roku 1937 známý malíř Doupovska Hermann Dietze. Na Kadaňsko přišel v roce 1926 a ihned si blízké Doupovsko zamiloval. Brzy se stal vyhledávaným krajinářem a jeho obrazy zdobily státní úřady i soukromé byty. Po odsunu začal nakonec učit na lidové umělecké škole v Kempten v předhůří Alp. I pak se ale stávaly Doupovské hory občas námětem jeho obrazů. Dne 16. března 1894 zažili obyvatelé Telcova vzrušující událost, protože se u zadního mlýna zřítil balón z Berlína. Lidé to naštěstí přežili, ale vrátit se museli vlakem. K 1. lednu 1908 se Tunkov s Telcov odpojili od Martinova a vytvořili samostatnou obec s obecním úřadem v Tunkově, jehož byl Telcov poté opět osadou. V adresáři z roku 1911 je v Telcově udáváno 155 obyvatel a 26 domů. Farou patřil Telcov stále ještě k Okounovu, poštou k Tocovu a nejbližší nádraží bývalo v Perštejně. Byla zde v té době 3 větší hospodářství, 2 mlýny, hostinec s řeznictvím a malým obchodem. Četnickou stanici měl Telcov v Perštejně. V roce 1921 zde žilo 153 obyvatel 153 obyvatel ve 26 domech a roku 1930 119 obyvatel ve 28 domech. V září roku 1944 zažili Telcovští ještě jednu leteckou katastrofu – poblíž školy se při velkém leteckém náletu na Krušnohoří zřítil čtyřmotorový bombardér. Po odsunu německého obyvatelstva na konci 2. světové války nabyla ves již nikdy zcela dosídlena a roku 1947 zde žilo pouze 10 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení došlo k 15. červnu 1953, tzn. hned v 1. etapě zřizování Vojenského újezdu Hradiště. Opuštěná ves byla poté postupně bořena až zcela zanikla.