Těšetice - Romeský mlýn

Patrně již středověký námezdní vodní mlýn, nazývaný Romeský mlýn (Romesmühle), byl vystavěn v neznámé době na pravém břehu Ratibořského potoka (Schinken Bach) při cestě do Hřivínova a Herstošic v části katastru zvaném „Romes“ asi 550 metrů jihovýchodně od vsi Těšetice (Tescheditz). První písemná zmínka o mlýnu pochází z listiny ze dne 13. března 1589, kterou rytíř Anselm ze Steinsdorfu potvrdil svobody, které udělil jeho děd na Tři krále roku 1554 poddaným ve vsi „Descheditz“ a mlýně zvaném „Ssinka Muhl“. Jako mlynář Romeského mlýnu je tehdy uváděn Merten Wolff.

Na mapě 1. vojenského Josefského mapování z let 1764-1768 je mlýn zakreslen s názvem Raben Mühle, kdežto označení Romes Mühle nese druhý tešetický mlýn ležící jižněji po toku Ratibořského potoka, pozdější Schinkenmühle. Na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841 je Romeský mlýn čp. 49 zakreslen se dvěma mlýnskými koly a jako vlastník uveden mlynář Franz Wolf. V Sommerově topografii z roku 1847 je uváděn jako Tomášův mlýn (Thomas-Mühle). K roku 1930 je jako majitel Romeského mlýna čp. 49 s jedním mlýnským kolem uváděn Eduard Wolf, který byl posledním předválečným držitelem mlýna. Ve třicátých letech 20. století byla do lednice mlýna vestavěna moderní turbínová kašna s Francisovou turbínou. Mlýn dodával rovněž vodní energii do sousední vsi.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však již nebyl patrně obydlen a mlýnský provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Ještě na snímku vojenského leteckého mapování z roku 1952 byly všechny budovy zastřešené, do roku 1956 však byly střechy sneseny. Zříceniny objektů byly ponechány svému osudu a postupně zarostly náletovými dřevinami.

Areál vodního mlýna tvořila velká hlavní mlýnská budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá sedlovou střechou. Voda byla přiváděna od severu z Ratibořského potoka asi 370 metrů dlouhým mlýnským náhonem zakončeným dlouhou rozšířenou retenční nádrží. Z nádrže spadla voda do lednice na severní straně hlavní mlýnské budovy a odtékala západně odtokovým kanálem zpět do Ratibořského potoka. K roku 1930 je mlýnský provoz s jedním mlýnským kolem na svrchní vodu uváděn s hltností 0,121 m³/s, spádem 4,1 metru a výkonem 4,3 koňské síly. Ve třicátých letech 20. století byla do lednice mlýna vestavěna moderní turbínová kašna s Francisovou turbínou.

K východnímu průčelí hlavní mlýnské budovy přiléhal kolmo pod hrází retenční nádrže dlouhý úzký dvouprostorový objekt, krytý patrně pultovou střechou. Na západní straně při lednici býval drobný obdélný přístavek. Jižním směrem od hlavní budovy stávala na koso postavená jednoprostorová budova patrně kolny z lomového kamene na obdélném půdorysu. Jihovýchodní cíp areálu uzavíraly do tupého úhlu postavené dva obdélné objekty patrně stodol a chlévů z lomového kamene s drobnými přístavky, kryté sedlovými střechami.