Úvod > Architektonické památky > Těšetice - Šinkův mlýn
Těšetice - Šinkův mlýn
Středověký námezdní vodní mlýn, nazývaný Šinkův mlýn (Schinka Mühle), na pravém břehu Ratibořského potoka (Schinken Bach) při cestě do Herstošic asi 900 m jižně od vsi Těšetice (Tescheditz). První písemná zmínka o mlýnu pochází z roku 1589. Po roce 1945 však byl mlýnský provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Na počátku 70. let 20. století proběhla částečná demolice areálu a zbytek objektů se proměnil ve zříceniny.
Obec: Těšetice (Tescheditz)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na pravém břehu Ratibořského potoka asi 900 m jižně od vsi
GPS: 50°9'10.049"N, 13°5'25.340"E
Období vzniku: neznámé
Architekt: neznámý
První písemná zmínka: 13. března 1589
Období devastace: po roce 1945
Demolice: počátek 70. let 20. století
Stav: zříceniny
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Patrně již středověký námezdní vodní mlýn, nazývaný Šinkův mlýn (Schinka Mühle, Schinken Mühle), byl vystavěn v neznámé době na pravém břehu Ratibořského potoka (Schinken Bach) při cestě do Herstošic asi 900 metrů jižně od vsi Těšetice (Tescheditz). První písemná zmínka o mlýnu pochází z listiny ze dne 13. března 1589, kterou rytíř Anselm ze Steinsdorfu potvrdil svobody, které udělil jeho děd na Tři krále roku 1554 poddaným ve vsi „Descheditz“ a mlýně zvaném „Ssinka Muhl“. Na mapě 1. vojenského Josefského mapování z let 1764-1768 je mlýn zakreslen chybně s názvem Raben Mühle druhého těšetického Romeského mlýna ležícího severněji proti toku Ratibořského potoka. Na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841 je Šinkův mlýn čp. 51 zakreslen se dvěma mlýnskými koly a jako vlastník uveden mlynář Karl Riedl. K roku 1930 je jako majitel Šinkova mlýna čp. 51 s pilou a dvěma mlýnskými koly uváděn Alois Huml, který byl posledním předválečným držitelem mlýna.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války již však nebyl mlýn obydlen a provoz ukončen. Opuštěné objekty přestaly být udržovány a postupně chátraly. Ještě na snímcích vojenského leteckého mapování z roku 1961 jsou všechny opuštěné mlýnské objekty zastřešeny. V polovině šedesátých let 20. století se následně začaly propadat střech a na počátku sedmdesátých let 20. století proběhla částečná demolice areálu a zbytek objektů se proměnil ve zříceniny.
Popis objektu
Areál vodního mlýnu tvořila hlavní mlýnská budova z lomového kamene na obdélném půdorysu krytá polovalbovou střechou, která uzavírala severní stranu dvora. Na ní kolmo navazoval objekt lednice s mlýnicí na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou, uzavírající východní stranu dvora. K roku 1930 je mlýnský provoz s dvěma mlýnskými koly na svrchní vodu uváděn s průtokem 92 l/s, spádem 5,2 metrů a výkonem 3,1 kW a průtokem 100 l/s, spádem 4,6 metrů a výkonem 3 kW. Voda na mlýnské kolo byla přiváděna přepady z retenční nádrže severně nad mlýnem, napájené asi 300 metrů dlouhým mlýnským náhonem z Ratibořského potoka.
Západní stranu uzavírala velká, patrně obytná budova z lomového kamene na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou s dvěma vikýři a objekt nepravidelného zalomeného půdorysu se sedlovou střechou. Velké obdélné nádvoří uzavíral na jihu velký objekt patrně stodoly na obdélném půdorysu, krytá sedlovou střechou.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Jiří FÁK, Jiří SCHIERL, Martin VÁŇA, Jaroslav VOGELTANZ, Tajemství řeky Střely, Plzeň 2017, s. 55.
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 363, 365.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 6. Chomutov, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 32.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 15. Elbogner Kreis, Praha 1847, s. 162.