Hradiště Tašovice

autor: Prekop, Filip Mgr. | zařazeno v kategorii: Historie Karlovarska | komentáře: 0

Mgr. Filip Prekop

Hradiště Tašovice je archeologickou památkovou rezervací nacházející se ve stejnojmenné městské části města Karlovy Vary. Naleznete jej na samotném západním konci ulice Slovanská, na kterou navazuje asfaltová stezka do chatové oblasti Stahlův dvůr. Od soutoku Ohře s řekou Teplé, které je možné považovat za střed města Karlovy Vary, je vzdálena přibližně 5 km. Je to přibližně stejná vzdálenost jako od středu města Loket, s nímž ho pojí historické označení hradiště „Starý Loket“. S tímto označením se setkáváme například již na plánu z r. 1864 (obr. 1). Naopak nejmladší plán lokality s vyhodnocením dochovaných reliktů byl proveden v roce 2013, a to na základě vyhodnocení digitálního modelu reliéfu z dat leteckého laserového snímkování Českého katastrálního úřadu. Jeho interpretace byla provedena na základě znalosti projevů minulých lidských aktivit z obdobných lokalit a terénní obchůzkou jednotlivých identifikovaných tvarů reliéfu. Zjištění byla dále konfrontována se staršími mapovými díly.

Geomorfologie

Hradiště se váže na výrazný skalnatý vrchol o výšce 413 m. n. m., který se nachází na pravém břehu, v prudkém ohybu řeky, jenž se zde stáčí od severu v téměř pravém úhlu k východu. Z nejvyššího bodu hradiště, na samém hraně prudkého srázu je výrazný výhled do širokého okolí. Dominantní výhled na značnou délku toku Ohře, včetně širokého okolí západním, jižním i částečně východním směrem, poutá dle pestrého složení soudobých předmětů k rozličným volnočasovým aktivitám i dnes.

Povrchové příznaky

Hlavními prvky lokality jsou dvě linie opevnění skládající se z hlinitokameného násypu - valu a předcházející terénní deprese – příkopu. Ty dělí plochu památky na vnitřní plochu hradiště a tzv. Předhradí. Vnitřní plocha hradiště má přibližně půdorys čtverce o délce hrany 65 metrů. Jeho jižní strana se přimyká k prudkému skalnatému srázu nad řekou Ohře a severně končí v těsné blízkosti asfaltové komunikace Tašovice – Stahlův Dvůr. V přirozené podobě je val s příkopem nejlépe dochován v západní části. Zde opevnění dosahuje šířky téměř 15 m. Val převyšuje okolní terén o přibližně 1 m a příkop se zahlubuje o cca 0,6 až 0,8 m pod terén. Část linie opevnění vnitřní části pozorujeme v jeho severovýchodním nároží. Zde opevnění prudce zahýbá od východozápadního směru k jihu. Val zde převyšuje okolí o více než 2 m. Příkop je 1 – 1,5 m hluboký. Tvar a pravděpodobně i výška valu byla změněna přípovrchovou těžbou nekvalitního uhlí, po které zbylá rozsáhlá nepravidelná prohlubeň, zasahující přibližně v ploše 20 x 30 m do vlastního hradiště, přestože její většina postihuje předhradí a jejího okolí. Většinu východní části vnitřního opevnění dnes také musíme jen předpokládat a to v místech za hranou kamenolomu, který z mírného svahu východního předhradí udělal terasu ostře zařízlou do přirozeného svahu předhradí 15 m pod úrovní plochy vnitřního hradiště.

Plocha předhradí je dnes špatně čitelná vinou několika velkých degradujících zásahů. Přesto si můžeme udělat představu o jeho rozsahu spojnicí několika dochovaných fragmentů linie vnějšího opevnění. V západní části navazuje na val jádra hradiště k severozápadu. Po vzdálenosti cca 30 m se prudce stáčí k severovýchodu, kdy po dalších 40 m je linie přerušena novodobou těžbou uhlí. Na opačném konci deprese bezprostředně navazuje opevnění v délce 20m. Další dva oddělené fragmenty opevnění pokračují východním směrem, kde se mírně stáčejí k jihovýchodu. Ty jsou přeťaty zmíněnou komunikací ke Stahlově Dvoru. Východní část opevnění tvoří dnes již jen val. Ten zde respektuje terénní hranu přirozeného údolíčka spadajícího mírně k řece. Jeho poslední část je patrná na severovýchodním koutu přirozené terasy hradiště. Zajímavá část území, která může funkčně souviset s hradištěm je další pokračování terénu, který již neobsahuje žádné interpretovatelné objekty, ale tvoří velmi pozvolný svah spadající paralelně s tokem řeky k jejímu břehu.

Nálezy a historie bádání

První doložitelný archeologický výzkum byl na hradišti v Tašovicích realizován již v roce 1911 panem Knettem (Plesl-Hájek-Martínek 1983, 7). V povědomí veřejnosti je lokalita již určitě od roku 1864, kdy o hradišti psal pan Schmitt (Schmitt, 1864, 250). Ve stejné publikaci nalezneme také vyobrazení památky pánů Levého a Hofmanna, a to i s půdorysem kaple sv. Barbory, o jejíž existenci však panují pochybnosti (Schmitt, 1864, 250, obr. 1). Velmi věrný půdorysný plán lokality pochází z roku 1941/1942, od p. Hiemesche (obr. 2).

Hlavní archeologické výzkumy probíhaly v Tašovicích v letech 1948-1950 vedené A. Knorem a F. Proškem z Archeologického ústavu v Praze. Byla sledována otázka způsobu opevnění a částečně osídlení plochy vnitřního hradiště. Archeologická sonda západním valem odhalila jeho vnitřní konstrukci (obr. 3). Hlavní masu tvořila hlinitodřevěná konstrukce, která byla opatřena líci ze skládaného lomového kamene. Ten byl vzájemně provázán pomocí dřevěných prvků (?). Původní výška hradby se odhaduje na 3,5 – 4 m. Dle datovatelného archeologického materiálu byla hradba postavena v 9. – 10. století, stejně jako pozůstatek dřevěného srubu v ploše hradiště (obr. 4). Zánik existence sídla byl pravděpodobně náhlý, který byl dříve interpretován jako násilný (Čtverák a kol. 2003, 312).

Velmi zajímavým objevem výzkumu bylo reziduum dvojice terénních depresí o rozměrech 3 x 4 m dosahujících hloubky 60 - 70 cm (obr. 5a, 5b). Zde se nalezl početný soubor pazourků o kusech v řádech několika tisíců (obr. 6). Dle skutečnosti, že pazourky se nacházely především vně depresí (60 kusů uvnitř, cca 3000 vně), byly tak interpretovány jako pozůstatky obytných chat (Prošek 1951, 14). Podle podobnosti nálezů s dobře datovatelným souborem z Komořanského jezera bylo stáří Tašovických chat odhadnuto na 8 – 6 tis. let př. Kristem (Prošek 1951, 15). Jako takový je nález datovatelného mezolitického obydlí zcela unikátní v celorepublikovém kontextu.

Ve sbírce Karlovarského muzea se nachází rovněž několik fragmentů keramických nádob z mladší doby bronzové, které byly získány pravděpodobně povrchovým sběrem (Plesl – Martínek – Hájek 1983, 71). Je dále zajímavé, že z blízkosti hradiště pochází soubor neolitické keramiky, a to právě z území Stahlova dvoru. Materiál je dnes nezvěstný a jsme odkázání pouze na věrnou dobou dokumentaci (obr. 7). Přesto se jedná o jednu ze dvou bezpečně doložených míst přítomnosti prvních zemědělců na území dnešního Karlovarského kraje.

Výzvy do budoucnosti

Historická vzdálenost terénních archeologických prací dává prostor k aktuálnímu vyhodnocení lokality s pomocí soudobých vědeckých metod a přístupů. Především tehdy nemohlo dojít k využití přírodovědných metod pro přesné datování existence hradiště dle radiokarbonového datování. Zbytky dřevěných konstrukcí hradeb by byly jistě vhodným vzorkem. Stejně tak nebylo tehdy možné využít možnosti environmentálních analýz kulturních plodin, které by nám dnes pomohly poznat způsob a spektrum využívaných plodin tehdejšími obyvateli. Archeologickou výzvou rovněž zůstává vyhodnocení střetu opevnění předhradí hradiště a novověké těžby písku či hnědého uhlí.

Současný stav

Plocha hradiště i předhradí byla dlouhodobě opomíjena majitelem pozemků památky. To způsobilo téměř zapomenutí jejího významu a dalo prostor k vytváření spontánních skládek a postupného ukrajování chráněné plochy památky. Vrcholem byl vznik dvojice novostaveb při západním okraji předhradí do té doby chráněném území. Přes odpor orgánů památkové péče, viníci tohoto nejnovějšího ochuzení památky nebyly nijak postiženy.

V roce 2013 provedl NPÚ ú.o.p. v Lokti revizní vyhodnocení památkových hodnot lokality a došlo k vypracování nového zaměření pomocí vyhodnocení digitálního modelu terénu z dat leteckého laserového snímkování (Prekop 2013, obr. 8a-c). Díky vstřícné spolupráci nového vedení města, především Mgr. Jiřího Klsáka, se podařilo iniciovat aktivní péči města Karlovy Vary o danou lokalitu. Od této doby dochází k postupné obměně skladby lesního porostu v ploše památky a likvidaci náletových křovisek a dřevin, tak aby došlo ke kultivaci prostoru do podoby přírodního parku s řízeným druhovým obsahem zeleně. Památka je volně přístupná.

Literatura:

Bernau, F. 1878: Burg und Stadt Elbogen von der älesten Zeit bud zum JAhre 1547. Comotovia IV, Beilage z. Eger Bote, Chomutov 1878, str. 15-18.
Čtverák, V. – Lutovský, M – Slabina, M. – Smejtek, L. 2003: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri.
Hiemesch, V. 1941/42: Vorarbeiten für einen vorgeschichtlichen Burgenatlas des Sudetengaues, Sudeta N. F. 2, s. 127-133.
Plesl, E. – Hájek, L. - Martínek, J. 1983: Pravěk Karlovarska a Sokolovska a katalog archeologických sbírek Muzeí v Karlových Varech a Sokolově
Prošek, F. 1951: Mesolitická chata v Tašovicích. Archeologické rozhledy, s. 12-15. Praha: Archeologický ústav v Praze.
Prekop, F. 2013: Archeologický potenciál hradiště Tašovice. Nálezová zpráva. NPÚ ú.o.p. v Lokti.
Schmitt, A. P. 1863: Upomínky na slovanské Sedlecko, nynější Loketsko. Zlatá Praha I., s. 240, 250, 263.

Seznam obrazových příloh:

1 – Plán hradiště z roku 1864, Zlatá Praha I, str. 250.
2 – Vrstevnicový plán lokality z roku 1942. Hiemesch, V. 1941/42, str. 128.
3 - Archeologický řez západním valem. Prošek, F. 1950: Nálezová zpráva 2149/50. Praha.
4 - Pozůstatek dřevěného srubu v ploše hradiště. Prošek, F. 1952
5a - Fotografie mezolitických objektů z průběhu výzkumu F. Proška. (archiv ARÚP).
5b – Půdorys výzkumu se zachycenými mezolitickými chatami Františkem Proškem. Archeologické rozhledy 1951, str. 13.
6 – Výběr pazourkových nástrojů z období mezolitu. Prošek, F.: Archeologické rozhledy 1951, str. 15.
7 – Typické keramické fragmenty pozdního neolitu. č.j.:TX195205747. Archiv ARÚP.
8 a,b,c – Vizualizace dochovaných archeologických hodnot a minulých odborných aktivit v digitálním modelu reliéfu, dle dat leteckého laserového snímkování (zdrojová data po robustní filtraci, autor dat ČÚZK, zpracování F. Prekop).
9 – Terénní revize 2013. Západní val a příkop vnitřního hradiště, pohled k jihu. Autor: F. Prekop.
10 – Terénní revize 2013. Severovýchodní nároží vnitřního opevnění. Pohled k východu při první etapě kácení nevhodných dřevin.
11 - Terénní revize 2013. Jeden z vojenských okopů, kdy plocha byla součástí vojenského cvičiště.
12 – Terénní revize 2013. Pohled z vrchu památky k východu po proudu řeky Ohře. Autor: F. Prekop.