K nejstarším dějinám Ostrova (u Karlových Varů) a okolí

Mgr. Lukáš Hanzl

Starší pravěk

      Jen velmi málo je v povědomí obyvatel našeho kraje fakt, že Karlovarsko, kam patří i Ostrov, bylo osídleno již ve starším paleolitu a máme o tom dokonce nesporné doklady byť zatím velmi sporadické. Vůbec prvními lidmi v našem regionu byli totiž již neandrtálci. Poté však následuje sídelní hiát až do doby pozdního paleolitu na konci poslední doby ledové. Takovou epipaleolitickou lokalitou je například ostrožna západně od vsi Dřenice na Chebsku. Mnohem významněji jsou však v karlovarském regionu zastoupena archeologická naleziště až z období mezolitu.

      Mezolit, známý též jako střední doba kamenná, označuje období mezi 8 600 př. n. l., kdy končí epipaleolit, a začátkem neolitu, který je dnes kladen do roku 5600 př. n. l. Mezolit je definován jako pokračování paleolitu za nových přírodních podmínek. V závislosti na změně podnebí se prudce mění vegetace a rychle mizí řada zástupců glaciální fauny. Naopak se objevují zástupci nové fauny zejména jelenovití.

      Materiálně bylo lidstvo v období mezolitu ještě na velmi nízké úrovni kultury, většina předmětů denní potřeby byla z organických materiálů, které se v našich podmínkách špatně uchovávají. Proto máme z tohoto období jen málo nálezů a to většinou pozůstatky kamenných nástrojů, výjimečně kostěné či parohové industrie. Příbytky mezolitiků s ohledem na teplejší klima tvořily hlavně stany a lehké chaty, jen zřídka mělce zahloubené se stopami po obvodových kůlech (v našem regionu např. Tašovice). 1) Proto je výzkum tohoto dějinného období opravdu náročný a lokality s mezolitickým osídlením jsou nejčastěji indikovány prostřednictvím povrchových sběrů štípané industrie.

      V našem regionu jsou mezolitická naleziště povětšinou již zničená jako ostrožna nad železničním tunelem, naproti Čertovu ostrovu v Karlových Varech-Bohaticích či podobná ostrožna v Dalovicích 2), kudy dnes prochází silnice R6. Nebo byla sice v minulosti detailněji zkoumaná jako Tašovice I, Tašovice II 3) či Zlatý kopeček 4), která je dnes částečně pod náspem mimoúrovňové křižovatky za karlovarským Kauflandem. Bohužel byly tyto výzkumy metodicky, technicky a materiálně na úrovni možností své doby, tedy asi ne tak kvalitně, jak bychom dnes potřebovali.

      Z Ostrova prozatím pocházejí první špatně datovatelné nálezy štípané industrie z dnešní průmyslové zóny, respektive okolí rybníka Růžku v počtu zatím velmi malém (viz obrázek 1).

      Nemůžeme rovněž zcela vyloučit, že nálezy štípané industrie z Ostrova alespoň z části náleží k štípané industrii mladší doby bronzové, přestože distribuční schéma nalezené atypické štípané industrie v lokalitě se zatím nijak nekryje s rozmístěním mladobronzové keramiky. Materiálově jedno škrabadlo a jeden úštěp náleží k rohovci typu Tušimice 5), to je zatím vše co víme. Existence mezolitické lovecké stanice, či stanic v Ostrově a okolí zatím zůstává zajímavou pracovní hypotézou, již bude třeba teprve na základě přesvědčivých důkazů prokázat, eventuálně ovšem i vyloučit. Zatím však máme jen indicie, které nás ovšem k takovým úvahám opravňují.



Mladší pravěk, resp. Mladší doba bronzová

      Pro tuto etapu lidského vývoje na našem území je typické masové rozšíření bronzu, který je užíván již nejen k výrobě luxusních předmětů, ale i k výrobě běžných pracovních nástrojů. Podle Reinekovy periodizace mladšího pravěku zajímá mladší doba bronzová BD, HA1, HA2 tedy období 1400/1300 – 1050/1020 př. n. l. 6)

      Pro mladší a pozdní dobu bronzovou je typickým kulturním rysem pohřební ritus s ukládáním spálených tělesných pozůstatků do uren – popelnic, proto se kultury tohoto období označují jako kultury „popelnicových polí“. Knovízská kultura, která je typickou pro toto období, je rozšířená ve středních, severozápadních a částečně i jižních Čechách, na Karlovarsku se z ní vyděluje tzv. Chebská skupina, do níž patří i nálezy z Ostrova a okolí.

      V tomto období již byla budována opevněná sídla, známá všeobecně jako hradiště. Nejbližším hradištěm v okolí Ostrova kladeným do mladší doby bronzové je Velichov. Kromě nahodilých nálezů keramiky je hradiště takto datováno typologicky podle charakteristického valu a řešení prostoru brány. 7)

      Každé hradiště mělo však již své venkovské zázemí tvořené zemědělskými osadami. K archeologicky známým lokalitám tohoto typu náleží kupříkladu naleziště Dubina, Jakubov-Vojkovice, Velichov a také Ostrov. 8) Zatím poslední náhodný objev depotu dvou bronzových srpů a bronzové sekerky učinil jistý detektorář v oblasti hroznětínského Špičáku. Nález je kladen do Reineckeho stupně HB1, čili 1000-750 let před n. l. 9)

      Z Ostrova jsou známy zatím jen doklady pohřebních aktivit. V roce 1944 v kráteru po letecké bombě nalezly zlomky keramiky, které pan Weber věnoval Karlovarskému muzeu. 10) Z celého objevu se dochovala rovněž zpráva dr. Antona Gnirse s fotografií nálezové situace, uložená v Archivu nálezových zpráv Archeologického ústavu.

      Severně od nádraží, v prostoru zahrádek na vrchu „Výškovce“, v roce 1970 František Jakeš náhodně našel žárový hrob (viz obrázek) Nález byl tvořen střepy okřínu a misky, která ho patrně uzavírala. V této schráně pak byly uloženy spálené lidské ostatky a milodary. Součástí nálezu byla i polovina bronzového kroužku, snad šperku, který náležel pohřbenému jedinci. Kromě toho ještě téhož roku ohlásil pan Jakeš několik dalších nálezů keramiky z téhož pozemku. 11)

      Třetím významným mladobronzovým nalezištěm je průmyslová zóna. Zde se patrně splachy dostala mladobronzová keramika (viz foto) do nejnižších poloh malé pramenné pánve kol rybníka Růžku.

      Zkoumání mladobronzového osídlení v Ostrově a jeho okolí bylo dosud spíše nahodilé a nemělo systematický charakter, proto o něm víme stále jen velmi málo. Tyto ojedinělé nálezy však dokládají, že Ostrovsko bylo příhodným a oblíbeným místem k sídlení již v období mladšího pravěku a zasloužilo by si do budoucna v této problematice lepšího ošetření.



Raný středověk

      Termín raný středověk označuje období evropských dějin od konce 5. do 12. století. Vyznačuje se výskytem kmenové společnosti s feudálními vztahy ve velmi raném stádiu, institutem otroctví, absencí univerzit a škol, vzdělaností omezenou jen na několik klášterů a zápasem ještě velmi primitivního křesťanství s původními polyteistickými kulty evropské populace a větší mírou sexuální volnosti. 12) Materiálně se na území Čech toto období vyznačuje v architektuře prerománským a románským slohem, stavební kultura je jednodušší, ve starším období převládají zemnice a polozemnice a později se objevují srubové domy. Keramika je hrubší v období tzv. „keramiky pražského typu“ a vyvíjí se až po krásné ukázky keramiky mladohradištní a pozdněhradištní. Oproti pravěké keramice je však pro ni typická jistá schematičnost a menší variabilita. 13)

      V našem kraji je raný středověk období, kdy začíná definitivní historická kontinuita osídlení až do dnešních dnů. V tomto stádiu bylo však osídlení jen řídké a uvažuje se asi zcela oprávněně, že se jednalo pouze o jakýsi „tranzitní region“, kde se osídlení rozvinulo jen podél obchodních stezek, jako posílení jejich infrastruktury. Pro ochranu takové obchodní trasy vzniká již v době středohradištní na Karlovarsku opevněné hradiště Tašovice a nedaleko od Ostrova hradiště na Liščím vrchu nad Velichovem, na místě bývalého mladobronzového hradiště, viz výše. Obě hradiště pak zanikají snad ještě v průběhu 10. století. Nahradilo je patrně hradiště Sedlec, jehož poloha nám není dosud známa. Teprve snad až ve 12. století a první polovině 13. století se síť sídel zahušťuje a rozvíjejí se do té doby málo ve zdejším kraji frekventované ekonomické činnosti, jako je třeba výroba železa. Doklady masivní výroby železa z konce raného středověku máme celkem spolehlivě doloženy v okolí Sedlece u Karlových Varů 14) a snad i okolí Tašovic a Jenišova. 15) Právě výroba železa se spolu s rozvojem zemědělství svou masívní spotřebou dřeva nejvíce podílela na odlesnění Karlovarska v průběhu středověku. Od třicátých let přebírá úlohu mocenského centra v regionu hrad Loket a sídelní ekumena se rozrůstá a ustaluje.

      Z vlastního Ostrova však pochází doposud jen několik ojedinělých nálezů mladohradištní keramiky zatím neurčitého stáří. Distribuční schéma této keramiky (viz foto) se v lokalitě u rybníka Růžku kryje s nálezy mladobronzovými, i když je třeba stále brát v potaz vliv transformace, zejména transformace polohové vlivem gravitace, eroze a hluboké orby. Mohou se právě snadno zaměnit s keramikou mladobronzovou, neboť kromě stop po dotáčení tenčího střepu jsou si vnějškově velmi podobné. Bohužel ze samotných sběrů pocházejí jen dva ven vyhnuté okraje a výzdoba chybí vůbec a tak chronologické určení je možné jen prostřednictvím sledování technologických stop na jinak atypických střepech a to jen velmi přibližně.



Na počátku vrcholného středověku

      Od konce 12. století náleželo území Ostrovska rodu Hrabišiců později známých jako páni z Rýzmburka, erbu černých hrábí ve zlatém poli. Předlokační osada, jejíž vznik předpokládáme nejpozději na konci 12. století, ležela ještě po polovině 13. století stále na terase nad řekou Bystřicí, jižně od dnešního Ostrova, v prostoru celé dnešní průmyslové zóny. Zaujímala zhruba oblast mezi dnešní silnicí, řekou Bystřicí, bezejmennou vodotečí protékající dnešním odkalištěm a návrším jižně od vesnice Nejda. Patrně neměla ustálenou strukturu, sestávala z více samostatných částí, snad dvorců a komunitním centrem byl od 30. let 13. století kostel sv. Jakuba Většího, stojící dle všech známek na starším nekostelním pohřebišti. Kostel byl založen na říční terase nad vlastní nivou říčky Bystřice. To jasně definuje jeho polohu z hlediska osídleného území jako okrajovou, ležící vně osady na pozemcích, které nebylo možno využít pro hospodářskou činnost. Zachovala se z něj podélná loď se čtvercovým chórem. Podle výzkumu z roku 2006 16), je loď původu až raně gotického na rozdíl od portálu, který je ztotožněn se stavební hutí oseckého kláštera a datován do 20. až 30. let 13. století. 17) Listina zmiňující patronátní právo oseckého kláštera ke kostelu, vydaná k roku 1207, je mladším falzem. 18)

      Hlavním pramenem poznání předlokačního osídlení Ostrova je však keramika a její distribuce v okolní krajině. V sekvenci okrajů se v první polovině 13. století regionálně objevují, jak prosté šikmo nebo kolmo seřezávané, tak i vzhůru či kolmo protažené. Pokračují vzhůru vytažené a protažené, také šikmo vytažené a protažené a v první polovině 13. století se ještě sporadicky objevují.

      Od druhé poloviny 13. století se prosazuje nově příchozí, světlá keramika kolonizační, jež je zpravidla červeně malovaná. Dále pak pokračuje šedá, slídnatá keramika 13. a první poloviny 14. století. Typická vývalkovou i rytou šroubovicí a zejména vysoko taženými okraji tzv. okružím. Postupně se objevují nové profilace okrajů hlavně vytažené nebo protažené v různých variantách nejčastěji s vnitřním prožlabením a s horní plochou ovalenou, ale i rovnou, dovnitř i vně šikmou. Jen zřídkavě se v některých souborech objevují okraje římsovité, které ale náleží až konci 13. století a 14. století. Keramika reprezentovaná římsovitými okraji je tvrdší, kvalitně vypálená, příměs slídy v hrnčině u ní klesá 19) V závěru 13. století a hlavně první polovině 14. století se začínají objevovat okruží pro keramiku 14. století v regionu typická.

      Objevují se však i nové tvary keramiky do té doby neobvyklé nebo jen sporadicky zastoupené. Výskyt džbánů dokládá velký počet uch s vnitřním prožlabením. Konvice je na Ostrovsku doložená nálezem nálevky z Bystřice (mostek přes Bystřici do Hlubokého). Dalším typickým picím tvarem pro tuto dobu jsou hrnky, zatím však nedoložené. Mísy pro toto období jsou na Karlovarsku kónické s široce otevřeným ústím. Okraje mís jsou ven vyklopené, ovalené, vklopené, někdy jsou zdobeny přesekáváním.

      Výzdoba je tvořena jednoduchou rýhou, vlnicí, lištou se žlábkem, lištou s vrypy, lištou s vlnicí, lištou vlnicí pod lištou. Od 13. století se již objevují v našem regionu pokličky, většinou zvonovité. Již od druhé poloviny 13. století můžeme předpokládat hojné užívání keramických miskovitých kahánků. Další pro středověk typická technická keramika, nádorovité kachle se na Karlovarsku pravděpodobně objevuje až na konci 13. a mnohem pravděpodobněji až v první polovině 14. století. 20)

      V této době snad ještě za vlády Rýzmburků nad tímto územím začíná vrcholit německá kolonizace, na níž se ale v širším okolí města podílí zejména klášter v Teplé. Typickým dokladem německé kolonizace v bezprostředním okolí Ostrova je kupříkladu ves Hluboký (dříve Tiefenbach), která je přímo klasickou ukázkou lánové kolonizační vsi.

      Z hospodářského hlediska lze konstatovat, že i na Ostrovsku se slibně nejpozději od konce raného středověku přes celý vrcholný a pozdní středověk se rozvíjí výroba železa, která byla po celá staletí jedním z největších, dnes bohužel historiky poněkud opomíjeným zdrojem blahobytu města. 21)

      Následně však panství Rýzmburků na Ostrovsku končí a počíná se nová éra, kdy vzniká město Ostrov v poloze a přibližně v rozsahu, jak je známe dodnes.

      Král český Přemysl Otakar II. totiž odňal Ostrov Boršovi z Rýzmburka někdy před rokem 1269. 22) K tomu došlo poté, co nastoupil na trůn a účtoval se stoupenci svého otce Václava I. 23) V době Přemyslovy vzpoury proti otci postavil se totiž Boreš z Rýzmburka na stranu krále Václava 24), za což byl později Přemyslem potrestán ztrátou statků.

      Někdy mezi rokem 1269 a listinou Jana Lucemburského z roku 1331 bylo vysazeno královské město Ostrov na levém břehu Bystřice. 25) V té době těžiště osídlení stále ještě setrvávalo na pravém břehu říčky Bystřice a teprve na konci 13. nebo v první třetině 14. století se jádro tohoto osídlení přesouvá na přes řeku Bystřici na její levý břeh. Předlokační osada, respektive to co z ní zbylo, pravděpodobně zanikla ještě během 14. století, nejpozději však zcela určitě do začátku 15. století.

      Královským městem zůstal Ostrov až do počátku novověku, kdy se stává městem poddanským a tím je definitivně zpečetěn jeho úpadek. O jeho jistém počátečním významu svědčí následující seznam s ním spojených osobností. „Magistr Jan z Ostrova byl kapitulárem pražské kapituly a v letech 1303 AŽ 1305 protonotářem krále Václava II. dále magistr Konrád z Ostrova, který byl kanovníkem v Praze. Avšak nejvýznačnější osobností této doby, jež pocházela z Ostrova, byl Jan Wulfling, který postupně dosáhl tří biskupských stolců a to v Brixenu, Bamberku a Freisingu.“ 26)

[caption id="attachment_27380" align="aligncenter" width="363" caption="Obr. 7) Terasový systém Bystřice kolem sv. Jakuba"][/caption]

[caption id="attachment_27381" align="aligncenter" width="382" caption="Obr. 8) Plochy s výskyty keramiky ze 13. století v prostoru průmyslové zóny: 1-3) 13. stol.–VS, 4) keremika 13 stol. a kolonizační keremika, 5) mladší doba bronzová a raný středověk, VS 6) štípaná industrie, VS"][/caption]

[caption id="attachment_27382" align="aligncenter" width="299" caption="Obr. 9) Ukázky středověké keramiky z průmyslové zóny u Ostrova: 1-4) okraje, tzv. okruží, 5) zlomek dna, 6) střep z těla nádoby s rytou rýhou, 7) kalichovitý okraj (mladohradištní až pozdněhradištní keramiky), 8-9) okraje menších nádob (džbánky, hrnky), 10) fragment kostěné industrie neznámého stáří 11) ucho z kahánku, 12) okraj ven vyhnutý šikmo seřezávaný, 13) noha kuthanu (pánvička-trojnožka na smažení) "][/caption]

[caption id="attachment_27383" align="aligncenter" width="400" caption="Obr 10) Mazanice a struska, doklady železářské výroby jižně od města"][/caption]

[caption id="attachment_27384" align="aligncenter" width="400" caption="Obr 11) Pravěká štípaná industrie z oblasti Ostrova"][/caption]

Poznámky:

1) Dle výzkumu Františka Proška z roku 1952
2) Jirát, T.: Archeologický výzkum Zlatého kopečku v Karlových Varech. Sborník Chebského muzea 2003 [vyd. 2004], s. 8-20. Rés. něm. s. 20. Archäologische Erforschung des Goldhühels zu Karlsbad.
3) Tamtéž s. 9
4) Tamtéž s. 10-18
5) Na uvedeném materiálovém určení se opakovaně shodli přátelé a neprofesionální kolegové zabývající se ŠI pánové Řezáč, v. Karel a R. Trnka.
6) Jiráň, L. a kol 2008: Archeologie pravěkých Čech 5 - Doba bronzová. Praha.
7) Smrž, Z; Velichov okres Karlovy Vary, In: Výzkumy v Čechách 1976-1977, AU 1981, s.153
8) Plesl E, ; Pravěk Karlovarska In:Pravěk Karlovarska a Sokolovska a Katalog archeologických sbírek muzeí v Karlových Varech a Sokolově, Karlovarské muzeum, 1983, s.16
9) Filip Prekop – Jiří Klsák – Petr Krištuf; Depot z pozdní Doby bronzové v Hroznětíně na Karlovarsku; in: Sborník muzea Karlovarského kraje 17, 2009, S 269-276
10) Tamtéž, S
11) Beneš A.; Ostrov okres Karlovy Vary, In: Výzkumy v Čechách 1970, AU 1971, str. 100-101
12) V té době přežívalo snachočevstvo, mnohoženství a celibát kněží dokonce ještě ani v časech Přemysla Otakara I. nebyl vždy dodržován.
13) Zejména kolegové „pravěkáři“ mluví o raně středověké keramice s určitým despektem.
14) Hanzl, L. : Nové středověké lokality na Karlovarsku. České památky 18, 2007, č. 1-2, s. 2-4.
15) Tamtéž
16) Autorem výzkumu byl v roce 2006 Mgr. Jiří Klsák z Karlovarského muzea.
17) Benešovská, K., Soukupová, H.,: Předrománská a románská architektura v západních Čechách. Plzeň, 1978
18) Tamtéž
19) Hereit, P.: Dějiny nejstaršího osídlení Doupovska, Sborník Západočeského muzea v Plzni- Historie, 2000, s. 117-175
20) Hanzl, Lukáš : Tvrz v Sokolově. Hláska 17, 2006, č. 2, s. 17-18.
21) Původně waldštejnská huť Eleonora (dnešní fa Papos) zaniká až roku 1871 v důsledku budování buštěhradské dráhy a tudíž i lepšího přístupu levnějšího železného zboží na zdejší trhy. Železo pro ni se těžilo v šachtě severně od ní (dnes zahrádkářská kolonie)
22) Velímský T.; Hrabišici páni z Rýzmburka, 2002
23) Žemlička, Josef : K počátkům a rozrodu Hrabišiců. FHB 13, 1990, s. 7-41.
24) Stalo se tak v bitvě u Mostu kde Boreš s dalšími přepadl Přemyslovo ležení a zajal jej, ten byl pak několik týdnů vězněn na hradě Přimda
25) Beneš A.; Ostrov okres Karlovy Vary, In: Výzkumy v Čechách 1970, AU 1971, S. 100-101
26) Urban, J.; Ostrov- město pod Krušnými horami; 1959 S 12

« další texty z kategorie Historie Karlovarska

« zpět na seznam textů

Přidat komentář