Tis u Luk (Tiess)

Středověká kolonizační ves Tis, německy Tiess nebo Tyss, byla založena patrně v první polovině 15. století na východním úpatí bezejmenného vrchu (736 m n. m.) asi 5 kilometrů severovýchodně od městečka Bochov (Buchau) na jižním úpatí Doupovských hor. Název dostala ves podle stromu tis, který vynikal svou velikostí, nebo byl něčím zajímavý či významný. První písemná zmínka o vsi Tis pochází z roku 1487, kdy patřila ke zboží hradu Hartenštejn pánů z Plavna. Někdy poté byla připojena k panství Andělská Hora a roku 1588 je připomínaná u statku Verušičky. Během třicetileté války trpěla ves drancováním a ubytováváním procházejících vojsk. Dne 13. června 1639 obsadil Tis oddíl 700 švédských vojáků.

Berní rula z roku 1654 uvádí Tis náležející k panství Luka, které patřilo Anně Barboře Prollhoferové, rozené ze Štampachu. Tehdy ve vsi žilo 6 sedláků, z nichž jeden měl také „rybník pod 1 kopu násady“. Dva poddaní žili tzv. na obci a ze tří chalup jedna po 11 letech zpustla. Celkem bylo ve vsi 18 potahů, 9 krav, 23 jalovic, 3 ovce, 10 prasat a 12 koz. Podle berní ruly zde byla stavení špatná, pole žitná i pšeničná, ale kamenitá a luk měli dostatek. V berní rule se také psalo že „dobytkem a obilím stojí“. Schaller ve své topografii z roku 1787 uvádí ve vsi 18 usedlostí.

Na mapě stabilního katastru z roku 1841 je zachycen vzorový půdorys lánové kolonizační vsi s usedlostmi rozestavěnými podkovovitě kolem vytyčené obdélné návsi. Z nároží návsi vycházely přístupové komunikace. Ve vytyčených lánech byly postaveny jednotlivé usedlosti, větší na vyvýšině, menší v prostoru pod rybníkem. V polovině 19. století byly zastavěny tři strany a na čtvrté, jihovýchodní straně byly jen tři domkářské usedlosti. Tyto pozemky buď nebyly nikdy osazeny, nebo byly v době třicetileté války opuštěny. Uprostřed návsi se nacházel návesní rybník, na jehož břehu byla v polovině 18. století vystavěna barokní obecní kaple Panny Marie. V roce 1842 ve vsi stávalo 10 větších zemědělských usedlostí a 8 domkářských objektů, které zabraly i část prostoru původně pravidelné návsi. K Tisu patřil rovněž Maxův mlýn s pilou, stojící v údolí potoka Malá Trasovka (Kuhschwanzbach). V Sommerově topografii z roku 1847 je ves Tis na panství Luka uváděna s 21 domy a 98 obyvateli, ležící 1 hodinu západoseverozápadně od Luk.

Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Tis stal samostatnou obcí ve Žlutickém kraji. Farou spadala obec ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele v Radošově. Hlavní obživou místních obyvatel bylo zemědělství. 4 zdejší statkáři vlastnili 20–40 hektarů půdy, 6 vlastnilo 5–20 hektarů a 6 vlastnilo 2–5 hektarů. V letech 1869 a 1880 žilo v Tisu 121-122 obyvatel ve 21 domech. Místní děti chodily do školy v Lukách, nejbližší železniční stanice byla v Těšeticích. V letech 1900-1919 byl starostou obce Johann Schösser z usedlosti čp. 9. Roku 1900 byl v obci vybudován první vodovod poháněný větrným mlýnem. V letech 1901-1920 býval v usedlosti čp. 7 otevřen provozován a do roku 1925 se v domě čp. 15 nacházela kovárna.

Během bojů 1. světové války padlo na frontě celkem 5 občanů obce. Roku 1916 byl zrekvírován zvon místní obecní kaple na válečné účely. V letech 1919-1931 byl starostou obce Johann Hufsky z usedlosti čp. 7. Původní barokní kaple byla již na počátku 20. století ve velmi špatném technickém stavu, byla proto stržena a na jejím místě v roce 1920 vystavěna novodobá obecní kaple Panny Marie. Roku 1921 byl založen místní Svaz venkovské mládeže. Do roku 1922 byla dokončena kompletní elektrifikace obce. Roku 1924 byl založen místní sbor dobrovolných hasičů. V roce 1929 byl vybudován v Tisu nový vysokotlaký vodovod. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla obec 92 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání, kteří žili ve 20 domech. Posledními starosty obce byli v letech 1931-1937 Rudolf Schösser z usedlosti čp. 2, v letech 1937-1938 Hugo Schillai a v době okupace v letech 1938-1945 Robert Hufsky.

Seznam jednotlivých usedlostí a jejich vlastníků před rokem 1945:

čp. 1 - Viehmann Josef (b. Schwarzen)
čp. 2 - Schösser Johanna (b. Summa)
čp. 3 - Schösser Wenzl (b. Modl)
čp. 4 - Schillai Hugo (b. Naz'n)
čp. 5 - Schösser Josef (b. Bauan)
čp. 6 - Hufsky Robert (b. Kutscha, spojen s čp. 7)
čp. 7 - Hufsky Johann (b. Karoln)
čp. 8 - Spinler Albert (b. Wewa, neobydlen)
čp. 9 - Schott Franz (b. Tambauan)
čp. 10 - Hufsky Johann (b. Huinz'n)
čp. 12 - Hurt Ferdinand (b. Richta)
čp. 13 - Keil Rudolf (b. Backer)
čp. 14 - Spinler Albert (b. Schåffa)
čp. 15 - Männl Josef z Valova (b. Schmie[d])
čp. 16 - obecní dům
čp. 17 - Schillai Hugo (k čp. 4)
čp. 18 - Totzer Anton (Maxův mlýn)
čp. 19 - Viehmann Alois (b. Görgn)
čp. 20 - Hufsky Franz (b. Teich)
čp. 21 - Habl Josef (b. Schousta)