Tis u Luk (Tiess)

První zmínka o vsi Tis pochází z roku 1487, kdy patřila ke zboží hradu Hartenštejn. Někdy poté byla připojena k panství Andělská Hora a roku 1588 je připomínaná u statku Verušičky Heinricha Prollhofera.

Berní rula z roku 1654 uvádí Tis náležející k panství Luka, které patřilo Anně Barboře Prollhoferové, rezené ze Štampachu. Tehdy ve vsi žilo 6 sedláků, z nichž jeden měl také „rybník pod 1 kopu násady“. Dva poddaní žili tzv. na obci a ze tří chalup jedna po 11 letech zpustla. Celkem bylo ve vsi 18 potahů, 9 krav, 23 jalovic, 3 ovce, 10 prasat a 12 koz. Podle berní ruly zde byla stavení špatná, pole žitná i pšeničná, ale kamenitá a luk měli dostatek. V berní rule se také psalo že „dobytkem a obilím stojí“.

Podle císařského otisku mapy stabilního katastru z roku 1841 je vidět vzorový půdorys kolonizační vsi s usedlostmi rozestavěnými podkovovitě kolem vytyčené obdélné návsi. Z nároží návsi vycházely přístupové komunikace. Ve vytyčených lánech byly postaveny jednotlivé usedlosti, větší na vyvýšině, menší v prostoru pod rybníkem. V polovině 19. století byly zastavěny tři strany a na čtvrté, jihovýchodní straně byly jen tři domkářské usedlosti. Tyto pozemky buď nebyly nikdy osazeny, nebo byly v době třicetileté války opuštěny. Uprostřed návsi se nacházel návesní rybník, na jehož břehu stávala gotická, barokně upravovaná obecní kaple.

V roce 1842 ve vsi stávalo 10 větších zemědělských usedlostí a 8 domkařských objektů, které zabraly i část prostoru původně pravidelné návsi. K Tisu patřil rovněž Maxův mlýn (Max Mühle), stojící údolí potoka Malá Trasovka (Kuhschwanzbach) pod vesnicí stával spojený cestou se vsí i s blízkým Radošovem.

Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Tis u Luk stal samostatnou obcí ve Žlutickém kraji. Farou spadala ves ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele v Radošově. V roce 1895 žilo ve vsi celkem 116 obyvatel, roku 1921 105 a roku 1939 již pouze 91 obyvatel. Tehdy zde stávalo zhruba 20 domů a usedlostí. Na počátku 20. století musela být původní gotická kaple pro špatný technický stav stržena a na jejím místě byla v roce 1920 postavena novodobá obecní kaple Panny Marie.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války byla ves dosídlena novými osídlenci z vnitrozemí Československa. V roce 1947 zde žilo celkem 58 lidí a roku 1950 ještě 49 obyvatel. Někdy na počátku padesátých let 20. století však byla ves Tis začleněna do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště, byla znovu vysídlena. Zástavba vsi byla následně postupně zbořena.

V současnosti se v místech zaniklé vsi nacházejí pouze zbytky základů dřívějších domů, třešňový sad a na bývalé návsi roste obrovský jírovec, který stával patrně u bývalé kaple. Celý prostor zarůstá postupně lesním porostem.