Tisová - Rohrův mlýn

Původně panský barokní vodní mlýn Rohrův mlýn (Rohrer Mühle) čp. 19 vystavěl v letech 1685-1687 tesařský mistr a stavitel Michael Ludwig Anton Rohrer na pravém břehu řeky Teplé (Tepl) v úzkém skalnatém údolí asi 1,6 kilometru západně od vsi Tisová (Tissau). Objekt se v minulosti nazýval rovněž Tisovský mlýn (Tissauer Mühle). Zakázku na stavbu vrchnostenského mlýna v blízkosti hranice s majetky premonstrátského kláštera v Teplé nedaleko již stojícího mlýna Dolní hamr zadal v roce 1685 tehdejší majitel toužimského panství, vévoda Julius František Sasko-Lauenburský. Stavební práce byly zahájeny dne 14. března 1685 a o dva roky později, dne 20. března 1687 byl mlýn uveden do provozu.

Prvním mlynářem se stal Michael Ludwig Anton Rohrer, který byl zaměstnán na dvorech v Ostrově a Toužimi markrabat z Baden-Badenu. Po přesídlení dvora do německého Rasttatu pracoval převážně na opevnění v okolí města Baden. Spolu s manželkou Marií Franziskou měl dva syny, kteří rovněž působili jako stavitelé. Starší syn Johann Michael Ludwig Rohrer byl roku 1707 povolán markraběnkou Františkou Sibyllou Augustou do Bádenska, aby nahradil italského dvorního bádenského stavitele Domenica Egidia Rossiho. Mladší syn Johann Peter Ernst Rohrer rovněž působil jako bádenský dvorní stavitel a architekt v Rasttatu.

Mlýn sloužil na mletí obilí pro obyvatele vsi Tisová. Jako vrchnostenský měl Rohrův mlýn některá privilegia, nejdůležitějším bylo osvobození od roboty a vojenských poplatků. Po celou dobu své existence si tak držel mlýn postavení svobodného statku. V historii mlýna se poté vystřídala celá řada majitelů.

Po odchodu Michaela Ludwiga Antona Rohrera získal mlýn Christof Hanika. Po jeho předčasné smrti v roce 1710 převzal Rohrův mlýn Christofův bratr Georg Hanika, který jej v roce 1715 mlynáři Balthasaru Götzovi z Mönchsmühle u Ostrova za 700 zlatých 60 krejcarů. V době kolem roku 1720 převzal mlýn Götzův zeť Johann Schneider z Grohelmühle, údajně opět za částku 700 zlatých. Po jeho smrti v roce 1736 převzal mlýn příbuzný Zacharias Götz. Roku 1741 získal Rohrův mlýn jeho zeť Franz Anton Schneider za 600 zlatých. V roce 1775 poté získal Rohrův mlýn další příbuzný Josef Schneider za 1028 zlatých, již roku 1778 však převzal mlýn jeho syn Anton Schneider za 1000 zlatých. V roce 1832 přešel mlýn na Antonova syna Josefa Schneidera. Roku 1866 získal mlýn další člen rodu Eduard Schneider, který jej předal roku 1889 synovi Engelbergovi Schneiderovi.

V roce 1919 byla v Rohrově mlýně uvedena do provozu vodní elektrárna, ze které byla elektrifikována ves Tisová jako první na Tepelsku. Posledním předválečným majitelem mlýnu se stal v roce 1928 Franz Schneider s manželkou Katherinou. Podle Soupisu vodních děl republiky Československé měl k roku 1930 Rohrův mlýn dvě vodní kola s průtokem po 225 l/sec. Pro daňové účely byl uveden celkový výkon mlýna 14 koní (tj. 10,3 kW). V roce 1935 celý mlýn vyhořel a ještě téhož roku byl nově vystavěn. Franz Schneider zde poté provozoval pilu. Po konci druhé světové války byl však v roce 1946 spolu s celou rodinou nuceně odsunut. Vodní elektrárna byla u mlýna provozována až do roku 1950, poté byla zrušena. V průběhu druhé poloviny 20. století poté sloužil objekt Rohrova mlýna k rekreačním účelům a postupně chátral.

V létě roku 2003 zakoupili areál bývalého mlýnu od posledního majitele pana Kaštánka manželé Alena a František Bartoňovi, kteří hned v září roku 2003 přistoupili k celkové rekonstrukci objektu na vlastní náklady. Do podzimu roku 2004 byla provedena úprava zahrady a rekonstrukce obytného prostoru v prvním patře obytného stavení k trvalému užívání. V následujících letech probíhaly další práce na rekonstrukci objektu a jeho okolí.

V červnu roku 2012 bylo vydáno povolení na stavbu nové průtočné derivační malé vodní elektrárny, která využívá obnoveného mlýnského náhonu. Realizaci elektrárny provedla firma AQUAŠUMAVA s.r.o. Stavební práce byly dokončeny na podzim roku 2013 a stavba byla zkolaudována. V únoru roku 2014 byla následně vodní elektrárna uvedena do provozu.

Původně barokní vodní mlýn, nově vystavěný po požáru v roce 1935. Ve středu areálu je situována mohutná hlavní patrová budova na obdélném půdorysu, krytá eternitovou sedlovou střechou. Střecha je nad průčelím v ose prolomena mohutným arkýřem půdního polopatra. V severovýchodním průčelí je situován nižší obdélný rizalit. Stěny budovy jsou prolomeny obdélnými vchody a okny. Přízemí sloužilo k provozu mlýna, v patře objektu pak byly situovány obytné prostory.

Podle Soupisu vodních děl republiky Československé měl k roku 1930 mlýn dvě vodní kola s průtokem po 225 l/sec, jedno na svrchní vodu se spádem 3,8 m a jedno na spodní vodu se spádem 1,5 m. Pro daňové účely byl uveden celkový výkon mlýna 14 koní (tj. 10,3 kW). Mlýnský náhon vede v zadní části pozemku za hlavní budovou. První vodní kolo bývalo situováno na zadní části hlavní budovy, druhé na šikmo připojeném dřevěném přístavku.

Na západě uzavírá dvůr kamenný objekt stodoly na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s umělým šindelem. Podélné stěny jsou prolomeny mohutnými obdélnými, segmentem završeným průjezdy, uzavřenými dřevěnými vraty. Pod střechou jsou umístěna menší obdélná podélná odvětrávací okénka. Trojúhelníkové štíty kratších stěn jsou prolomeny trojicemi obdélných oken.

Ve východní části je situován nový objekt malé vodní elektrárny, která využívá mlýnského náhonu bývalého mlýna. Na náhonu byl vytvořen jez s vybetonovaným rybníčkem, kašnou, s jalovým přepadem a jemnými česly. Po proudu je situován patrový objekt strojovny z vodostavebního železobetonu na obdélném půdorysu o rozměrech 14,9 x 8 metru, krytý nízkou sedlovou střechou z umělého šindele. Trojúhelníkové štíty průčelí jsou vyzděny z tvárnic. V přízemí strojovny je turbinové ústrojí s přímoproudou S turbínou. Přívod vody je veden při spádu 6 metrů a průtoku 0,17-1,76 m3/sec. Produkce plně automatizované elektrárny je 437 MWh. Za strojovnou se nachází vybetonovaný odtokový kanál, odvádějící využitou vodu zpět do koryta řeky Teplé.