Třídomí - kostel sv. Mikuláše

Pozdně románský kostel sv. Mikuláše byl vystavěn patrně v první polovině 13. století podle návrhu neznámého architekta na vrcholu nevysokého skalního výchozu nad rozcestím cest při celnici u Hruškové na zemské stezce z Chebu přes Kynšperk nad Ohří do českého vnitrozemí na severním úpatí vrchu Krudum (Grudum Berg, 838 m n. m.) asi 1,5 kilometru západně od osady Třídomí (Dreihäuser). První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1253, kdy jej český král Václav I. předal spolu s farním kostelem sv. Václava v Lokti a filiálními kostely sv. Jana Křtitele a sv. Wolfganga v Lokti pod správu řádu křižovníků s červenou hvězdou. Následně však zprávy o zdejším kostele mizí.

Podle archeologických nálezů přestal být kostel již někdy v době kolem roku 1500 využíván k církevním úkonům a byl opuštěn. Opuštěný kostel poté patrně vyhořel. Ve Šlikovském urbáři loketského panství z roku 1525 již není zdejší kostel uveden. V loketském archivu je k roku 1608 zmínka o jistém Sebastianu Koppelovi, který žádal o dřevo k hornické činnosti „kolem černé sluje nebo naproti kostelu sv. Mikuláše.“

Opuštěné a neudržované torzo vyhořelého kostela se během staletí proměnilo ve zříceniny, které postupně zcela zarostly lesním porostem. Lokalita s kostelem ve stylizované podobě je ještě zachycena na mapě 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768. V dalších písemných pramenech se s ním již setkáváme jako s ruinou. Ještě na konci 18. století byly patrně zřetelné zbytky zdí, interiér kostela byl poškozen výkopy hledačů pokladů. Podle Antona Gnirse se v polovině 20. let 20. století plánovalo odhalení a konzervování trosek kostela jako historické památky.

Přesná lokalizace pozůstatků zaniklého kostela nebyla již ve druhé polovině 20. století známá. Podle historických pramenů a map se usuzovalo na stromy porostlý pahorek nad rozcestím starých cest. Tvar kamenného suťoviště však tvaru předpokládaného kostela neodpovídal. Teprve po rozsáhlý lesních polomech z přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století, které lokalitu silně narušily, provedli ve dnech 5. března a 20 května 1989 archeologové Petr Hereit, Jiří Klsák a Richard Král první povrchový průzkum a zaměření částečně odhaleného zdiva a terénních nerovností. Zkoumané kamenné konstrukce však byly tehdy určeny jako pozůstatky zaniklého fortifikačního objektu, celnice tvrzištního charakteru či přímo tvrze, lokalita označena jako nezajímavá a průzkum ukončen.

V letech 2002-2006 následně provedlo Krajské muzeum Karlovy Vary ve spolupráci se Sdružením dětí a mládeže v Horním Slavkově rozsáhlý archeologický výzkum lokality pod vedením archeologa Mgr. Jiřího Klsáka. Po prvních sondážích a likvidaci původního porostu bylo provedeno celkové odhalení dochovaného zdiva zaniklé sakrální stavby. Během archeologického průzkumu bylo nalezeno velké množství středověké keramiky, zlomky polychromovaných keramických plastik, kachlů, kovových předmětů, zejména železných votivních předmětů, bronzových kování knih, kousky roztavené zvonoviny, skla, zlomky okenních terčíků, výrobků z kostí a 82 převážně drobných mincí. Nejstarší mince, německý obchodní haléř, pochází z přelomu 13. a 14. století. Ze 14. století pochází celkem 20 mincí, převážně chebské duté haléře. Nejvíce, celkem 42 mincí, pochází z 15. století. Převažují rakouské, bavorské, znojemské a falcké feniky. Nalezené mince z pozdějšího období svědčí o tom, že kostel sice zaniknul, ale obchodní stezka byla nadále využívána. Pod podlahou byly objeveny dva neporušené hroby dospělých mužů a u jižní zdi presbytáře 14 kosterních pozůstatků dětí patrně v novorozeneckém věku. Další dětský pohřeb byl nalezen před prahem jižního vstupu.

Po ukončení výzkumu bylo odhalené obvodové zdivo zakonzervováno. Úseky zdiva byly firmou Pavla Růžičky z Lokte místy nově dozděny do jednotné výše asi 1,5 metru. Průběh původního zdiva byl v interiéru naznačen barevnou linkou. Restaurátor Petr Zálezský z Prahy vynesl ve zdivu z nalezených fragmentů ostění vstupních portálů a okénka v závěrové stěně. Restaurátor Jan Potklan z Valče na stěnách konzervoval fragmenty dochovaných omítek. Kameník Jan Kronus ze Starého Sedla dozdil kamenné menzy hlavního a obou bočních oltářů.

Orientovaný jednolodní pozdně románský kostel s protáhlou obdélnou lodí na půdorysu o rozměrech 14,8 x 12,6 metru a na východě připojeným, odsazeným, zhruba pravoúhlým presbytářem o rozměrech 10,5 x 10,2 metru. Kněžiště je z osy kostela mírně vychýleno směrem k severu Stavba kostela dosahovala celkové výšky okolo 11 metrů, z toho obvodové zdivo 5 metru. Zdivo objektu z lomového kamene s užitím karlovarského vřídlovce v maltovém pojivu dosahuje šířky 110-115 cm. Kostel býval krytý pravděpodobně sedlovou střechou krytou prejzy s vynesenou zvoničkou, nad závěrem pak nižší valbovou střechou. Na hřebeni střechy se snad zdvihala sanktusová zvonička s břidlicovou krytinou.

Boční stěny lodi kostela byly v ose prolomeny mírně hrotitými raně gotickými vstupními portály s žulovým ostěním s výžlabkem a oblounem, doplněnými kamennými prahy. Po každé straně portálů v bočních stěnách bývalo pravděpodobně situováno vysoké štíhlé hrotité okno s kamenným ostěním s výžlabky po stranách. Shodné okenní otvory bývaly prolomeny patrně v jižní a závěrové východní stěně presbytáře. Vnější stěny kostela bývaly hladce omítané, bez členění. Při jihozápadním nároží byl situován patrně druhotně přistavěný opěrák.

Loď kostela bývala plochostropá, krytá patrně trámovým stropem s podhledy krytými pravděpodobně mazanicí. Prostor presbytáře, oddělený triumfálním obloukem, býval zaklenut jedním polem křížové klenby s žebry na konzolách. Vnitřní stěny kostela byly opatřeny dvěma vrstvami hlazené omítky a opatřeny ornamentální výmalbou. Podlaha kostela bývala krytá čtvercovými dlaždicemi usazenými ve vápenném maltovém loži, tak že další řada byla o polovinu jejich délky posunuta. V západní části vystupoval nad úroveň podlahy skalní výchoz. Oproti úrovni podlahy hlavní lodě byla patrně úroveň podlahy presbytáře nepatrně navýšena a přechod vyrovnán dřevěným schodem. V presbytáři kostela býval postaven hlavní oltář s kamennou menzou, v lodi pak po stranách triumfálního oblouku dva boční oltáře s kamennými menzami.