Trmová (Dürmaul)

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1196, kdy je mezi 15 vesnicemi, které postoupil mašťovský vladyka Milhost cisterciáckým mnichům z Waldsassen pro založení nového kláštera, uváděna také ves Tyrremowe. Řád se však s Milhostem nepohodl, odešel do Oseku a Trmová opět změnila majitele. Roku 1546 koupil Trmovou od bratrů Mašťovských z Kolovrat Hugo z Leisneku a připojil ji k panství, u kterého poté zůstala až do roku 1850. Berní rula z roku 1654 zde žilo 14 sedláků a 2 chalupníci. V závěrečné poznámce berní ruly se píše, že ves „...dobytkem stojí, dříví v lesích skupují, šindel dělají a sem tam do kraje rozvážejí na prodej, zase spátkem obilí rozličné k prodeji přivážejí“. V Schallerově topografii je Trmová uvedena jako Dürrmaul u panství Doupov, ovšem proti zvyklosti bez údaje o počtu domů. Podle Sommera zde bylo roku 1847 43 domů, ve kterých žilo 243 obyvatel a také vrchnostenská hospoda.. V roce 1850 se stala samostatnou obcí, v letech 1868-1880 byla ještě na krátký čas uváděna jako osada Řednice, poté opět jako samostatná obec. Farou, poštou i železniční stanicí však patřila Trmová stále k Doupovu. Podle adresáře z roku 1914 zde žilo 315 obyvatel v 54 domech, z toho bylo 13 zemědělských usedlostí o rozloze kolem 30 ha, dále zde byly 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, obchod s obilím, senem a uhlím, 2 hostince a pracovali zde 2 tesaři, kovář, švec a bednář. V roce 1914 byla postavena nová budova jednotřídní školy, která nahradila původní školu v čp. 45. K Trmové patřil také mlýn na Liboci, ležící 2,4 km severozápadně od vsi. Po 1. světové válce byla zdejší jednotřídní škola změněna na trojtřídku. Že to byla opravdu bohatá ves dokazuje i skutečnost, že mohla bez zadlužení zřídit roku 1921 přípojku elektrického vedení z Doupova, roku 1934 postavit kapli sv. Josefa na návsi, která měla uvnitř památník obětem 1. světové války, koupit motorovou hasičskou stříkačku a obecní poplatky stanovit nižší, než byly v okolních vsích. Trmovou procházela okresní silnice z Doupova do Turče. U kaple ve středu obce býval malý požární rybník a poblíž obecní dům pastýře. Katastr vsi měřil 537 ha, z toho bylo 300 ha polí, 93 ha pastvin, 75 ha lesa a 40 ha luk. Zbytek byly zahrady a zastavěné plochy. Ves byla bohatá, přestože půda zde byla jen středně úrodná. Dařilo se však pěstování obilí, hlavně tzv. doupovského ovsa. Také chov dobytka byl významný. Jako příklad podnikavosti zdejších obyvatel by mohla sloužit rodina z čp. 14, vlastnící dvacetihektarové hospodářství. Kromě toho zakoupili drtič kamene, aby mohli vyrábět štěrk na silnice, který poté dodávali na celé Doupovsko i Radonicko. Kromě toho provozovali také povoznictví – vozili uhlí, stavební materiál, dřevo a na podzim hlavně žitnou slámu do Glaserovy továrny v Pětipsech. Byla zde velmi žádána, protože z ní dělali obaly na láhve Mattoniho minerálky i jiné výrobky, např. slaměné pantofle, vyvážené až do Turecka. Do roku 1930 klesl počet obyvatel na 266 a počet domů se snížil na 51. Ve 30. letech 20. století bylo ve vsi 44 zemědělských usedlostí, žádná však neměla přes 100 ha. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena osídlenci z vnitrozemí Čech a roku 1947 zde žilo 97 obyvatel. K dalšímu vysídlení vsi došlo s vyhlášením Vojenského újezdu Hradiště došlo ve 2. etapě, tj. k 31. srpnu 1953. V roce 1958 stál v bývalé Trmové již jen jeden dům a stodola, ve které byl ještě ustájen dobytek. Zbytek zástavby vsi byl již zbořen. Do dnešních dnů zůstal zachován pouze transformátor a cedule s nápisem Trmová.