Týniště - tvrz

Gotická tvrz byla vystavěna patrně v polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta jako sídlo místního šlechtického rodu na mírném návrší nad Lochotínským potokem v severozápadním nároží poplužního dvora uprostřed osady Týniště (Thönischen). První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1378, kdy ji jakýsi Protiva z Týniště prodal se sousední vsí Luka Borešovi V. z Rýzmburka, držiteli hradu Hungerberg.  Boreš z Rýzmburka zboží Týniště spolu s tvrzí přeměnil na manský statek, který poté propůjčoval různým zemanům a rytířům jako léno.

V letech 1394-1404 seděl na zdejší tvrzi jakýsi Štěpánek. K roku 1408 je zde připomínán Erhart z Libnova. V roce 1456 zde seděl jakýsi Bořivoj a roku 1467 je zde připomínán Jan z Ejstebna na Týništi. Roku 1490 spadal statek Týniště jako léno k hradu Hartenštejn Ulricha Zedwitze. V roce 1523 byl držitelem zdejšího lenního statku s tvrzí Baltazar Frankengrüner z Frankengrünu a z Kynšperka. Roku 1567 propustil Jindřich V. z Plavna statek Týniště z manských povinností a udělil ho Šebestiánu Frankengrünerovi z Frankengrünu a z Kynšperka do dědičného držení. V roce 1581 zde seděl Jan Kašpar Frankengrüner z Frankengrünu a z Kynšperka.

V roce 1597 Kašpar Frankengrüner z Frankengrünu a z Kynšperka prodal zboží Týniště spolu s tvrzí, poplužním dvorem a vsí Janu Jindřichu Pröllhoferovi z Purkersdorfu. Roku 1605 prodal syn Jana Jindřicha Fabián Šebestián Pröllhofer z Purkersdorfu zdejší zboží Štěpánu Šlikovi z Holíče. Fabián Pröllhofer však získal Týniště brzy zpět a spolu s Věrušičkami je připojil k panství Luka. Jeho syn Jindřich Jan Pröllhofer zboží Týniště od panství Luka znovu oddělil a prodal je svým sestrám Magdaléně a Dorotě Sofii. V roce 1630 koupil od Magdalény Pröllhoferové zboží Týniště Adam Kokořovec, který je připojil ke žlutickému panství. Zdejší tvrz poté ztratila svou vojensko-správní funkci a snad zanikla, nebo byla přeměna na hospodářskou budovu poplužního dvora. K roku 1651 je v Týništi připomínán již pouze samotný dvůr.  

Gotická tvrz dnes již neznámé podoby stávala na mírném návrší nad Lochotínským potokem v severozápadní části poplužního dvora. Návrší se svažuje na severní, západní i jižní straně. Západní část severního křídla je ještě v 19. století označena jako obytná budova. Tato část však krátce po roce 1945 zcela zanikla a nelze tak určit možný rozsah zachování uchování stavebních konstrukcí ze starší fáze.

Některými autory je minimální mladší, renesanční fáze panského sídla v Týništi z 16.-17. století lokalizována do západní části jižního křídla bývalého poplužního dvora. Zděný podsklepený objekt z lomového kamene na obdélném půdorysu v jihozápadním nároží, doplněný v západním průčelí mohutnými šikmými opěrnými pilíři, nese ve zdivu druhotně použité kamenické články s goticko-renesanční profilací, uplatněné ve vyzdívce nárožní armatury. V konstrukci zdiva je situován pískovcový odtokový žlab. Ve přízemí jsou prolomena úzká okna se špaletami a cihlovými záklenky, opatřená mřížemi, naznačující spolu s výlevkou hospodářský provoz. Cihelné vyzdívky oken však nejsou jednotně řešené a nevylučují druhotnou úpravu. Tato část je zachycena prvně na mapě prvního vojenského mapování z let 1764-1768. Podle všeho objekt vznikl až v rámci razantní barokní přestavby poplužního dvora na počátku 18. století, související se stavbou centrální barokní kaple sv. Prokopa z roku 1718. Při stavbě objektu byly druhotně využity kamenické články ze zbořené tvrze.