Úvod > Architektonické památky > Týniště - Týnišťský mlýn
Týniště - Týnišťský mlýn
Poddanský vodní mlýn byl vystavěn v 1. polovině 19. století na pravém břehu Lochotínského potoka na severním okraji vsi Týniště (Thönischen). Ve 20. letech 20. století byl provoz mlýna modernizován osazením Francisovy turbíny. V době okupace byl mlýn pod nucenou správou. Roku 1957 byl mlýn znárodněn, přestal sloužit k mletí mouky a provoz byl změněn na výrobu krmných směsí. Na počátku 90. let 20. století byl mlýn navrácen v restituci.
Obec: Týniště (Thönischen)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na pravém břehu Lochotínského potoka na severním okraji vsi
GPS: 50°8'51.257"N, 13°10'55.280"E
Období vzniku: 1. polovina 19. století
Architekt: neznámý
Přestavba: 20. - 30. léta 20. století
Památková ochrana: od 3. března 2009
Č. rejst. ÚSKP: 103489
Stav: zachovalé
Přístupnost: nepřístupné
Historie objektu
Poddanský vodní mlýn byl vystavěn patrně v první polovině 19. století podle návrhu neznámého architekta na pravém břehu Lochotínského potoka (Lochotiner Bach) na severním okraji vsi Týniště (Thönischen). Poddanský mlýn čp. 23 s jedním mlýnským kolem je prvně zachycen na mapě stabilního katastru vsi z roku 1841. Držitelem mlýna byl tehdy mlynář Johann Wirkner. V šedesátých letech 19. století přešel mlýn do držení mlynáře Josefa Menzla.
Patrně ve dvacátých letech 20. století byl provoz mlýna modernizován osazením Francisovy turbíny a vodními motory. K roku 1930 je jako vlastník mlýna uváděn Emil Clax Helmer. Posledním předválečným majitelem turbinového válcového mlýna v Týništi byl děda současného majitele, mlynář Antonín Nachtmann, za kterého bylo pořízeno nové vnitřní zařízení mlýnského provozu. V době okupace byla na mlýn uvalena nucená správa a správcem ustanoven Ing. Gustav Swoboda, který byl v letech 1940-1945 rovněž starostou obce.
Po konci druhé světové války byl mlýn navrácen původnímu majiteli Antonínu Nachtmannovi. V roce 1957 byl mlýn znárodněn a bývalý majitel byl pověřen jeho správou. V této době přestává mlýn sloužit k mletí mouky a provoz byl změněn na výrobu krmných směsí pro zvířata. Tato výroba byla později v šedesátých letech 20. století zastavena.
Na počátku devadesátých let 20. století byl objekt mlýna vrácen v restituci současnému majiteli, Rostislavu Černému, který zde obnovil výrobu krmných směsí. Unikátně dochovaný, dosud plně funkční mlýnský provoz používá původní technologii k mletí a šrotování krmných směsí pro domácí zvířata. Dne 3. března 2009 byl zachovaný vodní mlýn v Týništi zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 103489.
Popis objektu
Objekt mlýna tvoří zděná budova na půdorysu písmene „L“, krytá sedlovými střechami s pálenou krytinou typu bobrovka. Objekt je složen ze tří dispozičně oddělených částí – obytného domu, správní budovy a mlýnice. V mlýnici se nachází unikátně dochované a stále funkční vnitřní zařízení ze třicátých let 20. století. V přezděném prostoru bývalé lednice pro jedno mlýnské kolo na severní straně budovy byla vložena dnes již nevyužívaná Francisova turbína. K roku 1930 je mlýnský provoz uváděn s průtokem 250 l/s, spádem 6 metrů a výkonem 11,2 kW. Voda do lednice bývala přiváděna od severu asi 450 metrů dlouhým mlýnským náhonem, ústícím z pravého břehu Lochotínského potoka. Na náhonu se nachází mlýnský rybník o rozloze 0,6 ha, pod jehož jihozápadním cípem hráze bývala pod přepadem situována menší retenční nádrž.
Fotodokumentace
Použitá literatura
KOLEKTIV, Heimatbuch des Kreises Luditz, München 1971, s. 366.
Seznam a mapa vodních děl republiky Československé. Stav koncem roku 1930. Sešit 6. Chomutov, Ministerstvo veřejných prací, Praha 1932, s. 33.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 15. Elbogner Kreis, Praha 1847, s. 167.
