Údrč - zámek

Nová renesanční tvrz byla vystavěna v době kolem poloviny 16. století za Steinsdorfů, kteří tehdy drželi zdejší manství, patřící k hradu Hartenštejn, nedaleko tehdy již zaniklé gotické vodní tvrze na severním okraji poplužního dvora na jižním okraji vsi Údrč (Udritsch). K roku 1549 je v Údrči připomínán Anslem ze Steinsdorfu. První výslovná písemná zmínka o nové tvrzi, obklopené mohutným příkopem, pochází z roku 1560, kdy ji držel Adam ze Steinsdorfu. Roku 1564 následně Jindřich VI. z Plavna odprodal Údrč Adamovi ze Steinsdorfu do dědičného držení, zdejší zboží tak bylo propuštěno z manských povinností k hradu Hartenštejn. Zdejší tvrz byla poté v průběhu let několikrát přestavována a rozšiřována.

Po smrti Adam ze Steinsdorfu v roce 1579 připadl zdejší statek synovi Abrahamovi, po jehož smrti následoval v držbě zboží nejprve jeho bratr Kašpar, následně bratr Anzelm a po něm jeho synové. V roce 1590 získali od Steinsdorfů samostatné panství Údrč Pröllhoferové z Purkersdorfu, kteří zdejší statek rozdělili na několik částí. V roce 1608 přešlo zboží na Štěpána Šlika z Holíče, od kterého koupil Údrč v roce 1613 Jáchym Libštejnský z Kolovrat, který ji připojil ke svému rabštejnskému panství. Ke zdejšímu zboží patřily tehdy mimo Údrče rovněž vsi a osady Čichalov, Herstošice, Martice, Ratiboř a Veselov. Po bitvě na Bílé hoře byla Údrč Jáchymu Libštejnskému z Kolovrat za účast na českém stavovském povstání v letech 1618-1620 zabrána.

V roce 1623 bylo následně konfiskované zboží Údrč prodáno Severinu Táhlovi z Horštejna. Následující majitel vévoda Julius Jindřich Sasko-Lauenburský zdejší statek roku 1630 znovu sjednotil a připojil ke svému panství Toužim. Následně Údrč věnoval jako věno své dceři Sibylle Augustě. Zdejší tvrz poté přestala sloužit jako sídlo vrchnosti a postupně chátrala. Během selského povstání proti vrchnostem v roce 1680 se údrčští poddaní vyznamenali statečností a přinesli i krvavé oběti.

V průběhu 17. století poté přestavěli Lauenburkové zdejší zchátralou renesanční tvrz na barokní zámek. V roce 1672 byla východně od zámku vystavěna mohutný objekt barokní sýpky. K zámeckému areálu patřila rovněž pila a pivovar, který byl v provozu do roku 1909. V roce 1787 připadlo zboží Údrč dvorské komoře. Po zrušení nevolnictví bylo v roce 1791 osm poplužních dvorů v deseti vsích, patřících tehdy k údrčskému panství, rozparcelováno a pronajato bývalým robotníkům. Za státní administrace byl statek Údrč v době kolem roku 1800 opětovně dělen a jeho význam postupně klesal. Roku 1837 zdejší statek od dvorské komory odkoupil Antonín Hladík, tehdejší majitel nedaleké Stružné. Zboží Údrč spolu se Stružnou následně odkázal své dceři, provdané za hraběte Neuberka. Zdejší statek byl nakonec během 19. století znovu osamostatněn.

Dne 28. prosince 1898 zámecká budova během devastujícího požáru zcela vyhořela. Většina vyhořelých objektů zámeckého komplexu byla tehdy z velké části stržena a následně musela být nově vystavěna. Původní stavební konstrukce se dochovaly pouze v severním křídle nad bývalým příkopem. V roce 1904 se stal posledním předválečným majitelem zámeckého areálu lesní inženýr Guido Hilscher, jehož vdova Berta Hilscherová poté spravovala statek až do roku 1945.

Na konci druhé světové války byl zámek spolu s přilehlým hospodářským areálem zestátněn a předán do užívání státnímu statku. Objekt zámku však díky nedostatečné údržbě během druhé poloviny 20. století zcela zchátral. Po roce 1989 se dostal areál spolu s bývalou zámeckou budovou do soukromých rukou. V současné době zde sídlí ekofarma, jejíž majitel podniká kroky k postupné záchraně zchátralého zámeckého objektu.

Zámek vznikl složitým stavebním vývojem z původní patrně čtyřkřídlé renesanční tvrze. Postupné přestavby a požár v roce 1898 však zcela setřely původní architektonickou podobu barokního objektu.

Hlavní zámecká budova zaujímá západní křídlo areálu. Patrová budova obdélného půdorysu krytá valbovou střechou s původně břidlicovou, dnes pálenou krytinou, doplněná dvojicí oplechovaných vikýřů. Vstupní západní průčelí budovy zvýrazňuje mírně vystupující plochý středový rizalit s předsazeným trojúhelným štítem, završeným hranolovou věžičkou s iluzivním cimbuřím v omítce a mohutnou zprohýbanou jehlancovou helmicí se zdobeným hromosvodem na vrcholu. Před obdélným vchodem s úzkými obdélnými okny po stranách je situována terasa s předloženým schodištěm s nízkou kamennou zídkou. Na nízkých pilířích v nárožích zídky jsou postaveny železné sloupy se zdobenými hlavicemi a patkami, vynášející plochý traverzový balkón lichoběžníkového půdorysu se zdobeným železným zábradlím. Z prostoru prvního patra se na balkón otevírá obdélný vchod s obdélnými okny po stranách. Nad vchodem je v prostoru štítu situováno obdélné, segmentem zakončené okno. Průčelí je zdobeno třemi plastickými reliéfními rodovými znaky bývalých majitelů zámku, patrně Guida Hilschera.

Boční strany hlavního průčelí jsou prolomeny třemi osami obdélných oken. Patro je odděleno vynesenou římsou s oplechováním. Boční průčelí jsou prolomena v přízemí a prvním patře čtyřmi osami obdélných oken, některými zaslepenými, prostor podkroví pak prosvětlují trojice stejných oken. Vnější stěny budovy jsou členěny iluzivní nárožní bosáží v omítce, ostěním oken a lineárním dekorem v přízemí. Část stěn je pokryta břečťanem, rostoucím na dřevěných roštech. Vnitřní prostor objektu je dělen středovou úzkou chodbou se schodištěm do patra a místnostmi po stranách.

Na hlavní zámeckou budovu navazuje dlouhé nepravidelné severní křídlo, stojící nad bývalým příkopem. Severní křídlo zachovává nejstarší stavební konstrukce, patrně barokního zámku i renesanční tvrze. Místnosti v přízemí jsou zaklenuty velenými a křížovými klenbami. Na severní křídlo navazuje obvodová zeď okolo dvora, pozůstatek dalších křídel původního zámeckého objektu.