Valeč - letohrádek

Původně barokní letohrádek nechal vybudovat patrně tehdejší vlastník zdejšího panství hrabě Jan Kryštof Kager ze Štampachu v rámci první fáze barokních úprav zámecké zahrady mezi léty 1695–1710 za zámeckou budovou na západním okraji městečka Valeč (Waltsch). Architektem stavby byl italský stavitel ve štampachovských službách Francesco Barelli, či od roku 1701 jeho nástupce Giovanni Antonio Biana Rossa, kteří prováděli barokní úpravy zámeckého areálu i okolní krajiny. Letohrádek na severní straně zámecké zahrady byl komponován jako závěr jedné z hlavních pohledových os od hlavního vstupu. První písemná zmínka o letohrádku pochází z roku 1710. V době baroka nesl objekt označení převzaté z francouzštiny „Solitude“ (samota).

Po roce 1870 byl letohrádek v rámci přeměněny barokní zámecké zahrady na přírodně krajinářský park v duchu romantismu v souvislosti s úpravami zámku za tehdejšího vlastníka zdejšího zámku Karla Korba Rittera von Weidenheim přestavěn v historizujícím pseudogotickém a částečně pseudorenesančním slohu podle návrhu neznámého architekta do podoby pseudoromantických zahradních vil. Objekt byl tehdy doplněn vyhlídkovou věží, terasou a balkony.

Po zestátnění zámeckého areálu v roce 1945 přestal být letohrádek udržován a postupně chátral. Dne 12. února 1964 byl letohrádek zapsán jako součást areál zámku a zámeckého parku ve Valči na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 45085/4-1109. Na počátku 21. století se již nacházel uzavřený a neudržovaný letohrádek v havarijním stavu. V roce 2007 byly restaurátorsky zajištěny fragmenty původní barokní malířské a štukové výzdoby v sále letohrádku za přispění Karlovarského kraje.

Původně barokní, pseudogoticky upravený letohrádek ve stylu pseudoromantické zahradní vily. Zděný, vysoký dvoupatrový objekt na úzkém obdélném půdorysu, krytý členěnými plechovými sedlovými střechami s nestejnou výškou hřebenů. Na západní straně je situován obdélný přístavek, vynášející mírně představěnou ve spodní části hranolovou, ve střední osmibokou a v horní části válcovou věží, završenou dřevěným, původně proskleným vyhlídkovým patrem, krytým nízkou osmibokou jehlancovou střechou. Před jižním průčelím je situován přístavek s později zazděnými pseudogotickými arkádami, vynášející dříve pochozí terasu. Dvě dvojice sdružených obdélných oken ve druhém patře jsou doplněna pravoúhle zalamovanými profilovanými suprafenestrami a společnou profilovanou podokenní římsou.

Před obdélným vstupem s dvoukřídlými dřevěnými dveřmi v přízemí východního průčelí budovy je vynesen dřevěný pseudogotický portikus s plechovou pultovou stříškou na válcových sloupech a lomenými arkádami. Nad vstupem jsou ve výšce prvního patra prolomena dvě obdélná okna s lomeným záklenkem a podokenními římsami, opatřená mřížemi. V úrovni druhého patra východního průčelí je před dvojicí obdélných oken a obdélnými dveřmi v ose vynesen na dřevěných profilovaných krakorcích výrazný, zdobný dvoupatrový dřevěný balkon s dřevěným zábradlím a profilovanými hranolovými sloupy, vynášejícími druhý balkon v trohúhelném štítu. Omítané vnější stěny objektu jsou členěny pásovou bosáží.

V interiéru objektu je v přízemí situován velký sál s vlašským krbem, komponovaný přes dvě podlaží, s bohatou štukovou výzdobou stropu severoitalské provenience znázorňující čtvero ročních období. Na stěnách sálu se nachází fragmenty původní barokní malířské výzdoby. Podlaha sálu je kryta parketami, a vstupy osazeny kamenným profilovaným dveřním ostěním. Místnost prvního patra nad přísálím má dřevěný trámový strop se záklopem. Místnosti druhého patra jsou plochostropé, bez výzdoby. Objekt je částečně podsklepený s původními barokními valeně klenutými sklepy, které sloužily zřejmě jako příruční kuchyně.