Valeč - vodní kaskáda

Umělou barokní vodní kaskádu s bohatou sochařskou výzdobou nechal vybudovat patrně tehdejší vlastník zdejšího panství hrabě Jan Kryštof Kager ze Štampachu v rámci první fáze barokních úprav zámecké zahrady mezi léty 1695–1712 ve východním svahu pahorku za zámeckou budovou na západním okraji městečka Valeč (Waltsch). Architektem unikátního technického díla byl italský stavitel ve štampachovských službách Francesco Barelli, či od roku 1701 jeho nástupce Giovanni Antonio Biana Rossa, kteří prováděli barokní úpravy zámeckého areálu i okolní krajiny. 

Umělá kaskáda byla vybudována jako součást vodního systému, napájecího množství vodních děl, fontán, jezírek a závlah v zámecké zahradě a kašen ve městě. Na vrcholu pahorku nad kaskádou byl vybudován systém umělých vodních nádrží vytesaných ve skalnatém podloží, kam byla voda svedena dřevěným tlakovým vodovodním potrubím z asi 3 kilometry vzdáleného kopce Pilíř (Filirsch Berg, 763 m n. m.). Z nádrží byla pouštěna voda na kaskádu byla pouze příležitostně na znamení. Kaskáda byla ozdobena částmi druhotně použité původní manýristické plastické výzdoby zámecké budovy a parku.

Ve třicátých letech 18. století byla kaskáda doplněna sochařskou výzdobou z dílny Matyáše Bernarda Brauna. V době baroka se jednalo o jednu z nejdelších vodních kaskád na českém území, kterou jezdily obdivovat z okolních i evropských panství. Hrabě Jan Adam z Questenberka si objednal výkres kaskád pro zámecký park v Bečově nad Teplou.

Již v průběhu 19. století začala vodní kaskáda postupně chátrat a již nebyla používána. Tehdejší vlastníci zámku si uvědomovali náročnost údržby vodního systému. Při přeměně zámecké zahrady na romantizující krajinářský park ve druhé polovině 19. století již nebyla vodní kaskáda obnovena. V průběhu druhé poloviny 20. století byly postupně sneseny figurální plastiky a někdy na konci 20. století byly zbylé plastiky chrličů a podstavce krajních soch a umístěny v prostoru u bývalé prádelny u zámku. Někdy kolem roku 2010 byl nad uloženými kamennými prvky z bývalé kaskády vybudován jednoduchý dřevěný přístřešek. Samotné příčné zídky kaskády byly v průběhu let rozvaleny a dnes na místě zůstává viditelné koryto s terénními nerovnostmi a zdevastovaný zděný podstavec sochy Davida v dolní části.

Barokní vodní kaskáda byla vedena širokým umělým korytem ve východním svahu pahorku v délce přes 60 metrů. Kaskádu tvořily nízké příčné schodové zídky z lomového kamene. V horní části koryta byla na hraně svahu položena trojice velkých chrličů z červeného pískovce v podobě stylizovaných nadpřirozených vodních příšer, označovaných jako velryby, kterými proudila voda na kaskádu z vodních nádrží. V dolní části koryta byla v ose postavena kamenná figurální plastika Davida na omítaném zděném hranolovém podstavci z pálených cihel s nízkou profilovanou hlavicí a hranolovou patkou. Čelní pohledová strana podstavce byla zdobena vyrytým obdélným lineárním rámcem s konkávně projmutými rohy.

Dolní stupeň kaskády byl tvořen vyšší omítanou zídkou s horní profilovanou římsou. Čelní pohledová stěna zídky bývala zdobena trojicí druhotně použitých manýristických terakotových figurálních plastik, tzv. hermovek, osazených mezi hranolovými pilíři zdobenými plastickým rostlinným dekorem. Na krajích zídky byly postaveny kamenné figurální plastiky v životní velikosti na nízkých zprohýbaných hranolových podstavcích s profilovanými římsovými hlavicemi a hranolovými patkami.