Úvod > Architektonické památky > Valeč - sousoší Kalvárie
Valeč - sousoší Kalvárie
Barokní sousoší Kalvárie z roku 1741 od sochaře Antonína Brauna nechal zřídit jako součást nové křížové cesty hrabě Johann Ferdinand Kager z Globenu na návrší jihozápadně od města Valeč (Waltsch). V průběhu 2. poloviny 20. století bylo zdevastované sousoší odstraněno. V roce 2016 byly na původním místě v rámci obnovy křížové cesty postaveny kopie původních plastik sousoší.
Objekt: barokní figurální plastiky
Typologie: kamenosochařské památky
Kategorie: architektonické památky
Obec: Valeč (Waltsch)
Okres: Karlovy Vary
Poloha: na návrší asi 350 m jihozápadně nad obcí
GPS: 50°10'12.852"N, 13°14'48.757"E
Období vzniku: 1741
Architekt: Antonín Braun
Stavebník: Jan Ferdinand Kager z Globenu
Slavnostní vysvěcení: 15. září 1741
Materiál: pískovec
Období devastace: po roce 1945
Rekonstrukce: 2016
Stav: repliky
Přístupnost: volně přístupné
Historie objektu
Barokní sousoší Kalvárie nechal zřídit v roce 1741 jako součást nové křížové cesty tehdejší majitel zdejšího panství hrabě Jan Ferdinand Kager z Globenu ve skupině stromů na umělé terase v dominantní poloze na krásném vyhlídkovém místě na vrchu dříve zvaném Kalvarienberg (Na Kalvárii) asi 350 metrů jihozápadně nad městečkem Valeč (Waltsch). Autorem sousoší byl patrně sochař a řezbář Antonín Braun, synovec významného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna. Slavnostní odhalení a vysvěcení sousoší spolu s dokončenou křížovou cestou poté proběhlo v pátek 15. září 1741.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestalo být sousoší Kalvárie udržováno a postupně chátralo, jednotlivé figurální plastiky byly následně poničeny vandaly. Celé okolí postupně zcela zarostlo náletovými křovinami. Někdy v průběhu druhé poloviny 20. století bylo zdevastované sousoší nakonec odstraněno. Ještě na počátku devadesátých let 20. stávaly poškozené figurální plastiky Panny Marie a socha sv. Jana bez hlavy, po stranách vchodu do zámeckého kostela Nejsvětějšího Trojice ve Valči. Později byla torza soch včetně plastiky sv. Máří Magdalény přenesena do interiéru zámeckého kostela a dnes jsou umístěny v chodbě v přízemí zámku.
V roce 2016 přistoupila obec Valeč k obnově sousoší Kalvárie spolu se zničenou křížovou cestou podle projektu architektonické kanceláře Stockwerk s.r.o. z Valče za finanční podpory z rozpočtu Ministerstva zemědělství ČR. Na umělé terase na původním místě byly vykáceny náletové křoviny a na místě nalezeny dva nízké kamenné podstavce. Podle dochovaných torz původních plastiky byly vytvořeny jejich kopie ve formě výdusky originálních soch Panny Marie, sv. Jana Evangelisty a sv. Máří Magdalény, které byly následně domodelovány a doplněny o chybějící plastické části. Vytvořené kopie soch byly následně instalovány na upravené původní terase na návrší na konci obnovené křížové cesty. Do budoucna zbývá kompozičně doplnit ztracený ústřední kříž se sochou Ukřižovaného Ježíše Krista.
Popis objektu
Barokní pískovcové figurální sousoší Kalvárie uprostřed skupiny stromů představovalo skupinu Ukřižování. Sousoší bývalo tvořeno dnes již nedochovaným ústředním velkým křížem s figurální plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista dnes již neznámé podoby a provedení. Doprovázející plastiky byly situovány vůči kříži v tradiční ikonografické poloze. Přímo pod křížem byla umístěna socha klečící plačící sv. Máří Magdalény, po pravici Krista socha truchlící Panny Marie a po levici socha sv. Jan Evangelisty, obě na nízkém kamenném podstavci. Postavy pod křížem orientují pohled diváka k centru celého výjevu, k umírajícímu Kristu. Originální pískovcové sochy mají odlišné provedení, Máří Magdaléna má jemnější řemeslné provedení kolmým odsekáváním, sv. Jan Evangelista a Panna Marie je hrubší řemeslná práce s šikmo odsekávaným kamenem. Sousoší bylo umístěno na uměle vybudované ostrožně s opěrnou zídkou pohledově obrácené směrem k městečku.
Fotodokumentace
Použitá literatura
Barbora CAHOVÁ – Radek CSÁNO – Jana HŘEBÍČKOVÁ – Tomáš PETR – Adéla POUBOVÁ, Obnova barokní křížové cesty ve Valči, Valeč 2016.
Gertrud TRÄGER, Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt 1993, s. 392-393.























































