Valeč - teatron

Barokní teatron nechal vybudovat patrně tehdejší vlastník zdejšího panství hrabě Jan Kryštof Kager ze Štampachu v rámci první fáze barokních úprav zámecké zahrady mezi léty 1695–1712 v jižním svahu pahorku za zámeckou budovou na západním okraji městečka Valeč (Waltsch). Během rozsáhlých terénních úprav byla jižní část pahorku odtěžena pro vytvoření hlavní pohledové osy vedoucí od západního průčelí zámecké budovy přes iluzivní bránu na vrch s umělou zříceninou Neuhaus. V prostoru obnaženého skalního masivu byly k přisekané skále přistavěny spodní dva stupně teatronu, nad nimi byla na stávajícím profilu vynesena horní terasní zeď a za její rubovou stranou byl terén dosypán. Pohledové stěny teatronu byly osazeny částmi druhotně použité původní manýristické plastické výzdoby zámecké budovy a parku.

Architektem protoromantické krajinářské stavby byl italský stavitel ve štampachovských službách Francesco Barelli, či od roku 1701 jeho nástupce Giovanni Antonio Biana Rossa, kteří prováděli barokní úpravy zámeckého areálu i okolní krajiny. Předlohou jim byla tzv. vodní divadla známá z manýristických zahrad v Itálii období přibližně od konce 16. až do poloviny 18. století, pravděpodobně Theatro Massimo ve velkolepě řešené a honosné zahrady na ostrově Isolla Bella uprostřed jezera Lago Maggiore z roku 1671. Teatron se sochařskou výzdobou a kašnou patrně sloužil jako architektonická kulisa pro pořádání hudebních nebo divadelních představení pod širým nebem.

V roce 1733 navštívil barokní zahradu ve Valči při své cestě z Karlových Varů přítel tehdejšího vlastníka zámku hrabě František Antonín Špork. Na památku návštěvy nechal Jan Ferdinand Kager z Globenu následně na čestném místě v parku proti teatronu vztyčit barokní sousoší Apoteóza hraběte Šporka z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Kruhové prostranství před teatronem bylo na protilehlé straně za sousoším vymezeno patrně živým plotem. Podle mapy 1. vojenského josefského mapování z let 1764-1768 se teatron nacházel uprostřed hvězdicové kompozice v samém středu zámeckého parku a tento prostor tak mohl tvořit ústřední centrum dění zámeckého parku.

V průběhu druhé poloviny 18. století přestal být teatron patrně dočasně využíván. Po roce 1870 byl za tehdejšího vlastníka zdejšího zámku Karla Korba Rittera von Weidenheim byla v souvislosti s úpravami zámku postupně přeměněna barokní zámecká zahrada na přírodně krajinářský park v duchu romantismu. Během úprav již nebyly obnoveny vodní prvky a teatron zůstal pouze jako romantická kulisa. Patrně tehdy došlo k opravám korunního zdiva teatronu s položením prejzové krytiny. V bezprostředním okolí teatronu a snad i přímo na terasách stavby byly vysazeny buky.

Po zestátnění zámeckého areálu v roce 1945 přestal být bývalý teatron spolu s celou výzdobou zámeckého parku udržován a postupně chátral. Dne 12. února 1964 byl teatron zapsán jako součást areál zámku a zámeckého parku ve Valči na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 45085/4-1109. V roce 1980 byly kvůli neutěšenému stavu odborně sejmuty a restaurátorsky ošetřeny torza čtyř terakotových hermovek včetně soklů, která byla následně zrestaurována a volně doplněna. Z každé z forem byly poté vypáleny tři repliky figurálních plastik, které byly následně uloženy v depozitáři zámku. Na počátku 21. století se nacházel bývalý teatron v havarijním stavu. Části úseků zdiva v jednotlivých úrovních byly zřícené a vyvalené, což způsobilo značné destrukce a lokální sesuvy teras. Na mnoha místech stavbu narušovaly vzrostlé náletové dřeviny.

V letech 2021-2023 přistoupil Národní památkový ústav, ÚPS v Praze k rozsáhlé rekonstrukci teatronu. Celkové náklady na obnovu objektu ve výši 12,4 milionu korun byly hrazeny z rozpočtu Ministerstva kultury ČR. Rekonstrukci provázel záchranný archeologický výzkum Mgr. Filipa Prekopa a Mgr. Jakuba Chaloupky z NPÚ v Lokti a Mgr. Martiny Bradové ze společnosti ZIP, o.p.s. Stavební práce provedla v několika etapách stavební huť Hartenberg z.s. Převážná část prací spočívala zejména ve stabilizaci a dozdívání kamenného zdiva se zachováním jeho charakteru. Restaurátorské a sochařské práce realizovala akademická sochařka a restaurátorka MgA. Klára Žán Valentová z Bratronice. Během restaurování byla provedena konzervace torzální sochařské výzdoby a sochařská rekonstrukce replik terakotových figurálních plastik podle historických fotografií. V květnu 2023 byl obnovený teatron v zámeckém parku zpřístupněn veřejnosti.

Barokní teatron v podobě rozsáhlé terasovité stavby z kamenného neomítaného zdiva ve třech výškových úrovních, která se obloukovitě zařezává do jižního svahu pahorku. Spodní dva stupně byly přistavěny k přisekané skále a nad nimi byla vynesena horní terasní zeď, za jejíž rubovou stranou byl terén dosypán. Každá úroveň zdiva se skládá z několika stěn, které na sebe navazují v odlišných úhlech, čímž tvoří půdorysně komplikovanou a nepravidelnou kompozici.

Na stavbě teatronu se uplatňují dva typy kamenného zdiva. Hrubé (grottové) zdivo se uplatňuje jako lícové v plochách stěn a na lemech pilastrů. Zdivo s rovným lícem se naopak vyskytuje uvnitř nik na jejich zadních stěnách, do jisté míry v zrcadlech pilastrů a na pilastrech třetího stupně, které jsou bez lemu a je u nich použito větší množství pálených cihel. Záklenky nik jsou vyzděny z pálených cihel. Ve struktuře zdiva převažují 2 typy hornin – ve 3. a částečně 2. stupni místní tmavá čedičová hornina, tzv. tefrit, a v 1. stupni naopak výrazně převažuje světlá hornina sedimentárního původu – paleogénní křemitý pískovec až křemenec. Místy lze nalézt ve zdivu polodrahokam jaspis nebo povlaky opálu.

Zdivo je doplněno úlomky pálených cihel, tašek a prejzů, ale i četnými fragmenty terakotových plastik od malých střepů až po větší kusy, u nichž je možné rozpoznat, zda šlo původně o figurální plastiky či zdobné architektonické prvky s rostlinnými motivy. V malé míře jsou do zdiva v druhotné poloze zakomponovány fragmenty pískovcových skulptur. Pohledové stěny teatronu byly osazeny částmi druhotně použité původní manýristické plastické výzdoby zámecké budovy a parku. Koruny stěn jsou kryty prejzy kladenými do malty, jeden úsek zdi s větším sklonek je završen pálenými cihlami.

Nejnižší stupeň teatronu je rozdělen na 13 stěn. Předěly mezi jednotlivými stěnami jsou řešeny hrubě zděnými rohovými a koutovými pilastry. Ve 3., 5., 7. a 9. stěně (od západu) jsou prolomeny čtyři niky s cihelnými půlkruhovými záklenky. Grottové zdivo je doplněno souborem 17 replik druhotně použitých manýristických terakotových figurálních plastik v životní velikosti, tzv. hermovek. V nice v 7. stěně se nachází druhotně osazený plastický erb Štampachů z červeného pískovce, který původně zdobil fasádu průčelí zámecké budovy. V hlubší nice v 5. stěně se nachází pozůstatek kašny, či fontány, do které byla přiváděna voda dřevěným tlakovým vodovodním potrubím při patě teatronu z vodních nádrží na pahorku nad teatronem. Ve zdivu je zazděna pískovcová postava muže v životní velikosti a jedna karyatida. Na vrcholech pilastrů bývaly umístěny kamenné a vyzděné podstavce patrně pro nějaké menší plastiky.

Prostřední stupeň je rozdělen pilastry shodných proporcí na 11 stěn, které prolamuje ve 2. až 8. stěně (od západu) sedm nik s cihelnými půlkruhovými záklenky. V sedmé z nice bývala postavena socha korunované Panny Marie (Madona) z druhé poloviny 19. století. Nejvyšší stupeň se skládá z 9 stěn bez nik, oddělených hladkými pilastry s vyrovnaným lícem a velkým podílem pálených cihel. Ve zdivu je zazděno torzo pískovcové ženské postavy.

Prostranství před teatronem tvoří uměle srovnaná plocha kruhového půdorysu o poloměru 27 metrů. Na protějším konci této plochy stojí barokní sousoší Apoteóza hraběte Šporka z roku 1733.