Veselov (Passnau)

První písemná zmínka o vsi Veselov (Passnau) pochází z roku 1378, kdy je uváděna jako lenní statek Boreše V. z Rýzmburka, který tehdy držel vladyka Chan z Veselova. V roce 1394 je prvně zmiňovaná zdejší gotická tvrz, která vznikla patrně během 14. století. V letech 1394-1405 zde seděl jistý Hrzek z Veselova. V době kolem roku 1484 dostával žlutický farář desátek v podobě obilí a ovsa z každých 12 strichů zdejších polností, pro který do Veselova musel posílat vůz. V roce 1526 se zde připomíná rytíř Jan Zumr z Herstošic a na Veselově, který buď sám, nebo jeho synové, zboží Veselov připojil ke statku Holetice, u kterého poté zůstalo až do třicetileté války. K roku 1602 je jako držitel části statku Veselov připomínán Václav Zumr. Od roku 1617 část vsi, která do té doby náležela k Ratiboři, byla připojena k Údrči. Zřejmě v této oddělené části vsi stávala snad další tvrz, na které mohl sedět některý z dalších potomků Jana Zumra z Herstošic. O existenci druhého panského sídla však nejsou žádné důkazy.

Podle královského výnosu ze dne 18. srpna 1623 byla Václavu Zumrovi z Herstošic zkonfiskována za účast na českém stavovském povstání v letech 1618-1620 třetina majetku, mimo jiné i veselovská tvrz s poplužním dvorem, vsí, lesy, rybníky a jiným příslušenstvím. Tehdy se zdejší tvrz připomíná naposledy. Roku 1626 koupil veselovský statek Severin Thalo z Horštejna, který jej připojil k panství Údrč, u kterého zůstal následně až do roku 1848. Zdejší tvrz, která poté ztratila svou vojensko-správní funkci jako sídlo samostatného statku, následně nejspíše zchátrala a zanikla. Dne 8 března 1641 byla ves Veselov vyplundrována a následně vypálena jezdeckými oddíly.

Podle berní ruly z roku 1654 žilo ve vsi 5 sedláků, kteří drželi 8 hektarů půdy, dále 8 chalupníků s jedním až 8 hektarů polí a jeden zahradník. Hospodářství tehdy spočívalo především na dobytkářství. Roku 1680 se Vesolovští připojili k povstání proti své údrčské vrchnosti. Švec Georg Lein z Veselova spolu s Georgem Fischerem z Brložce a s dvěma dalšími bylo pověřen, aby v doprovodu chyšského Žida doručil stížnost právnímu zástupci sasko-lauenburských panství do Prahy. Ve stížnosti si poddaní naříkali hlavně na nové robotní povinnosti. Vrchnostenský úředník, zpravený předem i vyslání deputace, podrobil poddané výslechu, dva dal uvěznit a druhé poslal zpět na panství. Vzpoura na sousedních dominiích však mobilizovala i poddané údrčského panství. Dne 21. dubna 1680 poddaní zastavili robotu a připravili se ke společnému boji. Když se v Herstošicích konala schůze, na níž se jednalo o osvobození rychtářů z vězení ve Žluticích, připojil svůj hlas i veselovský rychtář Šimon Wolf. Švec Lein byl pak mezi těmi, kdo se shlukli na ústupu před císařským vojskem na Čertově vrchu, a po zajetí byl odsouzen do vězení. Při následných domovních prohlídkách byl rovněž ve Veselově u Jorgana Herze nalezena karabina.

Tereziánský katastr z čtyřicátých let 18. století uvádí, že Veselov má obecní lesy a 2 násadní rybníky a z řemeslníků jsou zastoupeni krejčí a dva tkalci. Obyvatelé vozili obilí na prodej do Manětína nebo do Hroznětína. Ve vsi tehdy býval panský ovčín a panské chmelnice. V roce 1785 stávalo ve vsi 20 domů a usedlostí. Veselov býval původně vsí typu okrouhlice rozloženou kolem návsi s rybníkem. Podle kontraktu ze dne 30. května 1791 o rozdělení z nařízení Josefa II. však došlo k rozparcelování bývalého poplužního dvora v jižní části vsi mezi řadu nájemníků, kde následně vznikla nová část vsi zvaná „Schafferei“ a sídlo dominikánů na tzv. "Hübelu". K roku 1847 žilo ve Veselově celkem 214 obyvatel ve 39 domech. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Veselov stal samostatnou obcí v okrese Žlutice. K obci patřil rovněž hospodářský dvůr Ziegelhäusel, ležící východně od vsi v údolí potoka Malá Trasovka. Farou spadal Veselov ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích. K roku 1870 se ke katolicismu hlásilo všech 235 obyvatel.

Hlavní obživou zdejších obyvatel bylo zemědělství. Kvalita půdy v okolí Veselova je však dosti rozdílná. Obecní polnosti klesající západním směrem do údolí potoka Malá Trasovka kryje převážně lehká půda, tvořená zvětráváním písků a svoru. Pozemky v jižním směru na Žlutice mají kopcovitý charakter s jílovitými půdami v hlubokých polohách a písčitými na návrších. Ve východním směru na Ratiboř a Údrč leží částečně jílovité a částečně černé půdy tvořené zvětráváním čediče. Poslední významnou část katastru zabíraly lesy. Výnosy sloužily pouze k místnímu zásobování. Ve vsi provazoval svou živnost kovář, švec, dobytkář a bývaly zde dva hostince.

V roce 1871 zakoupili zastupitelé vsí Veselov a Knínice usedlost čp. 11 ve Veseolově, ve které byla založena jednotřídní Obecní škola společná pro obě vsi. Do té doby navštěvovaly veselovské děti školu v Čichalově. Ve školním roce 1909-1910 působil jako zdejší učitel Heinrich Jässl, v letech 1910-1911 Franz Kaunzner, 1912-1913 Anton Honauer a roku 1913 nastoupil do funkce učitele Adolf Diessl. Roku 1915 však byla zdejší škola z nedostatku učitelského personálu uzavřena a žáci museli skoro celý rok navštěvovat školu v Ratiboři. Do roku 1922 poté působil jako zdejší učitel znovu Adolf Diessl, v letech 1922-1923 Edwin Mikuta, 1923-1929 Wenzel Kalina, 1929-1931 Georg Roller, 1931-1934 Oskar Leibl a od roku 1934 poté až do konce druhé světové války Wilhelm Millauer.

Z Veselova pocházel farář Johann Erlbeck, známý pro svá originální kázání a velkým vlivem na veřejné mínění. Naposledy vedl farní úřad v Dolním Jamném, kde dne 1. května 1896 zemřel. V roce 1900 žilo ve Veselově celkem 220 obyvatel ve 39 domech, k roku 1917 zde žilo 199 katolíků a 10 Židů. Podle adresáře obchodní a živnostenské komory z roku 1908 byl ve Veselově vinný šenk, obchod s máslem a vejci, řezník, obchod drůbeží a zvěřinou, podkovář, krejčí, kramářm obchod řezivem, trafika, stolař, čtyři ševci a dva hostince. Posledním starostou vsi byl v letech 1928-1945 Johann Gipp. V roce 1930 se 1930 se 182 obyvatel hlásilo ke katolické víře a 4 k jinému vyznání. Skoro všichni zdejší muži bývali aktivními členy místního Sboru dobrovolných hasičů. Roku 1935 byla pořízena motorová stříkačka. Posledním velitelem hasičů byl Rudolf Wagner z usedlosti čp. 8. Roku 1934 byl ve Veselově dosavadním ředitelem Okresní zemědělské kanceláře Josefem Karlem založen Zemědělský spolek (Landwirtschaftliche Verein). Jeho posledním předsedou byl Franz Wagner. Ve Veselově existovala ještě skupina Svazu německé venkovské mládeže (Bund der deutschen Landjugend). Tento spolek pečoval především o místní zvyky a tradice. V letech 1938-1939 byla ves elektrifikována.

Před nuceným vysídlením německého obyvatelstva po konci druhé světové války žilo ve Veselově k roku 1946 celkem 216 obyvatel ve 42 domech a usedlostech se 46 hospodářstvími. Veselov byl následně znovu osídlen lidmi z Plzeňska, Táborska, Písecka a Příbramska. Pod správu vsi byly připojeny vsi Knínice a Ratiboř. Již roku 1946 byla ve vsi pro české děti otevřena nová škola, která však byla v roce 1971 pro malý počet žáků uzavřena. Ve volbách v roce 1946 poté vyhrála komunistická strana. Ve vsi bylo založeno JZD Pokrok, k němuž byl dna 27. února 1960 připojena i jednotná zemědělská družstva Ratiboř a Knínice. Později bylo JZD Pokrok převzato státním statkem Žlutice. Dne 1. ledna byl Veselov spolu se vsi Ratiboř a Knínice připojen k Žluticím. V současnosti stojí ve Veselově celkem 29 domů, ve kterých žije trvale 40 obyvatel.