Víska (Dörfles)

První písemná zmínka o existenci „Dörfflas“ pochází z roku 1563, kdy je uváděna u panství Doupov, u kterého poté zůstala až do roku 1850. Údajně však Víska vznikla již po skončení husitských válek někdy kolem roku 1450, kdy ji mělo založit několik poddaných, kteří přežili zničení vsi Pissikau (Bezděkov) a novou vesničku poté postavili přibližně o kilometr dále severním směrem. Během třicetileté války Vísku těžce postihl kromě drancování a požárů také mor, který si tu roku 1625 vyžádal 25 obětí. Podle knihy zemřelých z doupovské fary zde vypukl mor již roku 1613 a vyžádal si tehdy 59 obětí. Po skončení války se však ves brzy vzpamatovala a podle berní ruly z roku 1654 zde již žilo 5 sedláků, 12 chalupníků a 2 poddaní tzv. na obci. Přestože polovina vsi vyhořela, do dvou let byla znovu postavena. Její pole i louky byly v dobrém stavu, chov dobytka prosperoval a podle berní ruly se obyvatelé živili také „přízí a sekáním dřeva“. Roku 1847 zde bylo 47 domů, ve kterých žilo 251 obyvatel. V roce 1850 se stala Víska samostatnou obcí, od roku 1868 však byla uváděna jako osada Doupova, v roce 1881 však byla opět samostatnou obcí. Katastr vsi měřil 715 ha, z toho bylo 439 ha polí, 140 ha luk, 108 ha pastvin a jen 4,5 ha lesa. Zbytek byly zahrady a zastavěné pozemky. Dokola kolem středu vsi, jejíž střechy byly většinou kryty šindelem, vedla silnice. Ve středu vsi stávala škola čp. 50, obecní domek, hasičská zbrojnice, 11 dalších domů a kaple, zasvěcená sv. Prokopovi. Poblíž býval návesní rybník. Ostatní domy vsi stávaly až za touto okružní silnicí. Vsí protékal potůček a další tekl po jejím jižním okraji. Oba se vlévaly kousek za vsí do potoka Lomnice. V severozápadní části vsi byl tzv. MARGA pramen, vedle obrovické kyselky nejznámější minerální voda Doupovska. Původně pramen vyvěral zpod velkého kamene a byl zmiňován již roku 1785. Sommer ve své topografii z roku 1847 uvádí, že byl požíván jako pitná voda. Roku 1883 obec pramen pronajala firmě Beneka. Ta poslala vodu k analýze na Vysokou školu technickou do Prahy. Pořízená analýza potvrdila, že MARGA pramen je vynikající alkalická kyselka s převažujícím obsahem vápníku, magnézia a železa. V prosinci 1894 nájemce pramen koupil a vystavěl nad ním hezký pavilónek. Rozesílání minerálky probíhalo však pouze po blízkém okolí. Teprve v listopadu 1911 vše koupil Heinrich Mattoni, zařídil skutečné rozesílání vody ve velkém a u pramene zřídil malé léčebné lázně. K Vísce patřily také samoty Jalový dvůr (Galdhof) s blízkým ovčínem, ležící 1,4 km jihozápadně od vsi, myslivna 2 km na jihozápad, u které měli podle adresáře z roku 1911 Zedwitzowé sklad dřeva pro koláře. Asi ½ hodiny od vsi jihozápadním směrem bývala dřívější puškařská dílna, kde ještě roku 1921 stávaly 2 domy. Selner roku 1861 uvádí u Vísky také cihelnu, adresář z roku 1914se o ní však již nezmiňuje. Podle adresáře z roku 1914 zde žilo 338 obyvatel v 58 domech, dále zde byla kafilérie, 7 větších zemědělských usedlostí, 2 hostince, 2 obchody, řeznictví a trafika a pracovali zde 2 obchodníci s dobytkem, 3 tesaři, 2 zedníci, kovář a kolář. Během 19. století zde pracovali také pláteníci, po zavedení strojní výroby však zanikli. Přes svoji nadmořskou výšku dávala zdejší pole dobré výnosy a zvláště se zde dařilo tzv. „doupovskému ovsu“. Do roku 1930 klesl počet obyvatel na 299. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla Víska ještě částečně dosídlena lidmi z vnitrozemí Čech a roku 1947 zde žilo 41 obyvatel. K dalšímu vysídlení vsi došlo v souvislosti se zařazením Vísky do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště k 15. červnu 1953, tzn. hned v 1. etapě. Někdy poté byla patrně celá ves zbořena.