Vladořice - hospodářská usedlost čp. 6

Rozsáhlý hospodářský dvůr čp. 6, nazývaný dříve Kasperův dvůr (Kasperhof), byl postaven v první čtvrtině 19. století podle návrhu neznámého architekta uprostřed osady Vladořice (Wladarz). Všechny čtyři dvory ve Vladořicích tehdy držela rodina Prägerů. Ve druhé polovině 19. století byla usedlost stavebně upravována. V době před rokem 1945 patřil dvůr čp. 6 Josefu Prägerovi, který od roku 1938 až do konce druhé světové války stál v čele osady.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva v roce 1946 byla usedlost zestátněna a následně převedena do majetku státního statku. Objekty dvora poté přestaly být udržovány a postupně chátraly, obytné budovy a chlévy byly přestavěny. Usnesením ŠKK ONV KV ze dne 16. prosince 1963 byla hospodářská usedlost čp. 6 ve Vladořicích zapsána na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 42269/4-1130. Již v roce 1970 byla stodola v havarijním stavu, během druhé poloviny 20. století byla poté provedena demolice části objektů dvora.

Někdy v devadesátých let 20. století přešla usedlost do majetku Václava Suchana. V letech 2000 a 2011 se v areálu usedlosti natáčely záběry do filmů Cesta z města a Cesta do lesa. Roku 2012 byla poté provedena celková rekonstrukce zdevastovaného holubníku uprostřed dvora.

Rozsáhlá výstavní hospodářská usedlost s celým vybavením byla původně tvořena z několika traktů kolem středního dvora nepravidelného čtvercového půdorysu. Severozápadní stranu areálu uzavírá patrový trakt chlévů a seníků, k němuž je přistavěna přízemní obytná část stavení. Jihozápadní stranu dvora uzavírá hrázděný špýchar, krytý eternitovou sedlovou střechou. K němu se původně napojovala roubená stodola na obdélném půdorysu se dvěma pernami. Mezi severozápadním traktem a kolmo postavenou stodolou ústila dříve ze dvora cesta k polnostem. Východní stranu areálu uzavírají hospodářské objekty sousedního dvory čp. 3.

Na otevřeném prostranství v severní části dvora je situován klasicistní sloupový holubník domkového typu z první čtvrtiny 19. století. Pod ním se původně nacházel menší rybníček. V sousedství hlavní brány do dvora ve východním cípu areálu byl při východní straně situován volně stojící zděný, omítnutý špýchar na obdélném půdorysu, krytý sedlovou střechou s pálenými taškami. Hlavní severní průčelí, obrácené směrem k vjezdu bylo završeno trojúhelníkovým štítem s dvěma kruhovými okny. Boční stěna byla prolomeno pravoúhlým portálem s vysekaným letopočtem „1816“ na horním překladu a kruhovými okny v patře. Vnější stěny objektu bývaly členěny lizénovými rámci.