Vladořice - tvrz

První zmínka o vsi Vladořice (Wladarz) pochází z registru berní Plzeňského kraje z roku 1379, kdy byla rozdělena mezi dva statky, které drželi vladykové Plach a Wytcza z Vladořic. Již v té době zde můžeme předpokládat existenci gotické tvrze. Později se zde vystřídala řada dalších držitelů, píšících se po vsi. V roce 1386 je zde připomínán vladyka Jindřich z Vladořic, který tehdy odváděl desátek ke kostelu sv. Jakuba Většího v Močidleci a ještě k roku 1390 je připomínán mezi patrony tohoto kostela. Roku 1390 je již však na Vladořicích uváděn rovněž jistý Hynek, roku 1404 vladyka Toch a v roce 1410 zde seděl Jakeš z Vladořice. Po smrti Jakeše je zde v roce 1432 připomínána vdova Jana, která je tehdy uváděna mezi patrony kostela sv. Jakuba Většího v Močidleci.

Později je zde od roku 1441 doložen Šimon z Vladořic, válečník z doby Jiřího z Poděbrad, od kterého koupilo statek Vladořice v roce 1469 město Žlutice. V době kolem roku 1514 bylo poté zboží Vladořice připojeno ke žlutickému panství. V roce 1537 odprodal Jan z Vřesovic statek Vladořice s tvrzí a vsí Jindřichovi IV. z Plavna. Roku 1569 přešlo zdejší zboží Vladořice spolu s tvrzí na Jana Ratibořského z Chcebuze. Tehdy je zdejší tvrz připomínaná naposledy. Synové Jana Ratibořského z Chcebuza Adam a Hynek vladořický statek za úhradu přenechali Sabině Ratibořské, rozené Perglasu (Chlumek). Od Sabiny Ratibořské odkoupil statek Vladořice v roce 1578 Kunrát Kaplíř ze Sulevic, příbuzný Kašpara Kaplíře ze Sulovic.

V době kolem roku 1600 je na Vladořicích připomínán slavný právník, žlutický a později rakovnický měšťan a radní Jakš z Vladořic, Rovněž nemanželský syn majitele žlutického panství Adama Jiřího Kokořovce z Kokořova Vilém používal predikát z Vladořic. Od roku 1604 patřily Vladořice jako součást zboží Protivec natrvalo k chyšskému panství. Zdejší tvrz následně ztratila svou vojensko-správní, postupně chátrala a následně beze stopy zanikla.