Vladořice (Wladarz)

První zmínka o vsi Vladořice pochází z registru berní Plzeňského kraje z roku 1379, kdy byla rozdělena mezi dva statky, které drželi vladykové Plach a Wytcza z Vladořic. Již v té době zde můžeme předpokládat existenci gotické tvrze. Později se zde vystřídala řada dalších držitelů, píšících se po vsi. V roce 1386 je zde připomínán vladyka Jindřich z Vladořic, který tehdy odváděl desátek ke kostelu sv. Jakuba Většího v Močidleci a ještě k roku 1390 je připomínán mezi patrony tohoto kostela. Roku 1390 je již však na Vladořicích uváděn rovněž jistý Hynek, roku 1404 vladyka Toch a v roce 1410 zde seděl Jakeš z Vladořice. Po smrti Jakeše je zde v roce 1432 připomínána vdova Jana, která je tehdy uváděna mezi patrony kostela sv. Jakuba Většího v Močidleci.

Později je zde od roku 1441 doložen Šimon z Vladořic, válečník z doby Jiřího z Poděbrad, od kterého koupilo statek Vladořice v roce 1469 město Žlutice. V době kolem roku 1514 bylo poté zboží Vladořice připojeno ke žlutickému panství. V roce 1537 odprodal Jan z Vřesovic statek Vladořice s tvrzí a vsí Jindřichovi IV. z Plavna. Roku 1569 přešlo zdejší zboží Vladořice spolu s tvrzí na Jana Ratibořského z Chcebuze. Tehdy je zdejší tvrz připomínaná naposledy. Synové Jana Ratibořského z Chcebuza Adam a Hynek vladořický statek za úhradu přenechali Sabině Ratibořské, rozené Perglasu (Chlumek). Od Sabiny Ratibořské odkoupil statek Vladořice v roce 1578 Kunrát Kaplíř ze Sulevic, příbuzný Kašpara Kaplíře ze Sulovic.

V době kolem roku 1600 je na Vladořicích připomínán slavný právník, žlutický a později rakovnický měšťan a radní Jakš z Vladořic, Rovněž nemanželský syn majitele žlutického panství Adama Jiřího Kokořovce z Kokořova Vilém používal predikát z Vladořic. Od roku 1604 patřily Vladořice jako součást zboží Protivec natrvalo k chyšskému panství, u kterého poté zůstaly až do roku 1848.

Podle berní ruly z roku 1654 tvořily ves Vladořice čtyři velké hospodářské dvory, které drželi sedláci Jakub Präger, Thomas Kuacner, Johann Howorka a Georg Kaucner. Hlavní obživou zdejších obyvatel byla hospodářská činnost, především živočišná výroba a pěstování žita a pšenice. Ve vsi bylo tehdy celkem 19 koňských potahů, 15 krav, 24 jalovic, 111 ovcí a 49 prasat. Podle tereziánského katastru z roku 1748 provozovali svou živnost kromě 4 velkých hospodářů rovněž dva řemeslníci, kovář a zedník. Asi až do roku 1784 spadaly Vladořice farou ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích, poté ke kostelu Povýšení sv. Kříže v Kobylé.

V roce 1785 měla ves 11 čísel popisných, ve kterých žilo 48 obyvatel. Na přelomu 18. a 19. století patřily všechny čtyři zdejší dvory rodině Präger. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Vladořice staly samostatnou obcí v politickém kraji Žlutice v Sudetech. V roce 1870 zde žilo 58 katolíků a roku 1884 51 obyvatel. Místní děti chodily do školy v Kobylé, nejbližší železniční stanice byla v Protivci. K roku 1930 žilo ve Vladořicích celkem 65 obyvatel, až na jednoho katolického vyznání. Před rokem 1938 byl starostou vsi Franz Spitschka, v době okupace v letech 1938-1945 pak Josef Präger. V roce 1939 se všech 54 zdejších obyvatel hlásilo ke katolické víře.

Před rokem 1945 byl majitelem dnes z větší části zbořeného Altrichterova dvoru (Altrichterhof) čp. 1, k němuž patřilo stavení pro zaměstnance čp. 11, Franz Spitschka, Durmannlova dvoru (Durmannlhof) čp. 3, k němuž patřilo stavení čp. 4, Franz Melcher, Kasperova dvoru (Kasperhof) čp. 6, k němuž patřilo stavení čp. 5, Josef Präger a dnes již zaniklého Kasperpeterova dvoru (Kasperpeterhof) čp. 8, k němuž patřilo stavení čp. 9, Franz Wettengel. Dále zde stával obecní dům čp. 10, nazývaný Histenhäusel, ve kterém byl ubytován Josef Gillich a obecní kovárna čp. 7, kterou měl pronajatou Stefan Garscha. Mezi kovárnou a Kasperovým dvorem se nacházela obecní studna.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném dosídlení žilo v pěti domech ve Vladořicích pouze 16 obyvatel. Někdy kolem poloviny 20. století přešla ves pod správu obce Močidlec, dnes je součástí města Žlutice. Při sčítání lidu v roce 1970 bylo ve Vladořicích zapsány dva domy s 9 obyvateli. V osadě dnes žije trvale pět obyvatel ve třech číslech popisných. Z původní zástavby vsi se dochovaly pouze bývalé hospodářské dvory čp. 3 a 6, ostatní jsou zbořené nebo v troskách.