Zakšov (Sachsengrün)

První písemná zmínka o vsi Zakšov (Sachsengrün) pochází z roku 1318, kdy na zdejší tvrzi seděl jistý Mikuláš, předek rodu Kfelířů ze Zakšova, sídlící zde poté až do počátku 16. století. Po celou dobu tvořila zdejší tvrz centrum samostatného šlechtického statku. Název vsi byl německého původu a v průběhu staletí se poněkud měnil: Zassingrin, Zeczgryn, Zakssow (1411), Ziakssow (1532), ale později také Satzmannsgrün nebo Sachsenburg ap.

K roku 1352 je prvně zmiňován zdejší farní kostel jako součást žlutického děkanátu. V letech 1355-1364 seděli na tvrzi v Zakšově Erhart a Vilém ze „Zachsngryn“ a poté další členové rodu Keflířů. Na počátku 16. století Adam Keflíř prodal tvrz, dvůr a ves Zakšov Albertu Šlikovi. Ten následně před rokem 1540 celé zboží prodal Albínovi Šlikovi, který ves Zakšov připojil k sousednímu doupovskému panství. Zdejší tvrz poté ztratila svou funkci a postupně chátrala. Naposledy je tvrz připomínána k roku 1553, kdy ještě stála.

Součástí panství Doupov poté zůstal Zakšov až do roku 1850. Na rozdíl od mnoha vsí v Doupovských horách třicetiletá válka Zakšov příliš nepoškodila. Podle berní ruly z roku 1654 byla zdejší stavení i pole dobrá, pole většinou žitná, místy i pšeničná, luk měli dostatek a „živnost jich z dělání šindele a předivem“. Tehdy zde žilo 9 sedláků, 9 chalupníků, z nichž jeden měl také šenk a druhý „mlejn na 1 kolo“, dále 1 zahradník a 2 poddaní na obci, z nichž jeden byl krejčí a druhý tkadlec. Podle taxace doupovského panství z roku 1705 byl Zakšov druhou nejbohatší vsí doupovského panství. Roku 1738 stávalo v Zakšově celkem 27 domů. V roce 1749 byl na místě středověkého kostela vystavěn nový pozdně barokní kostel sv. Mikuláše.

Roku 1847 žilo v Zakšově 303 lidí ve 44 domech, byla zde škola pod patronací vrchnosti, mlýn s pilou, hospoda a asi ¼ hodiny jižně od vsi stával panský poplužní dvůr Dunkelsberg s ovčínem. Nad ovčínem byly zbytky starých zdí a sklepů, lidově zvané „Schlossacker“ (zámecké pole), o kterých August Sedláček soudil, že to jsou zbytky další tvrze. Patrně k této lokalitě se vztahuje záznam v Schallerově topografii z roku 1785 o zničeném zámku v Zakšově, který kdysi dlouho obýval Petr Doupovec z Doupova, aby se zde mohl věnovat dolování.

Po dalších 2 kilometrech stávala sklárna a přízemní domek, sloužící jako obydlí nájemce sklárny. Roku 1850 nechal hrabě Eugen Černín z Chudenic k domku přistavět patro a přeměnil celou stavbu na lovecký zámek ve švýcarském stylu, zvaný rovněž Dunkelsberg. Sklárna poté byla přebudována na parní pilu „Adelen Dampfsäge“. Ještě v době kolem roku 1861 bývala v Zakšově stále rozšířena výroba šindelů a prken a na zdejších pilách pracovalo také 5 zaměstnanců ze Saska. Roku 1857 byla zdejší lokálie povýšena na samostatnou farnost, ke které byly přifařeny kromě Zakšova vsi Pastviny a Horní Lomnice.

Podle adresáře z roku 1914 stávalo v Zakšově již 65 domů, ve kterých žilo 388 obyvatel. Poloha vsi bývala velice výhodná, chráněná před studenými větry, takže se zde dařilo všem druhům ovoce i obilí. Nacházely se zde dva rybníky s rybí násadou a vsí protékaly tři pstružné potoky s čistou vodou. V té době v Zakšově byla spořitelna a záložna, Raiffeisenka, dvoutřídní škola z roku 1895, 8 větších usedlostí, 2 hostince a 2 obchody a pracovala zde porodní asistentka a všichni potřební řemeslníci. Vodovod byl v Zakšově vybudován v roce 1904 a elektřina do vsi přivedena roku 1920.

Adresář z roku 1924 uvádí 17 větších usedlostí, mlýn a parní pilu Zedwitzů. Poštu, lékaře a četnickou stanici měli místní obyvatelé v sousedním Doupově. Do roku 1930 se počet obyvatel nepatrně snížil na 376, z toho byli pouze dva Češi. Ve 30. letech 20. století byla zdejší škola již trojtřídní. Roku 1939 byl Zakšov pod německou správou převeden do okresu Karlovy Vary, již v roce 1945 však byla ves navrácena znovu k okresu Kadaň.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války byla ves ještě částečně dosídlena osídlenci z vnitrozemí Čech a roku 1947 zde žilo 99 obyvatel. K dalšímu vysídlení Zakšova došlo v souvislosti se zařazením vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště k 15. červnu 1953. Ještě v padesátých letech 20. století byla nakonec celá zástavba opuštěné vsi postupně zdemolována.