Žalmanov - kostel Nanebevzetí Panny Marie

Původně gotický farní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven patrně v polovině 14. století podle projektu neznámého architekta na návsi v jižní části vsi Žalmanov (Sollmus). Zdejší fara patřila k děkanátu v Lokti. Patronátní právo ke kostelu tehdy drželi páni z Rýzmburka. Dne 6. října 1357 uvedl Žalman ze Žalmanova na uvolněné pastorační místo klerika Lva. Dne 7. září 1358 byl na návrh Mikuláše, syna Žalmana ze Žalmanova, duchovní Lev po smrti faráře Erharda uveden na jeho místo. V roce 1359 byl Jesco ze Žalmanova zmiňován spolu s Johannem, zvaným „z Tuhnic“, jako patroni zdejšího kostela.

Podle registru desátků z roku 1384 odváděla žalmanovská fara půlročně 2 groše. Dne 31. prosince 1403 jmenovala tehdejší majitelka kysibelského panství, vdova po Borešovi z Rýzmburka, Anna, rozená z Koldic, nového žalmanovského faráře. Dne 5. května 1404 přišel do Žalmanova poslední známý katolický farář Henslin (Johann). Během husitských válek na počátku 15. století byl poté kostel patrně poničen a snad pobořen a zdejší fara tehdy zanikla. V roce 1487 byl zachovaný presbytář gotického kostela přebudován na rodinnou hrobku.

V roce 1578 byla hrobka za tehdejšího vlastníka zdejšího panství hraběte Kašpara Colony z Felsu a jeho manželky Anny Karolíny, rozené Šlikové, renesančně rozšířena, což dokládá pískovcová kružba s latinským nápisem: „ANO MDLXXVIII LVCA REDISI OPERA“ a kružby s rodovými znaky Colonnů z Felsu a Šliků. Do roku 1796 zde bylo poté pohřbeno 12 příslušníků tohoto rodu v cínových rakvích.

Roku 1606 byla za hraběte Linharta Colonny z Felsu na Andělské Hoře k pohřební kapli s kryptou přistavěna nová raně barokní kostelní loď. Následně byl k nově vybudovanému kostelu dosazen protestantský duchovní, který zde působil v letech 1618-1623. V roce 1620 byl v rodinné hrobce v kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřben Linhart Colona z Felsu, jeden z předních představitelů stavovského povstání, který byl dne 13. dubna 1620 smrtelně raněn v bitce s Buquoyovými a Dampierrovými vojsky u rakouského Sinzendorfu. Dále byla v hrobce pohřbena jeho první manželka Kateřina z Kreida (+1613), jeho druhá manželka Alžběta z Lobkovic (+1619) a jeho rodiče Jakub Kašpar Colona z Felsu a Anna Karolína Šliková z Pasounu.

Roku 1623 byla v oblasti znovu zavedena katolická správa a zdejší kostel se stal filiálním ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Bochově a od roku 1720 poté ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Andělské Hoře. Teprve v roce 1783 byla na žádost obcí Žalmanov, Stružná, Činov a Nová Víska při zdejším kostele zřízena lokálie a do Žalmanova byl přiřazen kaplan. V roce 1786 byl zrušen hřbitov rozkládající se kolem kostela a založen nový při cestě do Pily. Roku 1787 byly v kostele vytvořeny českým malířem Josefem Kramolínem hodnotné pozdně barokní nástropní fresky. V roce 1790 postavil varhanář Johann Georg Ignaz Schmidt z Lokte za 550 zlatých v kostele nové varhany se čtrnácti rejstříky. Roku 1791 byla zdejší lokálie povýšena opět na samostatnou farnost. V roce 1795 byly cínové rakve z rodinné hrobky Colonů z Felsu se souhlasem pražské arcibiskupské konzistoře použity pro zkrášlení tehdy ještě velmi špatně zařízeného kostela, a to na nákup cínových svícnů, lamp a varhanních píšťal.

Když však v roce 1811 vyhořel zámek ve Stružné, prudká bouře zanesla doutnající uhlíky až do Žalmanova, kde vyhořel rovněž kostel Nanebevzetí Panny Marie spolu s farou a školou, z kterých zůstalo pouze obvodové zdivo. Během požáru byly zničeny nástropní fresky a cenné varhany v kosteel. Do roku 1825 poté nechal tehdejší vlastník kysibelksého panství Anton Hladík provést rozsáhlou obnovu kostela. Roku 1815 byly pořízeny nové kostelní zvony. V roce 1818 byla u kostela vystavěna budova nové fary. Roku 1842 byly pořízeny za 960 zlatých nové varhany od varhanáře Ferdinanda Johanna Gutha z Čisté. Roku 1875 byla před západním průčelím vystavěna nová hranolová zvonová věž. Následujícího roku 1876 byly do věže pořízeny tři nové zvony. Původní zvony z roku 1815 byly tehdy odprodány do zvoničky kaple sv. Petra a Pavla v Dlouhé Lomnici. V roce 1876 byl zrušen hřbitov, rozkládající se kolem kostela, a založen nový při cestě do Pily jihozápadně od kostela.

V letech 1898-1911 působil ve funkci žalmanovského faráře P. Josef Möller, v letech 1911-1922 poté P. Wenzl Wenda. V roce 1913 proběhla celková renovace sešlého kostela, pořízeno bylo tehdy zcela nové jednotné jednoduché vnitřní zařízení. Během první světové války byly v roce 1916 zrekvírovány dva zvony kostela na válečné účely. Roku 1919 byla v předsíni kostela odhalena pamětní deska obětem 1. světové války. Dne 9. května 1920 byl zdejším farářem Wenzlem Wendou vysvěcen nový zvon z Broumova, který byl následně umístěn na věž kostela. Na přelomu let 1922-1923 spravoval zdejší faru administrátor Karl Lang a v roce 1923 se ujal úřadu farář P. Josef Lang. V rámci změn hranic politických okresů v roce 1929 přešel Žalmanov ke žlutickému děkanátu. Patronát na žalmanovskou farou a kostelem držel tehdejší majitel panství Kysibl hrabě Rudolf Černín-Morzin a poté hrabě Adam Šternberk.

V roce 1930 žilo ve zdejší farnosti, ke které tehdy patřily obce a vsi Žalmanov, Činov, Nová Víska, Peklo a Stružná, celkem 1477 katolíků a 12 osob jiného vyznání. V průběhu roku 1931 vymaloval dekorativní malíř Josef Oertl ze Žalmanova předsíň kostela v podvěží. V letech 1933-1939 zastával úřad faráře v Žalmanově P. Karl Womes a po něm farář P. Alois Seidemann, rodák z Velichova.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 17. února 1972 byl farní kostel Nanebevzetí Panny Marie zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 25052/4-3982. Na počátku devadesátých let 20. století proběhla renovace vnější fasády sešlého kostela. Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Žalmanově je dnes ve vlastnictví Římskokatolické farnosti Bochov. V roce 2011 byl krov kostela ošetřen proti dřevokaznému hmyzu a houbám za přispění z rozpočtu Karlovarského kraje částkou 25.000 korun.

Jednolodní orientovaný kostel na obdélném půdorysu, krytý plechovou polovalbovou střechou, s připojeným, mírně odsazeným širokým, obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, krytým plechovou valbovou střechou. Při severní stěně presbytáře je připojena přízemní sakristie na obdélném půdorysu, krytá plechovou valbovou střechou, obdélným vstupem s obdélným světlíkem ze severní strany a menšími obdélnými podélnými okénky v šambráně po stranách.

Před vstupním západním průčelím kostela je připojena představěná třípatrová hranolová zvonová věž z roku 1875, završená vysokou plechovou osmibokou jehlancovou helmicí. Přízemí věže je na přední straně prolomeno obdélným, polokruhově zakončeným vstupem s iluzivním portálem v omítce, tvořeným pilastry po stranách, vynášející nepravidelní štítový nástavec, a velkým obdélným, polokruhově zakončeným oknem do prvního patra v ose nad ním. Druhé patro věže je na přední straně prosvětleno menším kruhovým okénkem. Zvonové třetí patro je otevřeno ne všech stranách velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny s podokenní římsou na vystupujícím parapetu mezi nárožními pilastry se sokly a uzavřenými dřevěnými žaluziemi. Stěny věže jsou završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou, prolomenou v osách pětiúhelnými štítovými nástavci s kruhovými ciferníky věžních hodin. Jednotlivá patra věže jsou oddělena mohutnými profilovanými římsami, vynesenými na mohutných nárožních pilastrech.

Podélné stěny lodi kostela jsou prolomeny portály menších obdélných postraních vstupů v osách stran a trojicí vysokých štíhlých obdélných, segmentem zakončených oken v plochých šambránách. Presbytář se zachovanými gotickými konstrukcemi původního kostela je v jižní stěně a obou bočních závěrových stěnách prolomen po jednom velkém obdélném, polokruhově zakončeném okně v plochých šambránách. V závěrové stěně presbytáře je situováno velké slepé kruhové okno v ploché šambráně. V horní části zdiva presbytáře jsou zazděny čtyři pískovcové kružby z doby rozšíření bývalé rodinné hrobky v roce 1578. Kružba s plastikou latinského kříže, s latinským nápisem: „ANO MDLXXVIII LVCA REDISI OPERA“, s rodovým znakem Colonů z Felsu s kanelovaným sloupem s korunou na vrcholu v jednoduchém poli a s rodovým znakem Šliků. Vnější stěny kostela jsou členěný lizénovými rámci a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou.

Loď kostela je plochostropá, krytá fabionovým rákosovým stropem. Presbytář, oddělený širokým polokruhovým triumfálním obloukem, je sklenut konchou s lunetami. Původně zde byla gotická žebrová klenba, vynesená na dosud zachovaných konzolách a koutových polopilířích. Klenba je novodobou freskou s květinovými motivy. Sakristie je zaklenuta valenou klenbou s výsečemi. V západní části lodi je situována rovně podstropená dřevěná kruchta s rovnou, ve středu mírně dopředu prohnutou balustrádou, vynesená na čtyřech úzkých pilířích, mezi kterými jsou vytvořeny polokruhové arkády.

Jednotné jednoduché novodobé vnitřní zařízení kostela pochází z doby obnovy kostela z roku 1913. Jednoduchý hlavní oltář je postaven při závěrové stěně presbytáře. Ve středu je umístěn oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie s vyřezávanými plastikami klečících andělů. Nad obrazem je umístěn velký kříž s plastikou Ukřižovaného Ježíše Krista. Na podestách po obou stranách hlavního oltáře jsou dnes postaveny sochy apoštolů sv. Petra a Pavla, přenesené ze zničeného kostela sv. Martina v Činově.

Při levé stěně presbytáře je postaven jednoduchý stěnový postranní oltář Panny Marie s postranními sloupy a vyřezávanou sochou Panny Marie Neposkvrněného početí (Immaculata) s dvanácti hvězdami kolem hlavy ve štítovém nástavci. Při pravé stěně presbytáře stojí protějškový postranní oltář sv. Josefa shodné architektury se sochou sv. Josefa v nástavci. V koutu kostelní lodi při levé straně triumfálního oblouku je umístěn menší jednoduchý stěnový postranní oltář s vyřezávanou sochou Nejsvětějšího Srdce Páně.

Při levém pilíři triumfálního oblouku je situována polygonální dřevěná kazatelna s poli řečniště a zábradlí schodiště, zdobenými malovanými symboly víry, naděje a lásky, tabulkami s textem Zákona a geometrickými listovými plastickými reliéfy. Na vrcholu stříšky kazatelny je umístěna socha anděla s křížem a kalichem. Naproti kazatelně je u pravého pilíře triumfálního oblouku postavena bílá polygonální křtitelnice se skupinou Křtu Kristova na vrcholu víka.

Pod emporou stojí vedle plastik andělů lidové barokní sousoší Piety. V prosklené skříňce je umístěna bíle oděná soška Panny Marie (Madony), nošená během poutí a procesí. Na konzolách na jižní stěně lodi jsou postaveny jednoduché vyřezávané sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Judy Tadeáše s koulí, patrně přenesené ze zbořených kaplí na katastru vsi. Po obou stranách hlavního oltáře původně stávaly patronátní lavice. Na stěnách lodi jsou zavěšeny obrazy Křížové cesty z 19. století. V nice předsíně v prostoru podvěží je umístěna skleněná pamětní deska obětem 1. světové války od Josefa Seiferta z Doubí z roku 1919 s porcelánovými medailony s podobiznami padlých. Na protilehlé stěně je zavěšen krásný misionářský kříž z roku 1919.

Na kruchtě jsou postaveny varhany z roku 1842 od varhanáře Ferdinanda Johanna Gutha z Čisté. Varhany se dvěma manuály a 16 rejstříky mají mechanickou trakturu a zásuvkovou vzdušnici, Pozadí varhan je zdobeno květinovými ornamenty. Původně zde bývaly varhany z roku 1790 od varhanáře Johanna Georga Ignaze Schmidta z Lokte.