Žďár - kostel Narození Panny Marie

Původní gotický farní kostel Narození Panny Marie byl postaven patrně koncem 13. století podle návrhu neznámého architekta nad velkým rybníkem jihovýchodně od zdejší tvrze uprostřed vsi Žďár (Saar). Za zakladatele kostela je považován první doložený držitel zdejšího zboží Stanizlaus de Zar, Stanislav ze Žďáru, připomínaný zde k roku 1295. Podle německého veršovaného nápisu na dřevěné desce z roku 1570, signované „Watzka und Anna Sahrcr“ (Václav a Anna ze Žďáru, tehdejší vlastníci zdejšího zboží), která bývala umístěna v kostele, měl být kostel postaven již roku 1080 rytířem Stanislavem Žďárským ze Žďáru. Tento údaj je však velice nepravděpodobný.

První písemná zmínka o zdejším kostele však pochází až z rejstříku papežských desátků z roku 1352, kdy místní duchovní odváděl půlroční poplatek ve výši 18 grošů. Patrony kostela byly tehdy vlastníci zdejšího zboží, páni ze Žďáru. V roce 1357 dosazovali ke kostelu bratři Ota, Žibřid, Mikuláš, Sezema a Svatobor nového faráře Mikuláše, který si vyměnil beneficium s Konrádem z Turče. V průběhu 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo protestantství, což dokazuje i dopis z roku 1565, kterým si jeden katolický farář stěžoval na zabírání kostelů „neřádnými knězi“. Následná rekatolizace zde proběhla za pomoci světské moci až roku 1636. V roce 1760 byl zrušen starý hřbitov, rozkládající se kolem kostela, a založen nový hřbitov na východním okraji obce.

Na konci šedesátých let 18. století byl poté za Nosticů starý gotický kostel zbořen a v roce 1770 byla na jeho místě vystavěn nový pozdně barokní kostel podle návrhu neznámého architekta. Z původního kostela byly přeneseny renesanční náhrobní kameny Václava a Kateřiny ze Žďáru z konce 16. století a druhotně osazeny do vnitřní stěny presbytáře nově vystavěného kostela. V sousedství kostela byla následně postavena nová pozdně barokní budova fary a škola. Ke zdejší farnosti patřily vsi Žďár (Saar), Hluboká (Tiefenbach), Maleš (Molischen) a Žebletín (Sebeltitz).

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Po následném začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště ke dni 15. květnu 1954 devastace kostela pokračovala. Vnitřní zařízení kostela bylo následně rozkradeno či zničeno.

V roce 1959 žádal Krajský národní výbor v Karlových Varech po újezdním úřadu, aby zajistil nutnou opravu zámku a kostela Nanebevzetí Panny Marie v bývalém Žďáru jako památkově hodnotných objektů, které je třeba zachovat. Vojenský újezd se však proti této žádosti odvolal a požádal ministerstvo kultury o sejmutí památkové ochrany zmíněných objektů. Dne 19. února 1960 vydalo Ministerstvo školství souhlas s tím, že kostel, zámek a hřbitovní kaple Všech svatých nebudou nadále udržovány a budou ponechány „na dožití“. Jako jednu z podmínek požadoval jejich podrobné zaměření a fotografickou dokumentaci. Ta však již nebyla nikdy provedena. V roce 1963 nakonec opuštěný kostel spolu s nedalekým zámkem zcela vyhořel a torza objektů byly následně demolovány. Dnes se v místech zbořeného kostela nachází pouze zarostlé hromady sutin.

Prostý jednolodní pozdně barokní kostel na obdélném půdorysu se zaoblenými nárožími, krytý sedlovou střechou, s připojeným odsazeným obdélným presbytářem, krytým valbovou střechou s otevřenou šestibokou sloupkovou sanktusovou zvoničkou na hřebeni, završenou cibulovou bání.

Hlavní jižní vstupní trojosé průčelí kostela bývalo zvýrazněno mohutným předstupujícím středovým rizalitem, zakončeným v prostoru štítu pultovou stříškou, snad pozůstatkem bývalé částečně předsazené, mohutné hranolové věže kostela. Rizalit byl prolomen velkým obdélným portálem vchodu a hluboce zasazeným obdélným, polokruhově zakončeným oknem v ose nad ním. Boční osy průčelí bývaly doplněny vysokými, polokruhově zakončenými nikami ve výši okna. Vstupní průčelí bývalo nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou završenou jednoduchým trojúhelníkovým štítem s latinským křížem na vrcholu.

Podélné stěny kostela bývaly prolomeny ve středu obdélným kamenným portálem bočního vchodu s klenákem a trojicí velkých obdélných, polokruhově zakončených oken. Po jednom stejném okně bývalo umístěno v postraních stěnách presbytáře. V závěrové stěně bylo toto okno do dvou třetin zazděno. Vnější stěny kostela bývaly členěny lizénovými rámci a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor presbytáře kostela s vnitřně zaoblenými nárožími, oddělený od lodi polokruhově zakončený triumfálním obloukem, býval zaklenut valenou klenbou s lunetami. Vnitřní stěny kostela byly členěny mohutnými pilastry se zdobenými hlavicemi a mramorovou výmalbou, v nárožích zdvojenými, vynášejícími zdvojené úseky říms. Klenby kostela byly zdobeny ornamentální výmalbou.

Vnitřní zařízení kostela z doby výstavby kostela kolem roku 1770 tvořil rokokový hlavní oltář s velkým oltářním obrazem ve zdobeném rámu s velkými figurálními plastikami okřídlených andělů po stranách. Před nástavcem oltářem byly postaveny sochy patrně Boha Otce a Boha Syna s velkým křížem. Nástavec byl završen plastikou holubice, představující Ducha Svatého, ve svatozáři. Na konzolách na okrajích oltářní menzy byly postaveny figurální plastiky biskupů. Prostor kněžiště byl oddělen balustrádovým zábradlím.

U levého pilíře triumfálního oblouku byla umístěna vyřezávaná, bohatě zdobená kazatelna s figurální plastikou světce na stříšce. Do vnitřní stěny presbytáře byly druhotně zasazeny renesanční epitafy Václava a Kateřiny ze Žďáru z konce 16. století. V kostelní lodi byly postaveny dvě řady dřevěných lavic.