Žebletín (Sebeltitz)

První písemná zmínka o vsi Žebletín, pochází z roku 1196, kdy je jako „Schebletici“ uváděn mezi 15 slovanskými vesnicemi, které mašťovský vladyka Milhost písemně postoupil cisterciáckým mnichům z Waldsassenu, které povolal na své panství roku 1193. Roku 1544 je však Žebletín uváděn již u panství Žďár, u kterého poté zůstal až do roku 1850. Stopfkuchen uvádí: „Když Stanislav Žďárský vložil pro děti svého bratra Mikuláše, který zemřel roku 1544 právo vlastnické do Zemských desek, patřila k tomu tvrz a vesnice Žďár včetně církevního patronátu, celé vesnice Žebletín, Hluboká, Maleš a Heřmanov...“ Původně stávaly domy Žebletína na severovýchodním úbočí Jánského vrchu, v místech, na kterých měli později obyvatelé sousední Hluboké svá pole a kterým říkali „starý Žebletín“. V roce 1591 došlo ke sporu o Žebletín, protože A. Šlik, pán Vintířova, pronajal na úhradu svého dluhu Mikešovi z Hrobčic kromě jiných vsí i Žebletín. Proti tomu však protestovala Anna ze Žďáru tvrzením, že Žebletín patří odedávna k panství Žďár a k Vintířovu nikdy nepatřil. Podle berní ruly z roku 1654 žilo v Žebletíně 7 sedláků a 2 chalupníci. Závěrečné hodnocení berní ruly nebylo příliš příznivé: „Ta ves na stavení špatná, rolí žitný, luk na mále, živnost jich z dobytka“. V roce 1787 bylo podle Schellera ve vsi 20 domů. Počátkem 19. století byl na Liboci, 0,6 km jihozápadně od vsi, uveden do provozu mlýn s pilou (Fussmühle). Pila byla později přestavěna na pekárnu. Sommer ve své topografii z roku 1847 udává v Žebletíně opět 20 domů s 99 obyvateli. Roku 1850 se stal Žebletín na krátký čas samostatnou obcí, od roku 1868 je již však uváděn jako osada Žďáru. Docházelo tam však ke sporům, takže se roku 1874 zase od Žďáru oddělil a spolu s osadami Maleš a Hluboká vytvořil opět samostatnou obec. Podle adresáře z roku 1914 žilo ve vsi 93 obyvatel ve 22 domech, z toho bylo pouze 5 větších usedlostí. Dále zde byl hostinec, trafika a z řemeslníku zde pracoval pouze švec. Vše ostatní bylo ve Žďáru. Do roku 1924 se počet usedlostí zvyšil o čtyři, služeb však nepřibylo. V roce 1930 zde žilo 85 obyvatel ve 21 domech. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války byla ves ještě částečně dosídlena a roku 1947 zde žilo 37 obyvatel. K dalšímu vysídlení došlo ve 2. etapě zřizování Vojenského újezdu Hradiště, tj. k 31. srpnu 1953.
Přibližně 0,4 km jihovýchodně od zaniklé vsi, již však na katastru bývalých Obrovic, se nachází dodnes využívaný pramen kyselky, označovaný dnes nesprávně jako žebletínská kyselka. Poblíž kyselky jsou zbytky železničního mostu přes Žďárský potok a do prostoru proti budově kyselky byly uskladněny železné zátarasy, svezené ze Šumavy.