Žlutice - hospodářský dvůr

Raně barokní areál panského hospodářského dvora čp. 160 nechal vystavět v roce 1680 tehdejší vlastník zdejšího panství Ferdinand Hroznata z Kokořova podle návrhu neznámého architekta jeho součást barokně přestavovaného zámeckého areálu při silnici do Karlových Varů na severním okraji města Žlutice (Luditz). Na sochařské výzdobě správní budovy hospodářského dvoru pracovali patrně barokní sochaři a štukatéři, kteří byli tehdy zaměstnáni na přestavbě zámecké budovy.

Během války o rakouské dědictví v roce 1742 táhlo z Prahy přes Žlutice 14.000 francouzských vojáků pod velením maršála Belle-Isle. Pro velký hlad a panující zimu vyjedli ve městě všechen žitný chléb včetně těsta z díží. Městská rada si pospíšila, aby vojsku dodala další chléb, avšak ředitel zdejšího panství jim nedal nic. Francouzi ze zoufalství a ze msty proto podpálili panský hospodářský dvůr, jízdárna byla spálena na popel. Shořely také sousední stodoly a dvory. Strážní domek u sousední Paví brány musel být rychle opuštěn, takže strážná musela své dvě děti vyhodit oknem na silnici, aniž by si děti ublížily. Prchající Francouzi byli následně pobiti císařskými husary u Lachovického lánu v takovém množství, že se potok zbarvil krví do červena. Pouze sedláci z Kobylé hlásili hasili požár hospodářského dvora, zatímco ostatní vrchnostenské vesnice neposlaly nikoho, kdo by pomohl s hašením. Vrchnost proto těmto vsím, s výjimkou Kobylé, odvolala souhlasy se sňatky bez povolení. Požárem poničený hospodářský dvůr musel být následně obnoven.

Dne 18. března 1815 byl panský hospodářský dvůr na základě nařízení hraběte Jana Kokořovce z Kokořova, který toho času pobýval ve Vídni, pronajat na 9 let obci Verušice za 1.806 zlatých 8¾ krejcarů. Vrchností již nevyužívaný areál tak byl v průběhu 19. století postupně upravován, honosné jižní křídlo (správní budova) bylo přestavěno na sýpku. V rámci první pozemkové reformy v období meziválečného Československa byl dne 27. dubna 1925 zabavený hospodářský dvůr včetně 80 ha pozemků předán za 250.000 korun bývalému legionáři Františkovi Divišovi z Chocomyšle a stal se součástí jeho zbytkového statku o výměře 124 ha. Na konci října roku 1929 bylo při rozšiřování vjezdu do města strženo severozápadní nároží hospodářského dvora.

Po roce 1945 byl objekt hospodářského dvora využíván pro potřeby státního statku. Zástavba vnitřního dvora areálu byla postupně zbořena a necitlivě nahrazena novými objekty garáží, které nepodporují původní dispozici. Na základě rozhodnutí ŠKK ONV Karlovy Vary ze dne 16. prosince 1963 byl areál bývalého panského hospodářského dvoru ve Žluticích zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 33002/4-1146. Během druhé poloviny 20. století však areál z důvodu nedostatečné údržby postupně chátral. V roce 1983 došlo k demolici původní ohradní zdi zahrady na jižní straně dvoru, kterou byla vedena nová ulice k budované zástavbě rodinných domků.

Na počátku devadesátých let 20. století byl zchátralý objekt bývalého hospodářského dvora převeden v rámci privatizace do soukromých rukou. V roce 1992 se stal hospodářský dvůr součástí nově vyhlášené městské památkové zóny Žlutice. Nevyužívaný a neudržovaný areál se však dnes nachází ve velmi zdevastovaném až havarijním stavu, část zastřešení včetně krovů se propadla do útrob budov. Vnitřní dvůr i samotné objekty pomalu zarůstají náletovými dřevinami.

Raně barokní areál hospodářského dvoru s objekty kolem ne zcela obestavěného čtvercového dvoru. Hlavní dvoukřídlý jednopatrový zděný objekt na půdorysu písmene „L“ na jihozápadní straně areálu dvoru s vnějšími stěnami o 10 osách je krytý sedlovými střechami s pálenou krytinou a vikýři. Střechy byly na dvou místech přerušeny vystupujícími protipožárními zdmi, krytými pískovcovými deskami a doplněnými plastickými pískovcovými piniovými šiškami.

Západní křídlo s hlavním západním průčelí obráceným směrem k silnici se z důvodu svažujícího se terénu jižním směrem zvyšuje. Ve druhé ose průčelí je prolomena brána o výšce celých dvou podlaží s průjezdem do vnitřního dvoru, opatřená velkým obdélným, polokruhově zakončeným barokním portálem se vrcholovým klenákem a pilastry na vysokých soklech po stranách. Na nádvorní straně průjezdu, zaklenutého vysoko položenou valenou klenbou, jsou osazeny velké mohutné kamenné odrazníky. V jižní stěně je vsazen nepravidelný kámen, na kterém je vyryt letopočet „1709“. Stěny průčelí jsou prolomeny obdélnými okny s pískovcovými šambránami s uchy a kapkami a rovnými parapety. Okna v přízemí jsou doplněna suprafenestrami s mohutnými vynesenými profilovanými konzolovými nadokenními římsami a uzavřené kovanými mřížemi s motivem na koso postavených čtverců.

V jednodušším jižním průčelí jižního křídla se pod pásem oken přízemí otevírají vlivem svažitého terénu ještě obdélné vstupy a obdélná okénka do prostoru suterénu. Hladce omítané vnější stěny obou průčelí jsou členěny nárožními pilastry a mezipatrovou pásovou římsou a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. V jihovýchodním nároží jižního křídla objektu je připojen mohutný opěrný pilíř. Původní okna byla v minulosti z větší části druhotně zazděna a upravena na úzká větrací okénka sýpky.

Dvorní fasády objektu jsou členěny obdobně. Původně honosné, devítiosé severní průčelí jižního křídla je prolomeno ve druhé, páté a osmé ose značně vysokými obdélnými pískovcovými portály s uchy a kapkami, zakončené římsami se štíty.  Nad prostředním portálem vstupu do bývalé správní budovy je osazena plastická pískovcová reliéfní znaková kartuše Kokořovců z Kokořova, podpíraná dvojicí lvů a doplněný akantovou ornamentikou a reliéfními vinnými hrozny. Přiúpravách křídla k hospodářským účelům byly prostory přízemí včetně portálů dodatečně na výšku předěleny, čímž vznikl nový polosuterén. V polosuterénu byla mezi portály dodatečně zřízena nová okna v šambránách.

Vnitřní prostor západního křídla je dvoutraktové dispozice s místnostmi sklenutými křížovými a valenými klenbami s trojbokými výsečemi. Do patra vede dvouramenné vřetenové schodiště zaklenuté stlačenou valenou klenbou s výsečemi na podestách. Rovněž místnost v patře je klenuta. Kolmo do dvoru je pod západním křídlem položen poměrně nevelký sklep zděný z kamene je sklenut cihlovou valenou klenbou. Z prostory vedl sestup do níže položeného sklepního podlaží, později zatopeného vodou. Chodby odtud vedly prý až do prostoru pod vnitřním dvorem. Vnitřní prostor bývalé správní budovy v jižním křídle míval původně vysoké přízemí, sklenuté valenými klenbami s výsečemi, které bylo později vertikálně předěleno, čímž vznikla velká prostora polosuterénu, sklenutá plackovými klenbami. Patro bylo plochostropé, kryté trámovými stropy. Krov na levou částí jižního křídla byl odlišné konstrukce než krov při nároží.

Na severovýchodní straně areálu stojí objekt dodatečně upravené obdélné stodoly s eternitovou sedlovou střechou a několik dalších připojených provozních objektů. Na volných místech původně zcela uzavřeného areálu byly ve druhé polovině 20. století necitlivě vystavěny garáže a další provozní objekty. Podle mapy 3. vojenského mapování z let 1877-1880 se na ploše vnitřní dvora areálu nacházela menší vodní plocha, rybníček.