Žlutice - měšťanský dům čp. 137

Původně pozdně gotický řadový měšťanský dům čp. 137 s trojúhelníkovým hrázděným štítem obráceným do náměstí byl vystavěn patrně ve druhé polovině 15. či počátku 16. století podle návrhu neznámého architekta na západní straně náměstí uprostřed města Žlutice (Luditz). Po dvou krátce po sobě následujících ničivých požárech města ve dnech 11. května a 27. května 1779, během kterých bylo spáleno celkem 185 domů a 36 stodol a zůstalo zachováno kromě předměstí Lomnice pouhých pět domů čp. 34, 35, 36, 73 a 74, fara a kostel, byl dům čp. 137 patrně v osmdesátých letech 18. století raně klasicistně obnoven se zachování části původního obvodového zdiva.

Na počátku 19. století vlastnil dům bednář Joseph Gerstner spolu s manželkou Johannou, rozenou Wenzlovou, a po jeho smrti jeho syn Anton Gerstner, který po svém otci převzal rovněž zaměstnání bednáře. Dne 17. srpna 1851 se v domě čp. 137 narodil Antonovi a Antonia, rozené Springerové, syn Johann (Hans) Gerstner, známý český houslista a hudební pedagog. Johann Gerstner odešel v září roku 1871 do Lublaně ve Slovinsku, kde až do své smrti v roce 1851 působil jako ředitel orchestrů Zemského divadla a jako houslový pedagog na škole Filharmonické společnosti.

Ve druhé polovině 19. století byl dům čp. 137 přestavěn do současné podoby a opatřen zdobnou historizující eklektickou fasádou hlavního průčelí obráceného do náměstí. Na přelomu 19. a 20. století byly v domě zřízeny kanceláře c. k. poštovního úřadu, které do té doby byly v Polsterově domě čp. 140. Podle zápisu v knize úmrtí dne 23. června 1906 v domě čp. 137 zemřel Kahler Andreas, poštmistr v penzi. Roku 1909 byl nakonec poštovní úřad přestěhován do bývalého hotelu „Kaiser von Österreich“ (Císař rakouský), kde poté setrval až do konce druhé světové války. Posledním majitelem domu čp. 137 před rokem 1945 byla Franz Zendulka. Objekt se tehdy nazýval Zendulkův dům (Zendulka-Haus).

Po konci druhé světové války byl dům čp. 137 na základě Benešových dekretů zkonfiskován a zestátněn. Roku 1951 zde provozoval Rudolf Štípek jako národní správce obchod Elektra s prodejem elektrozboží. Prodejna Elektro byla později přestěhována do dolní části Hradební ulice. v průběhu padesátých či šedesátých let 20. století byla narušena historizující fasáda vstupního průčelí domu prolomením nových širokých trojdílných oken a částečným zjednodušením členění.

Během poslední celkové rekonstrukce domu na počátku 21. století byla nevhodná okna nahrazena znovu okny sdruženými a fasáda vstupního průčelí byla z větší části navrácena do původní podoby. V lednu roku 2009 poté nechalo město Žlutice spolu s Muzejním spolkem Žluticka na průčelí domu osadit pamětní desku hudebníka Johanna Gerstnera. V domě čp. 137 na náměstí dnes sídlí Informační centrum, Městská knihovna a galerie.

Pozdně gotický, raně klasicistně obnovený patrový měšťanský dům na téměř čtvercovém půdorysu s historizující eklektickou fasádou severovýchodního průčelí obráceného do náměstí, krytý eternitovou sedlovou střechou. Vstupní trojosé průčelí je v pravé krajní ose přízemí prolomeno obdélným portálem vchodu s ostěním v omítce se středovým klenákem v podobě zdobné plastické konzoly. Vchod je uzavřen dvoukřídlými dřevěnými dveřmi s proskleným nadsvětlíkem. Ve dvou dalších osách jsou prolomeny dvojice obdélných sdružených oken o šesti okenních tabulkách. Původní ostění oken v omítce bylo značně zjednodušeno, zcela vynechána byla podokenní římsa i středové klenáky shodné s motivem ne vstupem. Přízemí je zdobeno lineárním pásováním, vpravo od vstupu vynechaným.  Na stěně mezi okny přízemí je osazena pískovcová pamětní deska hudebníka Johanna Gerstnera z roku 2009.

Patro, oddělené vynesenou profilovanou římsou, je prolomeno dvěma dvojicemi sdružených, v pravé ose pak jednoduchým obdélným oknem, se zjednodušeným ostěním v omítce se středovým klenákem a podokenní římsou.  Pod jednotlivými okny patra jsou situována obdélná pole se štukovým plastickým dekorem s rostlinným motivem. Mezi okny jsou osazeny orámovaná pole s plastickými štukovými ženskými hlavami s nasazenou horní plastickou římsou. V ose pod hlavami jsou vsazena další obdélná pole se štukovým plastickým dekorem s motivem girland a kruhové štukové medailony s plastickými postavami putti. Nad okny patra je nad profilovanou římsou situován úzký pás. Průčelí je doplněno dnes již značně zjednodušenými nárožními pilastry v omítce, vynášejícími mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsu pod střechou.

Boční jihovýchodní průčelí, obrácené do úzké proluky, dnes již zahrazené původní cesty, je hladké, bez členění, prolomené několika obdélnými, nesouměrně situovanými okny. Na dvorní jihozápadní průčelí domu navazuje krátké přízemní dvorní křídlo.

V pravé části přízemí domu je situována domovní chodba se segmentovým záklenkem. Do patra vede dvouramenné vřetenové schodiště. Místnosti domu jsou plochostropé. Pod pravou polovinou domu je situován kolmo k průčelí položený, tři metry vysoký snad gotický sklep zaklenutý kamennou valenou klenbou. Pod prostorou by se mělo nacházet rozlehlé druhé sklepní podlaží, vstup do něj je však uzavřen.