Žlutice - měšťanský dům čp. 142

Dnešní raně klasicistní měšťanský dům čp. 142 vznikl v průběhu osmdesátých let 18. století rozsáhlou přestavbou dvou požárem zničených pozdně gotických měšťanských domů z druhé poloviny 15. či počátku 16. století v těsném sousedství zámeckého areálu v horní severní části náměstí uprostřed města Žlutice (Luditz).

Podle vyobrazení města z konce 17. a z 18. století stávaly na dnešní parcele dva patrně později spojené patrové domy s trojúhelníkovými štíty, obrácenými směrem do náměstí. Domy byly zastřešeny společnou podélnou sedlovou střechou s otevřenou sloupkovou lucernou s cibulovou bání uprostřed hřebene. Pravý dům s trojosým průčelím měl v levé krajní ose prolomen obdélným, polokruhově zakončený portál vchodu a v pravé krajní ose přízemí bylo situováno „krámské“ okno lunetového tvaru. Levý dům měl pouze dvě osy shodných jednoduchých obdélných oken bez vlastního vstupu z prostoru náměstí.

V roce 1775 patřil minimálně jeden z domů dodavateli soli Josefu Habermannovi, který v sobotu po Bartoloměji, dne 28. května 1775 založil nadaci pro chudé školáky s kapitálem 400 zlatých. Během dvou krátce po sobě následujících ničivých požárů města ve dnech 11. května a 27. května 1779 bylo spáleno celkem 185 domů a 36 stodol včetně obou měšťanských domů. Zachováno tehdy zůstalo kromě předměstí Lomnice pouhých pět domů čp. 34, 35, 36, 73 a 74, fara a kostel. Oba vyhořelé domy byly následně rozsáhlou raně klasicistní přestavbou podle návrhu neznámého architekty na jediný měšťanský dům čp. 142. Po levé straně k němu těsně navazoval někdejší hostinec „Zur Quelle“ čp. 70 v sousedství bývalé zámecké brány.

Po zřízení nového c. k. okresního úřadu v roce 1850, který zabral na několik let všechny městské úřední místnosti v budově radnice čp. 144, byla městem Žlutice do roku 1854 pronajata kancelář v domě čp. 142 Franze Kreibiga, kam kvůli nebezpečí požáru přesídlil městský úřad z domu čp. 153. Ve druhé polovině 19. století byly provedeny menší úpravy domu, vytvořeno bylo tehdy například nové visuté schodiště do patra.

Patrně koncem 19. století získala dům rodina Wanitschkova. Ve dvacátých letech zde bydlel dvorní rada Anton Wanitschka, člen výboru pro místní dějiny, čestný občan města Žlutice a protektor měšťanského střeleckého sboru. Zabýval se dějinami domů, zdejšího kostela apod., opsal městské pamětní knihy a k tomu vytvořil index. Krátce před svou smrtí dne 25. června 1926 věnoval dvorní zdejšímu muzeu velký počet knih, sice 61 děl o 119 svazcích historického obsahu.

Roku 1926 byl dům čp. 142 napojen sběrací šachtou na nově zbudovanou kanalizaci v Karlovarské ulici, vedoucí od hospodářského dvora do hlavního kanálu na náměstí. Při novodobých úpravách v roce 1963 došlo k narušení historického rázu objektu, když byl v pravé části domu nevhodně proražen po jeho celé šířce průchod pro pěší jako rozšíření Karlovarské ulice.

V roce 1993 bylo přistoupeno k celkové rekonstrukci zchátralého objektu, během které byly provedeny opravy fasády i interiérů bývalého měšťanského domu. Dne 5. října 1994 byl poté měšťanský dům čp. 142 ve Žluticích zapsán rozhodnutím Ministerstva kultury na státní seznam nemovitých kulturních památek pod rejtř. č. 13044/4-4945 a stal se součástí městské památkové zóny Žlutice. V současnosti se dům nachází v majetku Ministerstva vnitra a slouží jako sídlo služebny Policie České republiky.

Patrový nárožní dům na tzv. široké parcele se středním vjezdem kryty původně šindelovou, později eternitovou a dnes plechovou mansardovou střechou s malými kruhovými vikýři. Vstupní sedmiosé jižní průčelí obrácené do náměstí se zachovanou raně klasicistní reprezentativní fasádou je v přízemí mírně vpravo od středové osy prolomeno obdélným, polokruhově zakončeným portálem vchodu se středovým klenákem a pilastry po stranách, ukončenými nad mohutnou vynesenou profilovanou mezipatrovou římsou polokoulemi. V pravé krajní ose přízemí je pak nevhodně prolomen novodobý průchod pro pěší z roku 1963. Stěny přízemí vstupního průčelí jsou zdobeny rustikálním kvádrováním.

Jednoduchá obdélná okna v průčelí jsou vsazena v šambránách s profilací na okraji. V patře jsou šambrány doplněny středovými klenáky a okna navíc zdobena ještě parapety a trojdílně zalomenými nadokenními římsami, vynesenými plochými volutovými konzolami. Okno ve středové ose nad portálem vstupu je doplněno polokruhovou suprafenestrou s štukovým reliéfem s listovým motivem ve výplni. Po levé straně je situován drobný, polokruhem zakončený rámec v šambráně, ve kterém bývalo původně patrně nějaké vyobrazení.

Východní průčelí domu, obrácené do Karlovarské ulice, bývalo původně členěno jako hlavní fasáda. Dnes je v celé šířce vybudovaný novodobý průchod pro pěší z roku 1963 se zděnými sloupy, vynášejícími místnosti v prvním patře. Patro východního průčelí je pak hladké, bez architektonického členění.

Vnitřní prostory domu si zachovaly původní raně klasicistní vzhled s trojjádrovou dispozicí. Přízemím objektu probíhá mírně mimo osu položený bývalý průjezd, v přední části zaklenutý plackou mezi dvěma pasy, v zadní části pak segmentovou klenbou na traverzách. Přední místnost po levé straně průjezdu je zaklenuta raně klasicistní stlačenou valenou klenbou s trojúhelníkovými výsečemi, zdobenou vykrajovanými štukovými obrazci s motivy volut. Na ní navazuje nárožní místnost, sklenutá raně klasicistní valenou klenbou s křížovým polem uprostřed. Zadní místnost v levém traktu je plochostropá. Pravá přední místnost je plochostropá, na ní navazuje v zadní části traktu příčně položená prostora se segmentově zakončenými výsečemi.

Z levé zadní části průjezdu stoupá dvouramenné visuté schodiště do patra s eklektickým zábradlím. Místnosti v patře jsou plochostropé. Z prostoru domu nevede vstup do podzemních prostorů, přístup byl odkryt sondou v prostoru zadního dvora za domem.