Bukovina (Buckwa)

Slovanský název vsi ukazuje na její časný vznik, který A. Sedláček klade již do 12. století. První písemná zmínka o farní vsi Bukovina pochází z roku 1365, kdy je zde uváděn vladyka Hroch z Bukoviny a po něm jeho vdova se synem. Tehdy stávala ve vsi také zdejší tvrz a gotický kostel, pravděpodobně za 14. století. Od roku 1404 je zde připomínán druhý syn Hrocha Vilém z Bukoviny a Pnětluk, který byl rozhodným katolíkem a za husitských válek se dal do služeb krále Zikmunda. Vilém zemřel někdy po roce 1455 a jeho syn spojil Bukovinu se Štědrým Hrádkem u Žlutic. Někdy poté co Bukovina přestala být samostatným statkem, zdejší tvrz ztratila svou vojensko-správní funkci, zchátrala a zanikla. Později získali ves Vřesovci a za nich byla Bukovina Janem z Vřesovic roku 1494 připojena ke Žluticím. Za třicetileté války byla ves zničena a snad i zanikla. Berní rula z roku 1654 Bukovinu neuvádí. Později byla ves obnovena a v 60. letech 17. století je Bukovina opět zmiňována, patřící tehdy k panství Mašťov. V roce 1688 byl na místě staršího gotického kostela vystavěn barokní kostel sv. Michaela, který byl však kolem roku 1800 po požáru částečně zbořen a přestavěn na kapli sv. Michaela. Roku 1850 se poté stala Bukovina osadou Mětikalova. Kadaňský Adresář z roku 1861 uvádí, že zde žije na 166 lidí a obyvatelé Bukoviny se věnují převážně zemědělství, chovu dobytka, práci v lese a že je tam i výrobna šindelů. Celkem tehdy bylo ve vsi 38 krav, 25 jalovic, 2 koně, 1 koza a 11 prasat. Koncem 19. století byla v Bukovině parní pila, patřící Černínům, tehdejším majitelům panství Mašťov. Za 1. republiky bývala Bukovina doporučována jako krásné letovisko. Klima je zde mírné, přesto ale bouřky a silné větry často napáchaly ve vsi značné škody. V roce 1924 ve vsi žilo 114 obyvatel a hospodařilo zde 11 sedláků, býval zde i hostinec i trafika a Černínova pila byla stále ještě v provozu. Do školy chodily děti do Mětikalova, ale od listopadu do 1. dubna tu však mětikalovská škola zřizovala svoji pobočku, protože děti by jen těžko zvládly dlouhou zasněženou cestu. Nejbližší nádraží bylo v Doupově. Po roce 1946 po vysídlení německého obyvatelstva po 2. světové válce klesl počet obyvatel na 32. Poté byla Bukovina částečně dosídlena a žilo zde 67 stálých obyvatel. Další zánik obce a její částečná demolice nastala po začlenění do Vojenského újezdu Hradiště. Téměř celá obec byla tehdy srovnána se zemí a kromě několika domů, sloužících pro armádu zůstala i kaple, která byla zabavena církvi a převedena na armádu.

Bukovina nikdy nezanikla úplně a i dnes zde žije kolem 20 obyvatel a je obydleno asi 5 domů. Také kaple sv. Michaela stále stojí, i když již značně poškozená. Západně od vsi při silnici na bývalý Mětikalov stojí hájovna.