Semtěš (Semtisch)

První písemná zmínka o zdejší vsi pochází z roku 1366, kdy jsou pod listinou, kterou udělil Boreš z Rýzmburka městu Bochov plné Žlutické městské právo, podepsáni Hrdiwor a Kanzler ze Semtěš. V letech 1379 a 1417 je zde připomínán Drzko ze Semtěš. V roce 1440 zdejší svobodné zboží zakoupilo město Žlutice pro špitál sv. Alžběty. Roku 1446 byl zdejší opevněný dvorec patrně částečně rozebrán na stavební materiál k výstavbě hradu Nevděk. V roce 1474 bylo zdejší panské sídlo zaneseno žlutickým špitálem pod názvem do Zemských desek. Ke zdejšímu zboží tehdy patřily vsi Semtěš, Kovářov, Mlyňany, Mostec, Štoutov, Valov a jednotlivé dvory v Kolešově, Lažanech, Přestání, Radotíně a v Syrovivích u Podbořan. K roku 1542 je znám jistý Skonek či Skonka ze Semtěš, který snad sídlil na zdejším panském sídle, které bylo ještě na čas obnoveno. Možností však je, že šlechta píšící se po Semtěši ji tehdy sídlila v samotném městě Žlutice. Ke žlutickému panství patřila ves až do roku 1848. Asi do roku 1784 patřila ves farou ke kostelu sv. Petra a Pavla ve Žluticích, poté ke kostelu Povýšení sv. Kříže v Kobylé. Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se roku 1850 nakonec Semtěš stala samostatnou obcí v politickém kraji Žlutice v Sudetech. Jednalo se o ves půdorysu nepravidelné okrouhlice s nezvykle rozsáhlou mírně svažitou návsí s návesním rybníkem a obecní kaplí. K obci patřil Semtěšský mlýn (Semtischmühle) na Boreckém potoce a samota Semtischhäusel. V roce 1946 stávalo v Semtěši celkem 22 domů a usedlostí. Někdy od roku 1955 spadá Semtěš pod správu obce Pšov. Během druhé poloviny 20. století byly z původní zástavby vsi zbořeny usedlost čp. 9 Josefa Scharfa, dům čp. 11 Josefa Wittmanna, dům čp. 13 Aloise Haniky, dům čp. 14 Johanna Mikutty, obecní dům čp. 15, dům čp. 19 Agnes Klieber a dům čp. 22 Josefa Nowaka. Dnes stojí v Semtěši celkem 19 domů, ve kterých žije trvale 26 obyvatel.