Smrkovec - kostel sv. Václava

Původní, patrně ještě dřevěný gotický farní kostel sv. Václava byl vystavěn patrně na počátku 14. století podle návrhu neznámého architekta na návrší nad návsí uprostřed vsi Smrkovec (Schönficht). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z 20. října 1355, kdy provedli tehdejší patroni kostela Jindřich z Kageru a Wohard Planknar z Kynšperku výměnu duchovních ve Smrkovci. Dosavadní kněz Friedrich odešel na vlastní žádost a nahradil ho presbyterián Jakob z řezenské diecéze. Ve druhé polovině 14. století platil zdejší farář tři groše papežského desátku a Smrkovec tak patřil k nejchudším kostelům loketského děkanátu. Dne 8. února 1422 rozšířil Osvald Planknar na Chotíkově příjmy farního kostela o plat s ročními úroky. Během husitských válek přišel kostel o faráře.

V průběhu 15. století byla na místě původního dřevěného kostelíku vystavěna novostavba pozdně gotického kostela sv. Václava podle návrhu neznámého architekta. Jednalo se jednolodní kostel s odsazeným trojboce uzavřeným presbytářem s obdélnou sakristií při jeho severní stěně a představěnou nízkou hranolovou zvonovou věží v západním průčelí. V polovině 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo luteránství a při zdejším kostel působil protestantský pastor. V roce 1569 byl ve Smrkovci ustanoven patrony kostela Kryštofem z Hartenberka na Milíkově, Štěpánem z Globenu na Mokřinách a Janem Volfem z Globenu na Těšově nový protestantský pastor Georg Adam Cygneus. Po něm následovali roku 1580 Christoph Schier, roku 1600 Jakob Kolb a roku 1604 Georg von Hoff. V roce 1583 věnoval Engelhard z Globenu na Žitné na opravu zdejšího kostela první výtěžky ze svých stříbrných dolů ve výši 10 florintů. Ve druhé polovině 16. století byl tak kostel upravován. Kostel následně sloužil jako rodinná hrobka majitelů milíkovského panství.

V roce 1650 ulil zvonařský mistr Georg Hirschfeld nový zvon kostela. Od roku 1651 spravoval zdejší kostel katolický kněz Jodok Senft. Po něm je k roku 1674 připomínán Vilém Lamgweny a v roce 1681 Christoph Lang, který spravoval kostely ve Smrkovci, Kostelní Bříze a Vranově. Dne 19. února 1694 se na žádost tehdejšího majitele kynžvartského panství, hraběte Filipa Adolfa Metternicha stal kostel ve Smrkovci opět farním. Roku 1695 byla východně pod kostelem vystavěna patrová barokní farní budova s dvorem pod vedením tesařského mistra Georga Kannhausera z Lazů za částku 224 zlatých, 36 krejcarů, 3 feniky. Ke zdejší farnosti patřily vsi Smrkovec, Dolní a Horní Lazy, Dolní a Horní Žitná, Ostrov, Studánka a dva mlýny na chebském panství.

V roce 1710 nechalo zřídit nově založené místní bratrstvo Andělů Strážných v kostele postranní oltář Anděla Strážného. U tohoto privilegovaného oltáře pak měli členové bratrstva dle stanov nechat alespoň jednou za život sloužit mši za zemřelé. Chudí členové měli jako náhradu vyslechnout tři mše a při každé se pomodlit celý růženec za zemřelé. Členové bratrstva museli nosit škapulíř s obrázkem Anděla Strážného. V rámci bratrstva vznikla uzavřená konfederace tvořená 85 zámožnějšími členy, kteří se zapisovali do zvláštního členského alba. Cílem bratrstva bylo poskytnout každému zemřelému 84 mší za jeho duši. Po úmrtí člena zaplatil každý jedno rekviem. Farář měl po úmrtí člena doplnit počet členů znovu na stanovené množství. Od roku 1710 poté bratrstvo v poutním kostele sv. Václava ve Smrkovci pravidelně pořádalo slavnosti Anděla Strážného. V roce 1768 ovšem bratrstvo nevykazovalo žádný majetek. Roku 1733 věnoval tehdejší vlastník kynžvartského panství Anton Friedrich Convay von Watterforth kostelu nový menší zvon.

Na počátku 19. století byl již kostel ve špatném technickém stavu. Zároveň přestala dostačovat kapacita kostela. V roce 1839 byl proto farní kostel sv. Václava ve Srmkovci z iniciativy tehdejšího vlastníka kynžvartského panství kancléře Metternicha přestavěn a rozšířen. Na stavbě se nejvíce podílel rod Bigattů z nedaleké Horní Žitné. Na místě starého zbořeného presbytáře byla k hlavní lodi přistavěna rozlehlá příčná loď s obdélnou sakristií v závěru. Snesen musel být rovněž tehdy již narušený pozdně gotický triumfální oblouk a nahrazen stlačeným obloukem, který se široce otevíral do nové příčné lodi. Trojice úzkých gotických oken ve stěnách lodi byla nahrazena dvěma širokými, nízkými lunetovými okny.

Při přestavbě kostela byly pod podlahou kostelní lodi objeveny hrobky s kamennými renesančními náhrobníky, z nichž některé byly následně zapuštěny do zdi jižního transeptu. Náhrobní kámen Kryštofa z Hartenberka na Milíkově, který zemřel dne 3. února 1586, byl přenesen do zámecké kaple sv. Antonína na zámku v Kynžvartu. V době kolem roku 1844 byl do kostela ve Smrkovci převezen z bývalého farního kostela sv. Václava u zrušeného kláštera v Plasích, který byl přestavěn na metternichovskou hrobku, převezen monumentální barokní oltářní obraz sv. Václava v nebeské slávě od českého barokního malíře Jana Kryštofa Lišky patrně z roku 1690. Při instalaci obrazu došlo k seříznutí spodního okraje plátna a obou bočních stran asi o 25 cm. V roce 1914 postavil pražský varhanář Jindřich Schiffner v kostele nové pneumatické varhany. Někdy v první polovině 20. století byl postranní oltář Anděla Strážného upraven na oltář Panny Marie Lurdské.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění oblasti do nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny v roce 1948 však přestal být kostel využíván a udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení bylo následně rozkradeno či zničeno. Poškozený oltářní obraz sv. Václava v nebeské slávě byl převezen do postranní kaple Nejsvětější Trojice v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plzni. Již v polovině padesátých let 20. století zbývalo z kostela pouze obvodové zdivo bez střechy, krovů a stropů nad loděmi.

Po zrušení VVP Prameny vydal Okresní národní výbor Mariánské Lázně dne 6. března 1957 hromadný demoliční výměr poškozené zástavby vysídlených vsí s podmínkou, že v případě kostelů může být demolice provedena jen po vyjádření církevních orgánů. Patrně krátce poté došlo k demolici celé zástavby zaniklé vsi včetně objektu zdevastovaného kostela a hřbitova a rozhrnutí trosek buldozery. Na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z 15. června 1957 jsou zachycena pouze zplanýrovaná místa po zbořených objektech. Dnes se na místě bývalého kostela nachází pouze hromady kamení zarostlé náletovými dřevinami.

Orientovaný, přestavěný pozdně gotický kostel s lodí na obdélném půdorysu s připojenou obdélnou příčnou lodí a obdélnou sakristií v závěru. Před západním průčelí byla připojena představěná nízká hranolová zvonová věž zakončená cibulovou bání. Podélné stěny kostela a příčné lodi byly prolomeny obdélnými, polokruhově zakončenými okny. Plochostropé vnitřní prostory lodí jsou kryty omítnutým rákosovým stropem.

Strohé vnitřní zařízení kostela bylo převážně barokní. V závěrové stěně byl situován pouze mělký výklenek, ve kterým byl postaven jednoduchý hlavní oltář. Oltář tvořil monumentální barokní oltářní obraz sv. Václava v nebeské slávě od českého barokního malíře Jana Kryštofa Lišky patrně z roku 1690, přenesený z bývalého farního kostela sv. Václava u zrušeného kláštera v Plasích. Po roce 1945 byl poškozený obraz přenesen do postranní kaple Nejsvětější Trojice v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Plzni, kde byl v roce 2014 objeven částečně zakrytý novogotickým oltářem autory výstavy „Vznešenost & zbožnost. Barokní umění na Plzeňsku a v západních Čechách“. Dnes je umístěn opět v Plasích. Olejový obraz na plátně v pozlaceném dřevěném rámu z 18. století byl doprovázen dvěma barokními sochami andělů na konzolách, zavěšené na závěrové stěně. Na mense býval postaven jednoduchý tabernákl, ke kterému byly přistavěny kamenné sloupky s barokními polychromovanými sochami andělů jako světlonošů. Na kamenných sloupcích byly zavěšeny vyřezávané erbovní štíty pánů Kryštofa Arnošta z Bigatto a Josefa z Bigatto s později doplněnou datací přestavby kostela 1839.

Na evangelijní straně býval postaven barokní postranní oltář sv. Jana Nepomuckého s vyřezávanou sochou sv. Jana Nepomuckého v jednoduché edikule v oltářním pozadí. Na epištolní straně býval postaven barokní postranní privilegovaný oltář Anděla Strážného z roku 1710 s barokní, 113 cm vysokou, vyřezávanou sochou Anděla Strážného s děťátkem. Po levé straně byla postavena socha sv. Kryštofa, po pravé straně pak socha sv. Kateřiny s mečem a kolem, která levou nohou šlapala na hlavu poraženého ducha. Někdy během první poloviny 20. století byl oltář upraven na oltář Panny Marie Lurdské a ve výklenku byla postavena přes metr vysoká socha Panny Marie Lurdské. Na konzolách na stěnách kostelní lodi bývaly postaveny barokní sochy v životní velikosti patrona kostela sv. Václava a protějšková socha Panny Marie. V kostele býval postaven betlém z počátku 19. století s modelem rodného města a bohatým figurálním inventářem. Na kruchtě byly postaveny jednomanuálové pneumatické varhany se sedmi rejstříky od pražského varhanáře Jindřicha Schiffnera z roku 1914.

Ve stěně jižního transeptu bývaly druhotně vsazeny renesanční náhrobní kameny, objevené pod podlahou lodi při přestavbě kostela v roce 1839. Mezi nimi byl epitaf Arnošta, syna Jiřího Rausengrünera z Louček z roku 1590, epitaf syna Jana Kryštofa z Globen a jeho první manželky Anny Marie, rozené z Weischlitz z roku 1592, náhrobní deska Kateřiny z Globen, rozené Tyzlová z Daltic z roku 1593 o rozměrech 155 x 107 cm se 42 řádkovým metrickým náhrobním nápisem, náhrobní deska syna Jana Kryštofa z Globen a jeho druhé manželky Georgine Tenelin, který zemřel 1596 a náhrobní deska syna Jana Kryštofa z Globen, který zemřel 19. prosince 1605. Další náhrobní kámen pastora Georga Stamma byl zazděn v soklu jižní podélné zdi kostela.

Ve věži kostela býval zavěšen zvon z roku 1630 od zvonařského mistra Georga Hirschfelda z Chebu. Zvon o průměru 59 cm a výšce včetně koruny rovněž 59 cm nesl na rameni nápisovou pásku se zdobeným vlysem a latinsko-německým textem „WENZESLAVS ERIT PATRONUS NOSTER IN AEVUM. – GEORG HIRSCHFELD IN EGER 1650“ (Václav bude naším patronem po celé věky. - Georg Hirschfeld v Chebu 1650). Ve vlysu byl uveden ještě dvakrát název vsi Smrkovec „Schönficht“. Dále zde byl zavěšen menší zvon z roku 1733.