Úvod > Architektonické památky > Žitná - kaple Nejsvětější Trojice
Žitná - kaple Nejsvětější Trojice
Pozdně barokní zámeckou kapli nechal vystavět v letech 1757-1763 rytíř Kryštof Arnošt z Bigatto naproti budově starého vrchnostenského zámečku v horní části vsi Žitná (Rockendorf). V roce 1763 byla dokončená kaple slavnostně vysvěcena. Po začlenění do VVP Prameny v roce 1948 však přestala být kaple udržována a postupně chátrala. Patrně na jaře roku 1957 byla zchátralá kaple stržena v rámci demolice celé zástavby opuštěné vsi a trosky rozhrnuty buldozery.
Obec: Žitná (Rockendorf)
Okres: Sokolov
Poloha: naproti budově zámečku v horní části vsi
GPS: 50°3'42.126"N, 12°37'34.878"E
Období vzniku: 1757-1763
Architekt: neznámý
Stavebník: Kryštof Arnošt z Bigatto
Období devastace: po roce 1945
Demolice: jaro 1957
Stav: zaniklé
Přístupnost: zaniklé
Historie objektu
Pozdně barokní zámeckou kapli nechal vystavět v letech 1757-1763 podle návrhu neznámého architekta tehdejší vlastník zdejšího zboží rytíř Kryštof Arnošt z Bigatto naproti budově starého vrchnostenského zámečku v horní části vsi Žitná (Rockendorf). Kaple měla tvořit štítovou budovu tehdy plánovaného zámeckého komplexu s novými přistavěnými křídly, obdobně jako v případě kostela sv. Jana Nepomuckého u zámku v Javorné. V roce 1763 byla dokončená kaple slavnostně vysvěcena smrkoveckým farářem. Farou spadala kaple ke kostelu sv. Václava ve Smrkovci. Kaple bývala v minulosti poutním místem, ke kterému směřovaly procesí například z Úbočí. Slavnostní bohoslužby se zde konaly na svátek Nejsvětější Trojice a také na svátek sv. Josefa, kdy vlastník zdejšího zboží věnoval sto chlebů obyvatelům vsi. Roku 1847 byl restaurován stříbrný votivní reliéf zakladatelů kaple.
Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění oblasti do nově vzniklého Vojenského výcvikového prostoru Prameny v roce 1948 však přestala být kaple udržována a postupně chátrala. Vnitřní zařízení kaple bylo následně rozkradeno či zničeno. Ještě na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z 16. září 1952 je kaple zachycena stále se střechou a krovem.
Po zrušení VVP Prameny vydal Okresní národní výbor Mariánské Lázně dne 6. března 1957 hromadný demoliční výměr poškozené zástavby vysídlených vsí s podmínkou, že v případě kostelů může být demolice provedena jen po vyjádření církevních orgánů. Patrně na jaře roku 1957 poté došlo k demolici celé zástavby vsi včetně objektu zdevastovaného zámečku a zámecké kaple a následnému rozhrnutí trosek buldozery. Na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z 15. června 1957 jsou zachycena pouze zplanýrovaná místa po zbořených objektech. Dnes se na místě zbořené kaple nachází pouze hromada opracovaných kamenů.
Popis objektu
Pozdně barokní jednolodní kaple na obdélném půdorysu o vnitřních rozměrech 8 x 5,4 metru s polokruhovým presbytářem, krytá šindelovou mansardovou střechou se šestibokou otevřenou sloupkovou sanktusovou zvoničkou nad závěrem, završenou šindelovou cibulovou bání s makovicí a křížem na hrotnici. Podélné stěny kaple byly prolomeny dvojicemi obdélných, polokruhově zakončených oken ve výrazných šambránách. V boční stěnách presbytáře bylo situováno jedno menší oválné okno. Mezi okny v jižní stěně byl prolomen obdélný vstup s ostěním. Vnější stěny kaple bývaly členěny pilastry s hlavicemi, mohutnou římsou nad základovým soklem nad svažitým terénem a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Vnitřní stěny kaple byly členěny pilastry a nikami pro umístění soch. V západní části se nacházela velká empora.
Pozdně barokní vnitřní zařízení pocházelo z doby výstavby kaple. Hlavní oltář byl tvořen vyřezávaným malovaným dřevěným prospektem, na které byl zavěšen jednoduchý oltářní obraz Korunování Panny Marie. Na oltáři bývaly postaveny sochy sv. Josefa a sv. Dominika a na protější straně sv. Antonína Paduánského a světce s Kristovým rounem. Dvířka tabernáklu byla zdobena polychromovaným reliéfem s námětem Poslední večeře. Před nikou v jižní podélné stěně lodi býval postaven menší postranní oltář sv. Josefa s bohatou sochařskou výzdobou. Na oltářích bylo postaveno 6 pozdně barokních, 38 vysokých cínových svícnů od cínaře C. H. Schneidera z Horního Slavkova, které nesly mistrovskou značku: „S. W. FEIN ZINN VON C. H. SCHNEIDER S. WALD“.
V obou nikách v severní podélné stěně lodi byly postaveny 1,4 metru vysoké, polychromované vyřezávané pozdně barokní figurální plastiky sv. Šebestiána zasaženého šípy a Panny Marie s Ježíškem v bílém, jednobarevném štafírování. Na jižní stěně byl zavěšen 105 cm vysoký, pozdně barokní vyřezávaný plochý figurální reliéf sv. Jana Nepomuckého, znehodnocený novějším nátěrem. Na konzole na protější stěně byla postavena 1,2 metru vysoká socha sv. Floriána s korouhví v ruce. Na stěně býval zavěšen votivní obrázek v rámu o rozměrech 35 x 33 cm se stříbrným reliéf klečících postav v oblecích poloviny 18. století s monogramy zakladatelů kaple „C. E. v. B.“ a „J. v. B.“ (Christoph Ernst von Bigatto a Josef von Bigatto) a doplněným německým nápisem: „1847 wurde restauriert in die Kapelle zurückgegeben“ (V roce 1847 byl restaurovaný vrácen do kaple).
Fotodokumentace
Použitá literatura
Anton GNIRS, Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad, Brno 1932, s. 324-326.
Luděk JAŠA, Zaniklé obce na Březovsku, Březová 2010, s. 529-532.
Luděk KRČMÁŘ, Poutní místa a místa zvláštní zbožnosti na Sokolovsku, Sokolov 2020, s. 23-24.
Vladimír PROKOP – Lukáš SMOLA, Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945, Sokolov 2014, s. 51.
Jaroslaus SCHALLER, Topographie des Königreichs Böhmen. Zwenter Theil. Ellbogner Kreis, Praha 1785, s. 162.
Johann Gottfried SOMMER, Das Königreich Böhmen:statistisch-topographisch Dargestellt. Bd. 15. Elbogner Kreis, Praha 1847, s. 274.
Michal VALENČÍK, Ohrožené památky – kostely, kaple a kapličky v České republice, Praha 2006, s. 82.