Vrch (Hüttmesgrün)

Podle pověsti přišel do divočiny Krušných hor zarostlé pralesem, v níž vlci a medvědi nebyli vzácností, ve 12. století horník Hippmann, hledající stříbro. Nad potokem si postavil dřevěnou chatu, v místech, kde později stával dům čp. 23. S příchodem dalších horníků vznikla ves, které se začalo říkat Hippmannova louka (Hippmannsgrün), s léty se jméno pozměnilo na Hüttmesgrün. Hornická činnost brzy skončila a lidé les vyklučili, aby se mohli živit zemědělstvím. Skutečností je, že ještě v berní rule roku 1654 se ves uvádí pod jménem Hipmonsgryn, ale J. Schaller ji už roku 1758 uvádí jako Hüttmannsgrün, Hitmesgrün. Ves vznikla na území darovaném benediktinskému klášteru v Postoloprtech na levém břehu Ohře v okolí Boče a Klášterce, sahajícím na severu až na pomezí České země. Osídlení této oblasti je známo až z roku 1357, kdy toto území získal Karel IV. a připojil ho k hradu Hauenštejnu. Na území tehdy ležely vsi Boč, Hrachová, část Stráže, Vykmanov, Srní, Ondřejov, Hrzín, Osvinov a Smilov. Ves Hüttmesgrün však ještě mezi nimi nebyla, vznikla zřejmě později. Poté vždy patřila k Hauenštejnu. Vsi se jménem končícím na „grün“ zakládali zemědělští kolonisté přicházející z Chebska ve 13. a 14. století, mluvili chebským dialektem s krušnohorským přízvukem, a tak také až do zániku Hüttmesgrünu mluvili i jeho obyvatelé. První písemná zmínka o vsi pochází až ze Zemských desek z roku 1497. Pozoruhodné je, že ves protáhlého tvaru nevznikla v údolí podél potoka, ale na příkrém svahu. Podle berní ruly z roku 1654 žilo ve vsi „Hipmonsgryn“ jeden sedlák, 11 chalupníků a 11 chudých domkářů. Soudě podle počtu sedláků, chalupníků a domkářů bylo ve vsi nejméně 23 domů. Sedlák s chalupníky obdělávali 61 štrychů orné půdy, měli 12 potahů, 16 krav, 17 jalovic a 23 koz, každý domkář měl jednu až dvě kozy a jednu až dvě krávy. Závěrečné hodnocení berní ruly uvádělo, „tato ves na stavení může být, roli žitné a ovesné, luk s potřebu, živnost jich dobytek a dříví dělání, leží od Jochemstálu míli.“ Podle Sommerovi topografie z roku 1847 bylo ve vsi 51 domů, ve kterých žilo 346 obyvatel. V roce 1850 se stal Vrch osadou Krásného Lesa. K osadě patřily také samoty Egertl a Försterhäuser, která se však již roku 1890 neuvádí. Během 19. století vznikla ve vsi vandrovní škola, jelikož neměla vlastní budovu. Vysloužilí vojáci nebo řemeslníci, kteří uměli číst a psát, učili po domech vždy v sobotu. Školní inventář, který sestával ze dvou lavic a jedné tabule, se stěhoval z jednoho stavení do druhého. Když roku 1852 vandrovní škola skončila, měla 51 dětí. Ty pak chodily do farní školy v Krásném Lese až do roku 1876, kdy ve vsi postavili školu vlastní. V roce 1890 zde bylo 52 domů, ve kterých žilo 321 obyvatel. Roku 1921 žilo ve vsi 327 obyvatel v 59 domech. Ves patřila, stejně jako blízký Osvinov, k okresu Jáchymov a farou ke Krásnému Lesu. Pošta bývala v Krásném Lese a nejbližší železniční stanice ve Stráži. Tehdy mělo území obce výměru 466 hektarů. Největší část zabíral les (65%), dále to byly pole, louky, pastviny a nepatrná část neproduktivní půdy (3%). Územím obce protékaly dva potoky protínající cestu z Krásného Lesa do Osvinova a Srní, od soutoku pod Hauenštejnem jako Hornohradský potok, ale jen východní přítok protékal okrajem vsi. Poháněl mlýn čp. 50 a opouštěl ves u domu čp. 30. Jen málo polí leželo v rovině, hnůj se musel na některá pole vynášet v nůších. Nejlépe se zde dařilo žitu a ovsu, pokusy s ječmenem a pšenicí byly neúspěšné. Zato se zde dobře dařilo bramborám. V minulosti se zde také hodně pěstoval len, později se však již nevyplácel. Sena bývalo málo, už na jaře běhaly ženy do lesa, aby přinesly v nůších trávu, seno se v okolí i nakupovalo. Ovoce a zelenina stačily jen pro domácí spotřebu, ovoce mělo pro vysokou polohu špatnou kvalitu; nejvíc prospívaly třešně, jablka a švestky. Životní poměry obyvatel vylepšoval sběr a prodej borůvek, brusinek a hub. Jen 12 hospodářů se uživilo zemědělstvím, ve vsi bývalo také 37 zedníků a 11 lesních dělníků. Několik obyvatel docházelo za prací do továrny na barvy v Jakubově a do kamenolomu ve Stráži, ve vsi bylo i několik řemeslníků a obchodníků, mlynář, pekař, truhlář a tesař. Vedlejší výdělek poskytovalo zdejším lidem také vázání březových košťat a pletení předmětů ze slámy, v minulosti rovněž výroba šindele, loučí na svícení, ale i výroba ozdobných prýmků a paličkování krajek. Obec byla elektrifikována až v roce 1933. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války nebyla ves již dosídlena a postupně zanikla. Ještě roku 1955 byla ves uvedena v lexikonu obcí jako osada obce Krásný Les.