Dobrá Voda - klášter Matky Boží Nový Dvůr

Původně pozdně barokní hospodářský dvůr Nový Dvůr (Neuhof) nechal založit v polovině 18. století tehdejší opat premonstrátského kláštera v Teplé Hieronymus Franciscus Ambros podle návrhu neznámého architekta v místech bývalé vsi Stará Ves (Altdorf) v majetku tepelského kláštera, zničené švédskými vojsky během třicetileté války, 1,5 kilometru jihovýchodně od vsi Dobrá Voda (Dobrawod). Areál sloužil k hospodářským účelům tepelského kláštera a pracovali zde obyvatelní okolních vsí, především z Dobré Vody a Ďolíčku. 

Roku 1750 byla zahájena novostavba hlavní správní budovy zvané Villa a sousedního objektu ovčína, jehož průčelí bylo vyzdobeno nástěnnými malbami, provedenými tovaryšem z dílny barokního malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova podle mistrovy předlohy. Villa, jejíž součástí byla i soukromá kaple, sloužila rovněž jako letní sídlo opata premonstrátského kláštera v Teplé. V roce 1761 nechal tehdejší opat tepelského kláštera Hieronymus Franciscus Ambros vyzdobit obytné místnosti a chodbu správní budovy nástropními freskami se starozákonními motivy od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova. Malby patřily k nejlepším pracím barokního mistra.

V roce 1930 proběhla obnova štítové stěny průčelí objektu ovčína, která se tehdy nacházela v havarijním stavu. V následujícím roce 1931 však objekt vyhořel a byla poškozena zbylá část pozdně barokních nástěnných maleb.

Po zrušení premonstrátského kláštera v Teplé v roce 1950 byl hospodářský areál Nový Dvůr s příslušenstvím a okolními polnostmi zestátněn a převeden pod správu státního statku, který zde choval např. koně. Dne 3. května 1958 byl hospodářský dvůr v Novém Dvoře zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky pod rejtř. č. 12026/4-791. Během let však celý areál díky nedostatečné údržbě postupně zcela zchátral. V lednu roku 1973 postihl celý areál ničivý požár. Střecha bývalé správní budova byla následně nahrazena provizorním eternitovým zastřešením. Krátce poté byl poškozený dvůr opuštěn a ponechán svému osudu. Poničenými střechami zatékala voda, která poškodila cenné pozdně barokní fresky. Objekty se postupně proměnily v ruiny, okolní cesty zarostly a rozsáhlé polnosti pustly.

Na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 28. ledna 1980 bylo upuštěno od památkové ochrany zdevastovaného areálu. Následně přistoupilo Krajské středisko památkové péče a ochrany přírody v Plzni k fixaci části hodnotných pozdně barokních fresek a jejich transferu do blízkého premonstrátského kláštera v Teplé. Na počátku devadesátých let 20. století byl zdevastovaný areál navrácen do majetku premonstrátského kláštera v Teplé, který však neměl potřebné finance na jeho záchranu. Někdy po roce 1991 byl areál znovu zapsán na státní seznam kulturních památek České republiky.

Dne 30. ledna 1999 zdevastovaný areál bývalého hospodářského dvora tehdy již v havarijním stavu objevila skupina mnichů původem z Čech, kteří přišli z kláštera trapistů, řádu cisterciáků přísné observance, v Sept-Fons ve Francii, aby v České republice nalezli vhodné místo pro založení dceřiného kláštera. Bratřím v čele s Francouzem P. Mariou Samuelem, jako představeným nově vznikajícího kláštera, se podařilo zničenou usedlost spolu přilehlými loukami a pásem lesa koupit. Původně usilovali na doporučení biskupa Františka Radkovského z Plzně o stavbě kláštera při zříceninách kostela sv. Blažeje u Blažejského rybníku u Branišova. Dokonce zde zakoupili několik pozemků, po zjištění, že se v přímém sousedství lokality uvažuje o otevření kamenolomu, však od svého záměru nakonec upustili.

V letech 2000-2005 byl zdevastovaný areál bývalého hospodářského dvora přestavěn na moderní klášter trapistů pod vedením ing. arch. Jana Soukupa z Plzně podle projektu architekta Johna Pawsona z Londýna v duchu cisterciácké architektury. Nejlépe zachované severozápadní rezidenční křídlo dvora s bývalou správní budovou prošlo celkovou rekonstrukcí, ostatní tři křídla jsou nově vystavěna, respektují však půdorys původních objektů dvora. Stavební práce, které prováděla stavební firma Starkon, byly zahájeny v květnu roku 2000. Mniši, kteří nad stavbou dohlíželi, žili na pronajaté faře v Nečtinách, kterou si upravili k provizornímu bydlení.

Dne 21. března 2001 byl na svátek sv. Benedikta položen základní kámen nového moderního minimalistického klášterního kostela Matky Boží železobeton konstrukce, který byl dokončen v červnu roku 2003 a následně dne 2. září 2004 byl klášterní kostel Matky Boží slavnostně posvěcen plzeňským biskupem Mons. Františkem Radkovským. Přestavba klášterního areálu získala několik ocenění: Cena Klubu za starou Prahu 2005, Stavba Karlovarského kraje 2005, Wienerberger Brick Award 2006, Ecola Award 2008, Frate Sole 2008 za výjimečnou církevní stavbu a nominace do soutěže o Evropskou cenu za současnou novou architekturu Mies van der Rohe Award 2005.

V rámci rekonstrukce byly v roce 2002 restaurovány, případně i zpětně osazeny akademickým malířem Jiřím Ratajem z Plzně za odborného dozoru Dr. Ludmily Drncové ze Státního památkového ústavu v Plzni původní pozdně barokní nástropní malby od malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova v patře bývalé správní budovy.

Již při zahájení stavebních prací roku 2000 musel být staticky zajištěn objekt bývalého ovčína, jehož rekonstrukce probíhala v několika etapách. Koncem devadesátých let 20. století neznámý vandal z objektu vyřezal a odvezl vazné trámy krovové soustavy, které musely být provizorně nahrazeny ocelovými táhly. Další práce pokračovaly až v letech 2004-2005, kdy proběhlo kompletní odvlhčení, odsolení a sanace konstrukcí přízemí objektu, současně byl upraven okolní terén. Zároveň bylo realizováno finální statické zajištění objektu. Přezděna byla porušená klenební pole a klenby v patách zesíleny, v podkroví byla instalována definitivní ocelová táhla z válcovaných profilů, která současně plní funkci nosných průvlaků konstrukce podlahy. Proběhla i částečná obnova střešního pláště. Kompletní rekonstrukci objektu bývalého ovčína a jeho přestavbu na dům pro hosty podle projektu ing. arch. Jana Soukupa a architektů Johna Pawsona a Joëla Gigoua provedla v letech 2007-2009 stavební firma Bolid M s.r.o. Stavební práce na objektu byly dokončeny v červnu roku 2009.

Ještě v průběhu stavebních prací mniši dne 20. srpna 2002 na svátek sv. Benedikta založili klášter Matky Boží v Novém Dvoře. Dne 14. září 2007 při mši svaté, jejímž hlavním celebrantem byl biskup František Radkovský, povýšil opat Patrick Olive z mateřského kláštera v Sept-Fons listinou klášter Matky Boží v Novém Dvoře na převorství. Po mši proběhla v klášterním kostele volba převora, kterým se stal P. Maria Samuel. Následujícího dne 15. září 2007 na svátek Panny Marie Sedmibolestné byla korunována socha Panny Marie v křížové chodbě.

Dne 8. prosince 2011 bylo zdejší převorství z rozhodnutí generální kapituly Řádu cisterciáků přísné observace povýšeno na samostatné opatství a bratři si zvolili prvního opata, kterým se stal dosavadní převor P. Maria Samuel. Na svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie dne 12. prosince 2011 následně proběhla opatská benedikce za účasti velkého množství řeholníků včetně opata z mateřského kláštera Sept-Fons Dom Patricka Olivy. Požehnání nově zvolenému opatovi udělil plzeňský biskup František Radkovský.

V klášteře Matky Boží v Novém Dvoře dnes žijí mniši podle řehole sv. Benedikta a cisterciácké tradice. Jejich pracovní náplň zahrnuje především ekologické zemědělství, práce v lese, štípání dříví na otop, chov ovcí, výroba biohořčice podle starofrancouzské receptury typu a l'ancienne.

Pozdně barokní hospodářský areál čtyřkřídlé dispozice o vnějších rozměrech 75 x 75 metrů rozkládající kolem zhruba čtvercového vnitřního dvora. Na třech stranách původně obklopovaly dvůr hospodářské objekty. Ve středu severozápadní strany pak dvůr uzavíral hlavní reprezentativní objekt hospodářské správy z roku 1750, zvaný „Villa". Patrový objekt na obdélném půdorysu, krytý břidlicovou mansardovou střechou s věžičkou v ose průčelí. Sedmiosé venkovní a nádvorní průčelí objektu jsou ve středové ose prolomena klenutým průjezdem s jedním polem křížové klenby a polem valené klenby s lunetami. Průjezd je zdoben obdélným segmentově završeným kamenným portálem s obdélnou šambránou s obloučkem vykrojenými rohy. Okna jsou vsazena do kamenných šambrán s uchy, v přízemí jsou pak okna zdobena hladkým kamenným ostěním. Vnější stěny objektu jsou v průčelí i nádvorní straně v patře členěny plochými štukovými rámy a kordonovou a profilovanou římsou.

Místnosti v přízemí jsou sklenuty valeně. Obytné místnosti v patře, sklenuté plackami se štukovými zrcadly, jsou přístupné jednoramenným schodiště, původně doplněné bohatě vyřezávaným dřevěným zábradlím z průjezdu. Část vnitřních prostor je vymalována nástropními malbami od barokního malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova z roku 1761 a doplněna štukovou výzdobou. Na stropě ve schodišťové hale je v kolorovaném rámu situován výjev ze Starého zákona Josef vítá bratry v Egyptě, doplněný nápisem z knihy Genesis 45,4: „accedite ad me“ (Přistupte ke mně). Malba byla značně poškozena zatékáním a instalací podpor pro statické zajištění kleneb stropu patra. Roku 2000 byl povrch malby fixován a v roce 2002 byla freska torzálně restaurována, v místech, kde byla freska zničena baly použita malířská retuš.

V rámu v podobě štukové lišty na klenbě jídelního sálu byly situovány tři scény se zážitky ze Samsonovy cesty s rodiči za nevěstou do Timnaty, odkazující na 14. kap. Knihy Soudců Starého zákona. Na prvním výjevu Samson před očima vyděšených rodičů přemohl holýma rukama lva. Na skále pod scénou bývala malba signována „1761 / E. D. pinxit“ (Elias Dollhopf). Ve štukovém rámu byl připojen rovněž osobní erb donátora, tepelského opata Hieronyma Ambrose, v podobě trojího paroží s monogramem „H.(ieronymus) F.(ranciscus) A.(mbros) A.(bbas) T.(eplensis)“. Pro vlastní výjev využil Dollhopf mědirytiny v Icones Biblicae (Ilustrované bibli) od Matthaeuse Meriana z let 1625-1629. Malíř se oproti graficeodchýlil pouze v zrcadlovém obrácení rozevláté drapérie, podobnost je zjevná především v úchopu lva a pozici zvířete na zádech.

Na dalším výjevu z tlamy mrtvého lva vytáhl Samson medové plástve a nakonec nabízel med rodičům. Scény byly doplněny citátem „de forti (egressa est) dulcedo“. Po požáru v sedmdesátých letech 20. století a následném zatékání došlo k destrukci klenby. Na zachované části klenby zůstala zachována pouze část jedné epizody, která byla v roce 1975 sejmuta a jako dvoudílný závěsný obraz byla umístěna v premonstrátském klášteře v Teplé. V rámci restaurování maleb byla roku 2002 osazena do nově vytvořeného štukového rámce nové klenby. Zbylá část malby, asi 90% původní plochy, byla pojednána neutrálním monochromním nátěrem. V jídelně bývala rovněž postavena monumentální zelená barokní kachlová kamna s bohatým profilováním a zdobením s motivem rozevřené drapérie kolem otevřené niky.

V sousedním střením sálku, bývalé kapli, pak byla situována nástropní malba blahoslaveného Hroznaty, doprovázeného sv. Janem Evangelistou, sv. Michaelem Archandělem, sv. Jeronýmem a Jakubem z Compostelly v rozích obrazu. Pod figurami pak byly umístěny ve stejném pořadí písmena „C, N, R, B“. Uprostřed maleb bývala situována nebesa s oblaky se znamením Božího oka, obklopeného hlavičkami andílků. Cvikly fresky u nohou Hroznaty vyplňovaly historicky cenné veduty jím založených premonstrátských klášterů v Teplé a Chotěšově. Malba byla v roce 1976 sejmuta a jako závěsný obraz umístěna v Teplé. V rámci restaurování maleb byla roku 2002 znovu osazena do původního štukového rámu.

Ve vizitační pracovně se zachovalo torzo nástropní malby ve štukovém rámci, náhodně objevené během restaurátorského průzkumu v roce 2002. Na malbě je vyveden klášter v Chotěšově se skupinu vznášejících se andělů, adorujících původně pravděpodobně postavě Panny Marie (Madony), anebo podle dochovaného nápisu, který se však nemusí vztahovat k hlavní zobrazené postavě, bl. Hroznatovi. Malba má odlišný charakter a působí více skicovitě. Zničené plochy malby byly restaurátorsky pojednány.

Na obytnou budovu navazovala původně hospodářská křídla kolem vnitřního dvora, krytá šindelovými sedlovými střechami, později pokrytými eternitem. Severovýchodní křídlo tvořily chlévy a stáje, protější jihozápadní křídlo pak trakt zděných stodol. Boční trakty, prolomené okny v kamenných zárubních, bývaly členěny pásovými a korunní římsou. Na jihovýchodě uzavíraly dvůr zděné stodoly, mezi nimiž bývala situována brána se segmentově ukončeným vjezdem. Vnitřní prostory přízemí objektů bývaly klenuté.

Severní frontu dvora dnes uzavírá moderní minimalistický klášterní kostel Matky Boží z let 2001-2003 v duchu cisterciácké architektury. Železobetonový kostel s vysokým odsazeným půlkruhovým presbytářem, vystupujícím z čtvercového půdorysu areálu, je zastřešen plochou střechou. Monumentální vnitřní prostor kostela ohromí světlostí a prostorovou čistotou. Vnitřní stěny a strop kostela jsou hladké, bíle vymalované, bez doplňků. Základním principem stavby je práce se světlem, které dopadá do interiéru světelnými tunely, které prostor prosvětlují mnoha odstíny. V ploché střeše objektu je instalována šestice horizontálních oken, čtyři jsou určena pro osvětlení lodi, zbylá dvě pro osvětlení presbytáře. Přímému dopadu světla brání zavěšené panely, které jakoby tvoří pomyslné stěny kostela. Pouze štěrbinami mezi panely a stěnou proudí odražené světlo do vnitřního prostoru. Jednoduché vnitřní zařízení kostela tvoří pouze socha Korunované Panny Marie, postavená na kamenné stéle uprostřed presbytáře kostela, kříž a svatostánek. Při stěnách lodi kostela jsou postaveny tmavé dřevěné mnišské lavice, v přední části lodi pak lavice pro hosty.

Navazující východní křídlo dnes tvoří prosté moderní stavby sakristie, kapitulní síně a skriptoria (Studovny), kryté břidlicovými střechami. V jižním křídle se nachází refektář (jídelna) s kuchyní a v patře je dormitář (ložnice). Ostatní provozy včetně noviciátu jsou v západním a pod východním křídlem. Celek propojuje vysazená prosklená křížová chodba na konzolách po obvodu rajského dvora. Nová křídla respektující původní půdorys objektů areálu mají ocelovou konstrukci s vyzděním na železobetonové konstrukci. Vnější stěny jsou opatřeny jednoduchou hrubou omítkou a tónovány do barvy přírodního štuku v tónu pískového okru pro spojení staré i nové části. Členění stěn parafrázuje okenní šambrány a římsy historické části areálu, avšak v jednodušším tvaru betonových dílců.

Severovýchodně od bývalého hospodářského dvora je situován objekt bývalého ovčína z roku 1750. Přízemní objekt na obdélném půdorysu o rozměrech 52 x 15,5 metru v podélné ose jih-sever, krytý břidlicovou sedlovou střechou. Kratší jižní a severní průčelí jsou v ose prolomeny polokruhově zakončenými vjezdy, devítiosé podélné stěny pak okny a vstupy. Protilehlé štíty objektu původně zdobily nástěnné malby, provedené tovaryšem z dílny malíře Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova podle mistrovy předlohy z roku 1750, poničené požáry v roce 1931 a v sedmdesátých letech 20. století. V horní části štítu jižního nádvorního průčelí, obráceného směrem k původnímu hospodářskému dvoru, mírně ustoupeného za římsou bez původní profilace, zůstal zachován zbytek fresky s motivem Panny Marie Pomocné s latinským nápisem: „Hoc sub auxilio…“ (Prostřednictvím této pomoci…), který byl během rekonstrukce objektu restaurován. Pod pozůstatkem malby bývaly původně postavy Norberta a blahoslaveného Hroznaty a pod nimi pamětní latinský nápis s chronogramem na rok 1750: „Primus canoniae adjunxit ac extruxit H(ieronymus) F(ranciscus) A(mbros) a(bbas) T(eplensis)“ (Postavil představený kanonie Hieronymus Franciscus Ambros opat tepelský).

Na protější stěně byl ústředním tématem malby motiv Ježíše Krista jako Dobrého pastýře, doprovázený sv. Janem Nepomuckým a sv. Leopoldem. Pod výjevem bývala vypsána latinská legenda s chronogramem na rok 1750: „Tuere oves atque boves universas insuper et pecora campi servet deus ab interitu“ (Chraňte ovce, skot a ostatní hospodářská zvířata, kterým Bůh nedá zahynout). Severní štít byl nově vyzděn při obnově po požáru v roce 1931. Vnitřní sálový prostor objektu je sklenut osmnácti poli placek po třech na pásech, sbíhajících se na šestnáct kamenných sloupů s hranolovými patkami a profilovanými hlavicemi.

Po rekonstrukci byl objekt změněn na dům pro hosty. Puristická architektura objektu je doplněna tradičními stavebními materiály. Přízemí je tvořeno cihelným zdivem se soklem z místního lomového kamene. Ostění oken a dveří jsou z masivní žuly a otvory opatřeny dřevěnými výplněmi. Fasáda je kontaktně zateplená minerální vlnou, která je proti povětrnosti ochráněna omítanou cihelnou přizdívkou a opatřena vápennými omítkami. Podlahy jsou kryty kamennou dlažbou. Podkroví bylo z důvodu nepřitěžování historického zdiva a cihelných kleneb navrženo jako dřevostavba s lehkou ocelovou stropní konstrukcí, nahrazující chybějící vazné trámy krovu. Na podélných stranách podkroví, opatřených dřevěným obložením, jsou prolomena pásová okna, historicky navazující na původní dřevěné bednění a hospodářské otvory. Střecha objektu je opatřena břidlicovou krytinou.

V jižní části přízemí vznikl otevřený prostor pro přijímání hostů a poutníků, obchod s klášterními produkty a je zde instalována stálá expozice o rekonstrukci areálu. Zbývající část přízemí tvoří zázemím pro ubytované hosty, jsou zde situovány hovorny, kaple, jídelny, kuchyně s přípravnou, kancelář bratra hostitele a hygienické zázemí. V podkroví jsou situovány hostinské pokoje, přístupné po dvou schodištích.