Jindřichov (Heinersdorf)

První písemná zmínka o vsi Jindřichov pochází ze soupisu majetku panství Egeberk z roku 1460, kde je nazýván „henczdorf“. Roku 1488 uvádí další listina „in henrychsdorffie“ a roku 1591 je u „zámku, řečeného Egerbergk ves Henrychsdorff“. U panství Egerberk poté zůstal Jindřichov až do pobělohorských konfiskací, i když se jeho majitelé střídali. Roku 1623 pak panství i s Jindřichovem koupil Kryštof Šimon z Thunu a připojeno ke kláštereckému panství, u kterého poté zůstal Jindřichov až do roku 1850. Podle berní ruly z roku 1654 zde žilo 5 sedláků, 6 chalupníků, 1 poddaný na obci a 1 zahradník, což bylo tehdejší označení malého držitele půdy bez vlastních potahů. Berní rula dále uváděla, že „tato ves na stavení špatná, rolí žitné vršité, luk s potřebu, živnost jich z dobytka a dříví k hutem, jako i do Kadaně z peněz vožení“. Místní obyvatelé se tedy vedle málo vynášejícího zemědělství živili chovem dobytka, prací v lese a dříve i vožením dříví k hutím do Kadaně. Roku 1787 měl Jindřichov 25 domů a v roce 1846 již 30 domů se 192 obyvateli. V roce 1850 se stal Jindřichov na krátký čas samostatnou obcí, ale již od roku 1868 je uváděn jako osada Radnice. Statické tabulky z roku 1863 uvádějí v Jindřichově menší panský dvůr, mlýn patřící ke vsi a 34 zemědělských usedlostí, z nichž bylo jen 8 trochu větších. Zdejší zemědělci však vlastnili většinu jindřichovských pozemků. Na polích se pěstovaly hlavně brambory a pícniny, trochu také hrách. Podle adresáře z roku 1914 žilo v Jindřichově 172 obyvatel ve 34 domech, bylo zde 8 větších hospodářství, 2 hospody, krám a kamenolom. Hospoda u cesty do Radonic patřila k nejstarším domům vesnice, její sklepy měly staré zaklenutí, bohužel nebylo včas zjištěno, ze které doby. Farou, poštou i školou patřil Jindřichov k Radnici, vzdálené přibližně půl hodiny chůze jižním směrem. Roku 1930 zde žilo 134 obyvatel ve 33 domech. Stará obchodní cesta z Chebu, vedoucí nad vsí, byla ještě během 2. světové války využívaná jako polní cesta. Po vysídlení německého obyvatelstva na konci 2. světové války sem přišlo celkem dost nových osídlenců a roku 1947 zde žilo 68 obyvatel. K dalšímu vysídlení vsi však došlo k 15. květnu 1954 v souvislosti se zřízením Vojenského újezdu Hradiště. Někdy poté byla bývalé ves patrně zbořena.