Tureč (Turtsch)

Tureč patřil k nejstarším vsím Doupovska. Jeho dějiny u cisterciáckých mnichů z Waldsassen, které vladyka Milhost povolal na své mašťovské panství. První písemná zmínka o vsi Tureč pochází z roku 1196, kdy kníže Jindřich Břetislav potvrdil cisterciáckým mnichům držbu 15 vsí, odstoupených Milhostem, mezi kterými byla i Turscha, později Tureč. Pro neshody však mniši odešli do Oseku a darovaný majetek se vrátil na nějaký čas k Mašťovu. Někdy před rokem 1281 byl Tureč darován komendě řádu německých rytířů v Chomutově. Ta však roku 1281 Tureč ihned vyměnila se Smilem z Lučkovic, bratrem Chotěbora z Račic, za blíže ležící pozemky mezi Spořicemi a Černovicemi. Za Karla IV. patřil zdejší statek se 20 ha kapitule Všech svatých na pražských Hradčanech. Ta jej poté přenechala místním usedlým za 45 grošů a roční poplatek 72 grošů. Zbytek Turče patřil tehdy rytířskému rodu Pliků z Nejdku, poté Janu Žďárskému ze Žďáru. Rok 1521 Jan Žďárský ze Žďáru prodal statek Volfovi ze Štampachu. Tehdy je poprvé připomínaná zdejší tvrz, která vznikla neznámo kdy. Krátce nato se majitelem stal Mikuláš ze Širntyku. Po jeho smrti si synové majetek rozdělili a Tureč tehdy připadl Vojtěchovi, poté jeho bratrům. Posledním majitelem Turče z rodu Širntynků byl Jan Batoloměj, který zemřel roku 1623. Protože se však postavil na stranu tzv. zimního krále Fridricha, byl mu majetek po Bílé hoře ještě za života zabaven a prodán Gottfriedovi Hübnerovi. Za třicetileté války patrně zanikla zdejší tvrz, nebo snad poté přežívala v dosud existujícím areálu dvora v jihovýchodní části vsi. O rok později Tureč vlastnil Baltazar de Cicogonia a od roku 1631 Florián Jetřich ze Žďáru. Podle berní ruly z roku 1654 patřil Tureč k panství Blažim a žilo zde 16 sedláků, 8 chalupníků a 1 poddaný tzv. na obci. Jejich stavení byla dobrá a „dobytkem a dědinami (=pole) se vyživují“. Roku 1659 byly vsi Tureč a Obrovice od statku Blažim odpojeny a vytvořily samostatný statek, který získala Zuzana Zmyslovská. Později připadl i s Libědicemi klášteru karmelitánů v Praze, protože syn Zuzany vstoupil do tohoto řádu. Po zrušení kláštera v roce 1786 zůstal Tureč u Libědic, u kterých Tureč uvádí i Schaller ve své topografii z roku 1787. V turči bylo tehdy 40 domů. V roce 1808 byl Tureč spolu s Libědicemi připojen k panství Mašťov. K Turči patřil i nedaleký ovčín jižně od vsi. Roku 1847 zde bylo 46 domů, ve kterých žilo 270 obyvatel. V roce 1850 se stal Tureč samostatnou obcí a v letech 1868-1923 k němu byly připojeny také osady Sedlec a Obrovice. Po polovině 19. století býval Tureč známý svou zemědělskou školou, založenou na faře tehdejším farářem Karlem Fischerem. Žáci dosahovali u zkoušek výborných známek a v praxi velmi dobrých výsledků. Po odchodu pátera Fischera na odpočinek však škola zanikla. Podle adresáře z roku 1914 zde žilo 292 obyvatel v 51 domech, v obci byla Raiffeisenka z roku 1905, dvoutřídní škola z roku 1785, panská myslivna, dvůr hraběte Černína, pivovar již z roku 1623, 2 hostince, 2 trafiky, dům pro chudé a další řemeslníci, potřební pro chod obce. Ve vsi byl i obecní dům pro chudé. Roku 1930 zde žilo na 256 obyvatel. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva byla obec ještě částečně dosídlena obyvateli z vnitrozemí a roku 1947 zde žilo 75 stálých obyvatel. K dalšímu vysídlení obce došlo ve 2. etapě zřizování Vojenského újezdu Hradiště, tj. k 31. srpnu 1953.

Do dnešních dnů se zachovalo v bývalé obci poměrně dost původních budov, např. bývalá škola, fara, velkostatek Černínů (přes 100 ha), propachtovaný manželům Jentschovým, kteří jej po pozemkové reformě získali do vlastnictví, dále dolejší hostinec a další. Také vesnický rybník byl nově upraven. V obci totiž poměrně dlouho sídlí vojenská posádka.