Bor – kostel sv. Maří Magdalény
Osada Bor (Haid) ležela na historické obchodní cestě z Porýní a Holandska do Čech, která existovala přinejmenším již v 10. století. Touto cestou šli také první poslové víry z Německa, kteří přinášeli křesťanství do Čech. Lidová pověst hovoří o 1000 let starém kostele v Boru. Avšak číslo 999, které se nachází na jednom z trámů v kopuli kostela, jakož i na srdci velkého zvonu, má dosud neujasněný význam a domněnka o tisícileté historii kostela tak nebyla potvrzena. Není vyloučeno, že zde již v té době stávala samostatná kaple, ale nebylo prokázáno. Jádro kostela, chór, sakristie a obvodové zdi východní část lodi jsou podle archeologického průzkumu až z doby kolem roku 1260. Výjimečné postavení borského faráře dokazují v druhé polovině 14. století úkoly, jimiž byl pověřován. Opakovaně uváděl do okolních far nově jmenované duchovní osoby. Např. v roce 1356 ke kostelu v Hroznětíně, roku 1359 do Ostrova, roku 1385 do Sedlece a roku 1406 do Velichova. Kolem roku 1400 a 1500 byl kostel upravován. V roce 1641 je Bor uváděn jako farní léno loketského hradu. V roce 1770 byla loď kostela prodloužena a nově zastropena. V době kolem roku 1819 pracoval na nové vybavení interiéru kostela sochař a malíř Karl Lorenz z Hroznětína. Roku 1857 byla povýšena zdejší lokálie Bor na samostatnou farnost. Během 19. století se na svátek sv. Magdalény 22. července konaly výroční poutě ke kostelu v Boru. V roce 1875 byla před západním průčelím kostela vystavěna nová věž od sedleckého stavitele Karla Piehla. S vysídlením německých obyvatel roku 1946 začala doba chátrání kostela. Dnes je kostel sv. Máří Magdalény v majetku církve římskokatolické. Na základě Protokolu z provedeného průzkumu stavebních konstrukcí z roku 2003 je možno ohodnotit stav kostela jako havarijní až těžce havarijní. Biskupství plzeňské proto přislíbilo nechat vypracovat projekt záchranných prací. V roce 2005 byly na lokalitě provedeny archeologický průzkum Krajského muzea v Karlových Varech pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka. V sondě u sakristie byly nalezeny ostatky osoby zemřelé před 500 – 600 lety. Od roku 2006 probíhá rekonstrukce kostela. Bylo provedeno statické zajištění žebra klenby presbytáře, oprava a statické zajištění krovu nad hlavní lodí a presbytářem, úprava zedních kleštin s chemickou hmoždinou, odvodnění půdorysu stavby, odvod dešťové vody do trativodu, oprava pláště věže kostela, statické zajištění věže, osazení kříže na vrchol věže, osazení ciferníků hodin a byla zahájena a dokončena oprava střechy nad presbytářem. V roce 2008 byl také zahájen architektonický průzkum zdiva kostela. Cílem je zakonzervovat sondy – fresky z přelomu 13. a 14. stol., které byly údajně vymalovány na počest přítomnosti Karla IV. v kostele.
Raně gotický jednolodní kostel s raně gotickým čtvercovým presbytářem krytý šindelovou valbovou střechou. Při severní stěně kostela je připojena obdélná sakristie s ještě románskými prvky. V západním průčelí stojí hranolová, 30 m vysoká, předstěvěná barokní věž z roku 1875 od sedleckého stavitele Karla Piehla, završená plechovou jehlancovou střechou, s předsíňkou v přízemí. Vnějšek kostela bez opěrných pilířů, opěrák pouze na severní straně sakristie. V severním průčelí lodi kostela umístěn mírně hrotitý hmotný portál vchodu s půlkruhovým vnitřním záklenkem, profilovaný hlubokým pravoúhlým ústupkem, ve kterém byla vyzděna během 16. století menší polokruhová branka. Na protější jižní straně se nachází dnes již zazděný oblounem profilovaný portál vchodu, přeměněný na niku na straně hřbitova, ve kterém bývalo během 19. století umístěno sousoší Kalvárie. Ve stejné zdi se nachází rovněž zazděné hrotité okno s hlubokou špaletou. Ostatní, původně vysoko položená hrotitá okna byla barokně rozšířena během 18. století.
Presbytář kostela je zaklenut polem křížové klenby se čtyřmi masivními žebry o profilu vejcovce na nízko položených kuželovitých konzolách. Na severní straně umístěn sedlový portál s oblounem a prutem o profilu vejcovce, nad gotickými dveřmi ve tvaru čtyřlístku vedoucími do sakristie. Sakristie je sklenuta hmotnou valenou klenbou s výsečemi. Loď kostela kryta plochým rákosovým stropem. Triumfální oblouk kostela je půlkruhový s hlubokým ústupkem.
Vnitřní barokní zařízení kostela z 18. století tvoří nevelký sloupový portálový barokní hlavní oltář z doby po roce 1700 s dodatečně umístěným hodnotným obrazem Máří Magdalény z první poloviny 17. století od proslulého malíře Karla Škréty (1604-1674). Obraz je darem tehdejšího patrona Borského kostela velkovévody Ferdinanda II. z Toskany. Na výstupech ochozu oltáře jsou umístěny nenáročné plastiky apoštolů sv. Petra a Pavla od místního sochaře, znehodnocené pozdějšími úpravami. Na oltáři jsou umístěny také květinové porcelánové vázy z roku 1860 z porcelánky EPIAG Dalovice, přemalované barevnými náboženskými obrazy Ed. Ecklem roku 1680. Pseudobarokní vyřezávaný boční oltář Panny Marie z 18. století po levé straně triumfálního oblouku v rohu lodi kostela s pozoruhodnou kopií obrazu Madony s dítětem podle italského malíře Guido. Reniho (1575-1642). Obraz je rovněž darem tehdejšího patrona borského kostela velkovévody Ferdinanda II. z Toskany. Zlidovělý pseudobarokní sochařský boční oltář Kalvárie z první poloviny 17. století v podobě jednoduché edikuly, na které je umístěno přemalované vyřezávané sousoší Kalvárie z 18. století. Jednoduchá vyřezávaná kazatelna na parapetu podepíraném sloupky je zdobena pouze listovou výplní. 15 zastavení křížové cesty tvoří obrazy na dřevěných deskách s vyřezávanými rámy z roku 1820 od sochaře a malíře Karla Lorenze z Hroznětína, pořízené za 150 zlatých. Od stejného autora pochází rovněž Svatý hrob z roku 1819 za 90 zlatých a velký vyřezávaný krucifix z roku 1825. Varhany byly postaveny Zausem z Chebu. Kamenný masivní stůl oltáře s vestavěným výklenkem pro relikvie je proveden v románském stylu.
Na věži se dochoval vzácný zvon zvaný Gloria Glocke z doby před rokem 1400. Jeho výška je 0,83 cm a dolní průměr rovněž 0,83 cm. Srdce zvonu je označeno číslicí 999, značící snad letopočet. Zvon je opatřen v horní části pláště latinskou legendou v 9 cm širokém pásu s dvojitým okrajem: „GLORIA VENI CU(M) PA(CE), OR(AT)E +“. Jako interpunkce je po prvních dvou slovech použit skloněný stejnoramenný kříž opsaný kruhem a osmiboká hvězda, na konci pak stejnoramenný kříž a osmilistá rozeta. Plášť zvonu je hladký, bez plastické výzdoby. Druhý zvon Panny Marie z roku 1514 se nedochoval, byl patrně zrekvírován za druhé světové války. Zvon o průměru 0,53 m býval vysoký 0,535 m. Úzký pás na horním okraji pole zvonu nesl legendu: „+ O Maria + pit + got + vor + uns + MCCCCCXIIII“.
U gotického portálu na severní straně kostela je druhotně umístěn starý kamenný smírčí kříž.
kostel sv. Maří Magdalény před rekonstrukcí
věž kostela od jihu před rekonstrukcí
kostel sv. Maří Magdalény od severu před rekonstrukcí
kostel sv. Maří Magdalény v Boru - červen 2011
kostel od jihu - červen 2011
hranolová věž kostela - červen 2011
jižní průčelí kostela - květen 2009
zazděný portál vchodu, přeměněný na niku, ve kterém bývalo během 19. století umístěno sousoší Kalvárie - červen 2011
presbytář kostela od východu - květen 2009
severní průčelí kostela sv. Maří Magdalény - červen 2011
gotický hrotitý portál vchodu kostela sv. Maří Magdalény s druhotně osazeným kamenným smírčím křížem - červen 2011
severní průčelí kostela - červen 2011
věž kostela od severu - červen 2011
kostel sv. Maří Magdalény - červen 2011
Použitá literatura:
Gnirs, A. 1933 : Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in dem Bezirke Karlsbad, Praha, 41/42
Poche, E. a kol. 1977 : Umělecké památky Čech 1 (A-J), Praha, 99
