Brložec – kostel sv. Michaela Archanděla
Původní gotický farní kostel sv. Michaela Archanděla byl postaven v první polovině 14. století při cestě ke Štědré na východním okraji obce Brložec (Pürles). První zmínku o zdejší faře lze nalézt ve zprávě ze dne 28. února 1358, kdy první doložený farář klerik Johann vykonával duchovní správu i v sousedním kostele sv. Vavřince v Komárově. Tento stav patrně následně trval až do roku 1364, kdy se svého místa vzdal farář Mathias. Jeho následník Andreas pocházel z místní vesnické šlechty von Pürles (de Brloz). Farní obročí mělo roku 1384 podle desátkového registru platit ročně 9 kop. Po smrti faráře Andrease v roce 1390 byl do funkce dne 20. června 1390 dosazen několika šlechtici Lev z Budova. Roku 1401 věnoval Pessko von Przestein kostelu jeden statek, na kterém byl sezením Johann Havran, spolu s 16 groši ročních poplatků, ročním odvodem dvou slepic, 13 robotnými dny, 15 při žních a 1 a půl při senoseči a k tomu ještě kus lesa, přičemž měly být za to drženy smuteční bohoslužby v Quatemberg za duševní spásu Pessko a jeho blízkých. Roku 1408 vyměnil si farář Vít obročí s farářem Martin aus Lischau b. Radonitz. Během husitských válek byl zdejší kostel pobořen. Roku 1540 sloužil v Brložci ještě katolický farář Frind, roku 1571 zde však Nikolaus von Ratschin zavedl luteránství, které zde poté převládalo až do roku 1626. Z roku 1608 se zachovala pěkně psaná kostelní účetní kniha, která dokazuje také jednu farářku. Jako protestantští faráři jsou zmiňováni: Michael Pusch roku 1609, Michael Schirl, který přišel s manželkou roku 1622 a zůstal až do 1626. Za třicetileté války byl zdejší kostel opět pobořen, tentokrát Švédy. Po krátkém působení katolického faráře Johanna von Au z Toužimi, který byl současně katolickým duchovním pastýřem v Brložci a Krašově, přišel k brložeckému kostelu páter Hroznata Meinl z Teplé, jenž roku 1651 založil nejstarší zachovanou křestní knihu. V letech 1648-1650 byla v zahradě za kostelem vystavěna nová budova fary. Následně v letech 1651-1653 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce poničeného kostela a roku 1653 byla vystavěna rovněž nová hranolová věž. Za faráře Olivera Wenzela Daisingera (1684-1700) byl roku 1690 malířem Michael Triebel ze Žlutic nově vyzdoben hlavní oltář kostela. V roce 1717 byla obnovena budovy zdejší fary. Roku 1763 propadl kostelu veškerý majetek zdejšího významného faráře Franze X. Haßmanna von Mansfeld, magistra filosofie a bakaláře teologie, který byl za tento dobrý skutek pochován přímo pod oltářem kostela. Farář Karl Maximilian von Steindorf (1745-1763) byl velkým milovníkem hudby a nechal žlutickému malíři Josef Grimmer namalovat obraz Panny Marie Bolestné. Nová přestavba kostela, která proběhla v roce 1814-1815, poněkud srovnala slohové prvky vně i uvnitř. Roku 1841, po požáru v roce 1863 a ve třicátých létech 20. století došlo k dalším renovacím kostela. Původně se kolem kostela rozkládal hřbitov. V době císaře Josefa II. došlo ke zřízení hřbitova na jednom z farních polí. Toto nové pohřební místo však bylo v roce 1845 rovněž opuštěno a dne 29. dubna 1845 byl vysvěcen nový větší hřbitov při silnici ke Štědré. V úřadě faráře se střídali: Wenzel Hauser (1898-1905), jehož následovali administrátoři Adalbert Trojan (1906), Karl Schwehler (1907), Ernst Katzer (1907-1911) a Johann Bergner. Další zdejší farář Franz Albrecht pečoval také o sousední faru v Komárově. Z patriotismu poslechl výzvu žlutického okresního hejtmana a sebral se souhlasem vyšších úřadů značné peněžní obnosy na válečnou půjčku. Jelikož český stát nepřevzal válečnou půjčku, museli jeho následníci nést značné břímě a překonávat mnohé starosti. Za oběť 1. světové válce padly dva ze tří zvonů kostela. Ty, které byly vysvěceny v roce 1928 byly za 2. světové války opět zrekvírovány. Po odchodu faráře Albrechta, činného od roku 1931, byla fara v Komárově obsazena a odtud ošetřována i v Brložci. Následovali: Georg Türk, Franz Plail (1. prosinec 1931–30. červen 1933), který se stal také farářem v Útvině, Konrad Lang, Johann Löffelmann (1934 farářem v Girsch bei Weseritz) a Hermann Meixner, který koncem 1940 odstoupil. Roku 1938 bylo ve farnosti 805 katolíků a 8 nekatolíků. Emil Urban pak administroval fary v Brložci a Komárově. Posledním farářem byl před rokem 1945 Walter Mayer, nyní v Aldorfu u Schw. Gmündu. Kostel patří církvi a o jeho opravu usiluje občanské sdružení. V roce 2006 přistoupila obec Štědrá k zahájení prácí na celkové obnově zdevastovaného kostela, které však pro nedostatek finančních prostředků postupují jen zvolna. Problémem je také vysoké zvlhčení zdiva. Veškeré rekonstrukce má na starost Petr Henc ze stavebního oddělení z Biskupství plzeňského. Dosud byla nově pokryta střecha kostela. Horní část věže a průčelí mají novou fasádu. Dne 30. července 2010 byla na věž za pomocí jeřábu umístěna nově opravená střecha, které byla renovována přímo před průčelím kostela. Do pozlacené kupole stříšky byly vloženy dobové dokumenty a střecha byla posvěcena žlutickým farářem. Příspěvky na rekonstrukci kostela jdou především z dotačních programů Ministerstva kultury ČR a Karlovarského kraje a od také Biskupství plzeňského.
Obdélný jednolodní kostel krytý valbovou střechou, původně šindelovou, s obdélným, trojboce uzavřeným presbytářem, s obdélnou sakristii při jižní straně presbytáře a s hranolovou věží nad západním průčelím krytou kónickou jehlancovitou střechou. Hlavní vchod kostela je veden západním průčelím, druhý vchod se nachází ve východní závěrové stěně presbytáře. Vnější stěny kostela jsou hladké bez členění. Loď kostela je prolomena po dvou obdélných segmentem zakončených oknech, presbytář pak obdélnými, polokruhově zakončenými okny.
Loď kostela je plochostropá. Nad polokruhovým triumfálním obloukem se nachází znaky patronů kostela, vévodů sasko-lauenburských. Presbytář je sklenut křížovou klenbou s klínovými žebry bez konzol a s kruhovými svorníky. V závěrové stěně presbytáře umístěn hrotitě ukončený výklenek sanktuáře. Mírně prohnutá kruchta doplněná balustrádou, nesená na dvou sloupech, se do lodi otevírá třemi nerovnoměrnými polokruhovými arkádami. Podkruchtí je plochostropé. Stěny kostela jsou členěny malovaným dekorem.
Jednotné vnitřní zařízení kostela v pozdně barokních formách pochází z roku 1815 z doby přestavby kostela od Aloise Maisse z Lokte. Inventář kostela tvoří starší rokokový hlavní oltář s novějším oltářním obrazem sv. Archanděla Michaela. V nástavci oltáře se nachází reliéfe Božího oka. Na podstavcích postraních sloupů jsou umístěny plastiky, vzhlížející k oltářnímu obrazu, na levé straně socha sv. Jana Nepomuckého a na pravé straně socha sv. Anny. Roku 1690 byl oltář žlutickým malířem Michaelem Trieblem nově štafírován. Obraz Panny Marie Bolestné od žlutického malíře Josefa Grimmera nechal namalovat zdejší farář Karl Maximilian von Steindorf (1745-1763). Po stranách triumfálního oblouku jsou umístěny jednodušší postranní oltáře, zachovávající architekturu hlavního oltáře. Postranní oltář na levé straně je doplněn obrazem Korunování Panny Marie a mariánským monogramem ve svatozáři v nástavci. Postranní oltář na pravé straně nese obraz sv. Antonína Paduánského a monogram Ježíše Krista nad ním. Sochy Srdce Ježíše Krista a Srdce Panny Marie stojí na oltářních mensách. Při levé straně triumfálního oblouku je umístěna polygonální kazatelna s ornamentální výzdobou a reliéfem Božího oka ve svatozáři v nástavci kruhové stříšky. Jednoduchá polygonální křtitelnice se skupinou Křtu Kristova. Na stěnách lodi kostela jsou zavěšeny obrazy Křížové cesty od žlutického malíře Johanna Müllera. V zasklené skříňce je umístěna Korunovaná Panna Marie, která byla brávána na potě do Skoků. V presbytáři je umístěn vyřezávaný misijní kříž s plastiku Ukřižovaného Krista a nápisem: „Zur Ehre Gottes gewidmer von J. M. und D. M. 1851, Mission 1938“. Dále jsou v kostele obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Vendelína z roku 1855. Na půdě je umístěný obraz sv. Martina malovaný na plechu, lidová práce z doby kolem roku 1800. V sakristii stojí socha Piety. Varhany kostela z roku 1828 od varhanáře Johanna Gutha z Čisté u Rakovníka by měly podle sdělení žlutického faráře pocházet z břevnovského kláštera. Na stěnách a v dlažbě kostela jsou umístěny čtyři náhrobní kameny Račínů z Račína. V podkruchtí se nachází malý náhrobník patrně ze 14. století, v dlažbě před oltářem silně opotřebovaný figurální náhrobník ze 16. století, v západní stěně sakristie znakový náhrobník Jiřího Račína z Račína z roku 1512 a ve vnější východní stěně presbytáře poškozený náhrobník Račínů z Račína.
kostel sv. Michaela Archanděla před rokem 1945
kostel sv. Michaela Archanděla v roce 1963
kostel sv. Michaela Archanděla v roce 1963
náhrobník Račínů z Račína v roce 1963
kostel sv. Michaela Archanděla - říjen 2009
hlavní průčelí kostela s věží - říjen 2009
kostel sv. Michaela Archanděla od jihovýchodu - říjen 2009
kostel sv. Michaela Archanděla - říjen 2009
severní průčelí kostela sv. Michaela Archanděla - říjen 2009
interiér kostela s hlavním oltářem - říjen 2009
kostel bez zastřešení věže - listopad 2009
snesená střecha věže - listopad 2009
svěcení opravené střechy věže žlutickým farářem dne 30. čerevence 2010
instalace opravené střechy na vrchol věže kostela dne 30. čerevence 2010
instalace opravené střechy na vrchol věže kostela dne 30. čerevence 2010
vstupní průčelí kostela - duben 2011
kostel sv. Michaela Archanděla od jihovýchodu - duben 2011
použitá literatura:
Poche, E. a kol. 1977 : Umělecké památky Čech 1 (A-J), Praha, 122
Poche, E. a kol. 1982 : Umělecké památky Čech 4 (T-Ž), Praha, 455
Träger, G. 1993 : Denkmäler im Egerland. Kreis Luditz, Eichstätt, 281/282
