Bor - kostel sv. Máří Magdalény

Raně gotický farní kostel sv. Máří Magdalény byl vystavěn v době kolem roku 1260 podle návrhu neznámého architekta na návsi uprostřed osady Bor (Haid) na historické obchodní cestě z Porýní do Čech. Podle lidové tradice by měl být zdejší kostel starý více než tisíc let. Číslice „999“ na jednom z trámů v kopuli kostela a na srdci velkého zvonu mají však dosud neujasněný význam a domněnka o tisícileté historii kostela tak nebyla potvrzena. Možnost, že zde již v té době stávala samostatná kaple, nebyla rovněž dosud prokázána. Jádro kostela, presbytář a obvodové zdi východní části lodi jsou podle archeologického průzkumu až z doby kolem roku 1260.

První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1342, kdy původní desátky odváděné tepelskému klášteru byly přeměněny na peněžní odvody. Patronátním právem ke kostelu tehdy disponoval opat cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu. Ve druhé polovině 14. století zdejší farář opakovaně uváděl k okolním farám nově jmenované duchovní osoby, dne 8. září 1356 ke kostelu sv. Petra a Pavla v Hroznětíně, dne 12. února 1359 uváděl farář Wenzel nového kněze a faráře Wenzela do funkce ostrovského faráře, dne 12. října 1385 ke kostelu sv. Anny v Sedleci, dne 29. května 1406 uváděl nově jmenovaného faráře Mathiase de Topolan ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie ve Velichově a dne 23. června 1407 někdejšího kynžvartského faráře Anrnolda Fratera. Konfirmačních knihách pražské diecéze z roku 1363 je uveden „kostel v Radošově, jinak v Boru“, ke kterým waldsassenský opat Johann prezentoval nového plebána. Oba farní kostely taky byly tehdy spravovány patrně jedním duchovním. Obdobné spojením kostelů v Boru a Radošově je uváděno rovněž v rejstřících papežských desátků z let 1369, 1384, 1385 a 1399. Podle zápisu k roku 1384 náležela farní ves Bor s kostelem sv. Máří Magdalény k loketskému arcidiakonátu.

V době kolem roku 1400 byl zdejší kostel goticky upravován. V době kolem roku 1500 byla k severní stěně presbytáře přistavěna pozdně gotická obdélná sakristie, přístupná nově prolomeným sedlovým portálem vchodu. Roku 1514 byl ve zvonici kostela zavěšen nový zvon Panny Marie. V 16. století se ve zdejší oblasti rozšířilo protestanství. Ještě k roku 1577 je kostel sv. Máří Magdalény v Boru připomínán jako farní, někdy poté však byla zdejší fara patrně opuštěna. K roku 1579 je v Boru připomínán protestantský pastor Lorenz Grimm, roku 1602 Barthel Seger a roku 1615 Wolf Prunal.

Po bitvě na Bílé hoře byl zdejší kostel přifařen ke kostelu sv. Michaela a Archanděla v Ostrově. Na jaře roku 1682 byla upravována zvonice kostela. Podle kostelních účtů bylo toho roku z kostelní pokladny zaplaceno 6 zlatých „za tesařskou práci na nové i staré kostelní věži a zvonici dvěma tovaryšům od 1. do 14. března r. 1682“, 4 zlaté „mistru Hansu Georgu Spannigerovi za uvedené 2 týdny práce“, 1 zlatý a 20 krejcarů „za nádenickou práci 22. března 1682“, 3 zlaté a 25 krejcarů „kováři Paulu Teuffelovi za práci ke zvonici“ a 3 zlaté a 16 krejcarů „za jednu váhu železa a všemožné hřebíky k výše uvedené práci“.

Od roku 1768 byla při filiálním kostele sv. Máří Magdalény a Bor opět získal vlastního administrátora. V roce 1770 byl kostel sv. Máří Magdalény pozdně barokně upraven, prodloužena byla tehdy loď kostela a nově zastropena, barokně byly tehdy upraveny rovněž okna v podélných zdech. V době kolem roku 1819 pracoval na nové vybavení interiéru kostela sochař a malíř Karl Lorenz z Hroznětína. V roce 1839 byla zničena bleskem původní věž kostela.

Roku 1856 byla zdejší lokálie povýšena na samostatnou farnost. Poslední lokalista Anton Wolf zastával poté až do roku 1863 místo borského faráře. Ke zdejší farnosti patřily vsi Bor, Lesov, Pulovice, Sadov, Sedlečko, Stráň a část osady Šemnice-U mostu. Borská fara stála pod patronátem ostrovského panství, které na její provoz věnovalo pozemky a lesy o výměře 9 ha. Povinnost kácení dříví pro faru měli místní domkáři a jeho dovoz sedláci podle řady. Proti této robotě později povinní vystoupili, o čemž svědčí stížnosti farářů v letech 1891-1895.

Během 19. století se na svátek sv. Magdalény 22. července konaly pravidelně výroční poutě ke zdejšímu kostelu. V roce 1863 se ujal farního úřadu Franz Riedl. V témže roce byla následně západně od kostela vystavěna nová patrová budova fary obklopená velkou ovocnou a zeleninovou zahradou. V roce 1868 byla střecha původní kostelní věže nově oplechována. Ve stejném roce se částečně sesula hřbitovní zeď, jejíž opravu zaplatily přifařené obce. Například obec Stráň tehdy zaplatila 69 zlatých a 25 krejcarů.

V letech 1874-1875 byla před západním průčelím kostela vystavěna sedleckým stavitelem Karlem Piehlem nová zděná klasicistní zvonová věž. Roku 1877 odešel Franz Riedl jako farář do Hroznětína, kde roku 1893 zemřel jako okresní školní inspektor a velitel dobrovolných hasičů. V letech 1877-1887 zastával úřad borského faráře Josef Dengler a v letech 1887-1893 Friedrich Neumann, pozdější farář v Hroznětíně, arcibiskupský okresní vikář a papežský komorník. Roku 1893 nastoupil na místo borského faráře Wenzel Sevčik. V roce 1898 byly na kruchtě kostela postaveny chebským varhanářem Martinem Zausem nové varhany.

Po smrti Wenzela Sevčika v roce 1905 se ujal farního úřadu v Boru farář Josef Koczor. V letech 1906-1912 byl zrušena část původní rozlohy hřbitova, který se původně rozkládal kolem kostela, a zbylá část při jižním průčelí kostela prodlužena jižním směrem ve svahu spadajícím k potoku. Po smrti Josefa Koczora působili ve funkci borského faráře v letech 1910-1913 Dr. Theodor Czermak, profesor teologického institutu v Litoměřicích a v letech 1913-1927 Johann Schmidt, pozdější farář v Krásném Lese u Tachova. V roce 1925 byl na místě zrušené části hřbitova na prostranství před kostelem zbudován pomník obětem 1. světové války. Roku 1927 nastoupil na místo faráře v Boru děkan Leonard Vláčil, který se zasloužil o renovaci kostela a fary, dalšího rozšíření hřbitova a sepsal historii farní vsi Bor. V průběhu první poloviny 20. století byl interiér kostela nově vymalován hliníkovou výmalbou bez umělecké hodnoty.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 17. ledna 1964 byl kostel sv. Máří Magdalény zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 17902/4-757. Během druhé poloviny 20. století bylo rozkradeno či poničeno vnitřní zařízení kostela. Vnitřní omítky kostela narušené zatékáním, tektonickými trhlinami a vzlínající vlhkostí byly vinou neúdržby dlouhodobě v havarijním stavu. V průběhu druhé poloviny 20. století byly neodbornými zásahy opadaná místa vyspravena rozsáhlým cementovým zatmelením. Již v roce 1993 byla pod narušenými novodobými omítkami objevena část cenných historických nástěnných maleb různého stáří.

Na počátku 21. století byl již zdejší kostel v majetku církve římskokatolické již ve značně zchátralém stavu. V roce 2003 byl proveden průzkumu stavebních konstrukcí, který ohodnotil stav kostela jako havarijní až těžce havarijní. Biskupství plzeňské proto přislíbilo nechat vypracovat projekt záchranných prací. Roku 2003 bylo založeno na záchranu kostela občanské sdružení Kostel Bor. Celkové náklady na rekonstrukci kostela byly tehdy odhadovány na zhruba šest milionů korun. Na podzim roku 2005 byl na lokalitě proveden archeologický průzkum Krajského muzea v Karlových Varech pod vedením Mgr. Jiřího Klsáka. V sondě u sakristie byly tehdy nalezeny ostatky osoby zemřelé před 500-600 lety.

Od roku 2006 probíhá postupná rekonstrukce zchátralého kostela za přispění z rozpočtu Česko-německého fondu budoucnosti a dotačních programů Ministerstva kultury ČR. Bylo provedeno statické zajištění žebra klenby presbytáře, oprava a statické zajištění krovu nad hlavní lodí a presbytářem, úprava zedních kleštin s chemickou hmoždinou, odvodnění půdorysu stavby, odvod dešťové vody do trativodu, oprava pláště věže kostela, statické zajištění věže, osazení kříže na vrchol věže, osazení ciferníků hodin a byla zahájena a dokončena oprava střech. Vnější stěny kostela dostaly novou fasádu.

V dubnu roku 2008 bylo přistoupeno k podrobnému restaurátorskému sondážnímu průzkumu výmaleb stěn lodi a presbytáře kostela, který provedl akademický malíř a restaurátor Václav Potůček z Jáchymova. Pod opadanou novodobou výmalbou z 20. století byla zjištěna složitá stratigrafie několika neúplně dochovaných historických omítek s výmalbami z období gotiky, renesance a baroka. V roce 2012 provedla akademická malířka RNDr. Milena Nečásková z restaurátorského atelieru Brandl s.r.o. celkové restaurování historických nástěnných maleb v prostoru presbytáře kostela. Restaurování maleb pokračovalo v lodi kostela. Obnoven byl záklopový strop a vyspravena byla kamenná dlažba v celém interiéru kostela, kterou v letech 2017-2018 provedl restaurátor MgA. Michal Durdis z Vysoké. Přes celkovou rekonstrukci se zdivu začínají patrně vlivem nestabilního podloží objevovat nové praskliny a obvodové zdivo muselo být provizorně podepřeno.

Raně gotický orientovaný jednolodní kostel z lomového kamene na obdélném půdorysu s mírně odsazeným čtvercovým presbytářem, krytý šindelovou valbovou střechou. Při celé severní stěně kostela je připojena pozdně gotická obdélná sakristie, krytá šindelovou valbovou střechou. Stěny sakristie jsou podepřeny dvěma mohutnými opěrnými pilíři. Z hlavního západního průčelí vystupuje představěná hranolová cihlová věž, završená oplechovanou jehlancovou střechou s křížem na vrcholu, dosahující celkové výšky 30 metrů.

V západním průčelí věže je umístěn obdélný portál hlavního vchodu s iluzivním ostěním v omítce a kruhovým v ose nad ním. Menší kruhová okénka jsou ve stejné výšce na bočních stěnách věže. Horní patro věže, oddělené dvojitou profilovanou římsou, je prolomeno na třech stranách úzkými obdélnými polokruhově zakončenými okny. Pod profilovanou korunní římsou jsou v pětiúhelných štítových nástavcích umístěny čtvercové ciferníky věžních hodin. V průčelí po stranách věže jsou prolomeny úzká obdélná, polokruhově zakončená okna.

Podélné stěny kostela jsou prolomeny dvojicemi barokních obdélných, segmentem zakončených oken. V severním průčelí lodi kostela umístěn mírně hrotitý hmotný portál postranního vchodu s mladším půlkruhovým vnitřním záklenkem, profilovaný hlubokým pravoúhlým ústupkem, ve kterém byla vyzděna během 16. století menší polokruhově zakončená branka. V protější zdi lodi kostela se nachází dnes již zazděný, oblounem profilovaný gotický portál vchodu, přeměněný na niku, ve které bývalo během 19. století umístěno vyřezávané sousoší Kalvárie, dříve chráněnou pultovou stříškou. Ve stejné zdi se nachází rovněž zazděné původní gotické hrotité okno s hlubokou špaletou. Stěny presbytáře jsou prolomeny obdélnými okny.

Loď kostela je plochostropá, krytá původně rákosovým stropem, později nahrazeným záklopem. Triumfální oblouk kostela je půlkruhový s hlubokým ústupkem. Presbytář kostela je zaklenut polem křížové klenby se čtyřmi masivními žebry o profilu vejcovce, vynesenými na nízko položených kuželovitých konzolách. Na severní straně presbytáře je umístěn sedlový portál s oblounem a prutem o profilu vejcovce, nad gotickými dveřmi ve tvaru čtyřlístku vedoucími do sakristie. V severní stěně presbytáře je situován menší hrotitý sanktuář s vloženým prknem v dolní ploše. Sakristie je sklenuta hmotnou valenou klenbou s výsečemi. V západní části lodi je vestavěna dřevěná kruchta vynesená na dvou hranolových dřevěných sloupech a přístupná zalomeným dřevěným schodištěm.

Na stěnách presbytáře a na boční stěnách lodi kostela jsou dochovány fragmenty gotické polychromní figurální výmalby z první poloviny 14. století s dominantní červenou nebo černou kresbou štětcem a lokálním kolorováním některých ploch. Starší vrstva přestavuje postavy v mírně podživotní velikosti stojící v pásu arkádové architektury. Ve východní kápy křížové klenby presbytáře je vyvedena postava Krista s dlaněmi vyznačenými krvácejícími stigmaty a dvěma stojícími postavami v červených pláštích po stranách. Výjev je částečně překryt mladší gotickou malbou Krista v podobě posledního soudce mezi dvěma anděly troubícími k posledními soudu. Fragmenty středověké nástěnné malby v lodi kostela jsou dochovány v blízkosti triumfálního oblouku. Na severní stěně se jedná o několik neurčených postav světců, na protější stěně pak monumentálně podaný sv. Kryštof. Na stěnách v západní části lodi jsou vyvedeny raně barokní nástěnné malby inspirované starozákonními motivy ze čtyřicátých let 17. století. Dekorativní výmalba s živou červenou kresbou s jasně žlutým okrem v plochách doplněných dedikačními nápisy s datací. Na severní stěně je zobrazeno např. Obětování Izáka, na protější stěně pak výjev s motivem Jákobova žebříku a Adama a Evy v ráji.

Vnitřní barokní zařízení kostela z 18. století tvořil původně nevelký sloupový portálový barokní hlavní oltář z doby po roce 1700 s dodatečně umístěným hodnotným obrazem Máří Magdalény z první poloviny 17. století od proslulého malíře Karla Škréty. Obraz byl darem tehdejšího patrona kostela, velkovévody Ferdinanda II. z Toskanského. Na výstupech římsy oltáře bývaly umístěny nenáročné barokní plastiky apoštolů sv. Petra a Pavla od místního sochaře, znehodnocené pozdějšími úpravami. Uprostřed stále socha Nejsvětější Srdce Ježíšova. Na oltáři byly umístěny také porcelánové květinové vázy z roku 1860 z porcelánky EPIAG Dalovice, malované barevnými náboženskými obrazy barvičem porcelánu Ed. Ecklem. Masivní kamenná oltářní menza s vestavěným výklenkem pro relikvie byla provedena v románském stylu.

V nároží lodi kostela po levé straně triumfálního oblouku býval postaven pseudobarokní vyřezávaný boční oltář Panny Marie z 19. století s pozoruhodnou kopií obrazu Madony s dítětem podle italského barokního malíře Guida Reniho. Obraz byl rovněž darem velkovévody Ferdinanda II. z Toskanského. Po pravé straně triumfálního oblouku býval postaven protějškový zlidovělý pseudobarokní sochařský boční oltář Kalvárie z první poloviny 17. století v podobě jednoduché edikuly, na které bylo umístěno přemalované vyřezávané sousoší Kalvárie z 18. století.

Jednoduchá vyřezávaná kazatelna na parapetu podepíraném sloupky byla zdobena pouze listovou výplní. V prostoru presbytáře kostela je postavena kamenná křtitelnice se sochařským víkem s vyřezávanou skupinou Křtu Kristova. Na stěnách lodi kostela bývalo zavěšeno 14 zastavení křížové cesty, tvořené obrazy na dřevěných deskách s vyřezávanými rámy z roku 1820 od sochaře a malíře Karla Lorenze z Hroznětína, pořízené za 150 zlatých. Od stejného autora pocházel rovněž Svatý hrob z roku 1819 za 90 zlatých a velký vyřezávaný krucifix z roku 1825. V kostele bývaly postaveny sochy sv. Antona, sv. Josefa v secesním stylu a sv. Terezie od Dítěte Ježíše. V lodi býval zavěšen empírový lustr. Na kruchtě bývaly umístěny varhany z roku 1898 od chebského varhanáře Martina Zause.

Na věži kostela se dochoval vzácný gotický zvon Gloria z doby před rokem 1400 s dolním průměrem 0,83 cm a výškou rovněž 0,83 cm. Srdce zvonu je označeno číslicí 999. Zvon je opatřen v horní části pláště latinskou legendou v 9 cm širokém pásu s dvojitým okrajem: „GLORIA VENI CU(M) PA(CE), OR(AT)E +“. Jako interpunkce je po prvních dvou slovech použit skloněný stejnoramenný kříž opsaný kruhem a osmiboká hvězda, na konci pak stejnoramenný kříž a osmilistá rozeta. Plášť zvonu je hladký, bez plastické výzdoby. Druhý zvon Panny Marie z roku 1514 se nedochoval, byl patrně zrekvírován za druhé světové války. Zvon o průměru 0,53 m býval vysoký 0,535 m. Úzký pás na horním okraji pole zvonu nesl legendu: „+ O Maria + pit + got + vor + uns + MCCCCCXIIII“.