Těš (Tösch)

Novověká osada Těš, německy Tösch nebo také Tesch, vznikla roku 1784 v rámci raabizace rozparcelováním původního panského poplužního dvora Tesch, ležícího na jižním úpatí vrchu Hradiště (Burgstadl, 932 m n. m.) asi 2,5 kilometru severovýchodně od vsi Březina v jižní části Doupovských hor. Poplužní dvůr byl tehdy nově připojen k panství Kysibel (Stružná), když ještě v roce 1783 patřil k nosticovskému panství Verušičky. Jednotlivé pozemky rozparcelovaného dvora získaly sedláci z okolí, kteří zde následně přestavěli původní budovy a hospodářské objekty, či vystavěli nové obytné a hospodářské budovy.

Již před rokem 1784 byly vystavěny pozdější usedlosti čp. 6 a 7. Roku 1784 vybudoval Mathes Schirmer z Řednic usedlost čp. 1, Wenzl Adam Hein usedlost čp. 2, Leopold Hein usedlost čp. 3 a Christoph Schirmer usedlost čp. 4. V roce 1794 poté Wenzl Weidner si v Těši vystavěl zdejší poslední usedlost čp. 5. Dne 9. září 1794 prodal tehdejší vlastník kysibelského panství hrabě Johann Josef Steinbar z Buttenheimu pole, zahradu a louku v Těši Johannu Georgu Buchsbaumovi na základě nájemní smlouvy, tedy výměnou za kupní cenu a věčné nájemné. Podle Sommerovy topografie z roku 1847 žilo v Těši, vzdáleném 1 a ¾ hodiny od Stružné, již 34 obyvatel v 7 domech.

Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 byla roku 1850 osada připojena pod správu obce Březina (Pirk) ve Žlutickém kraji. S nadmořskou výškou 845-860 metrů byla osada spolu s Doupovským Mezilesím nejvýše položenými sídly ve žlutickém okrese. Díky jižní orientaci a ochraně, kterou poskytoval vrch Hradiště na severu, se Těš těšil relativně teplému podnebí. V zimních měsících se z blízkých bukových lesů těžilo dřevo, které bylo zpracováváno se na ráfky kol. Farou spadala osada ke kostelu Narození sv. Jana Křtitele v Radošově. Od roku 1889 docházely místní děti do školy v Radošově. Na žádost místního sedláka byly po roce 1938 kvůli lepší dostupnosti zapsány děti školního věku do školy v Doupovském Mezilesí.

Dne 11. dubna 1920 byl radošovským farářem vysvěcen nový obecní zvon, který vyrobila firma Richarda Herolda z Chomutova, vážil 12 kg a stál 1.080 korun. Potřebnou částku na pořízení zvonu mezi sebou vybralo sedm sedláků z Těše. Během velmi silné bouřky s krupobitím ve čtvrtek 8. července 1920 udeřil v 18 hodin blesk do hospodářské usedlosti čp. 5 v Těši, která kromě kůlny zcela vyhořela. Majitel objektu Wenzel Weidner se pokusil zachránit různé věci z prvního patra a udusil se. Navzdory špatnému spojení s Těší se na místě požáru objevily sbory dobrovolných hasičů z Radošova, Těšetic, Březiny, Hradiště a Bochova. Hasiči z Řednice a Jírova dorazili až poté, co uhasili požár stodoly v Jírově rovněž zasažené bleskem. Kromě hospodářských zvířat se však podařilo zachránit jen velmi málo. Celková škoda se vyšplhala na 120.000 korun. Tělo zesnulého Wenzela Weidnera bylo uloženo v domě čp. 2. Dne 11. července se poté konal pohřeb v Radošově zavelé účasti obyvatel ze širokého okolí.V roce 1921 žilo v Těši celkem 38 a v roce 1930 na 41 obyvatel v 7 domech.

Seznam jednotlivých usedlostí a jejich vlastníků před rokem 1945:

čp. 1 - Weidner Franz (b. Betthonsl)
čp. 2 - Hein Aloisia (b. Huftonl)
čp. 3 - Gerstner Gustav (b. Poldn)
čp. 4 - Köhler Adolf (b. Gamisch)
čp. 5 - Fischer Franz (b. Damdick)
čp. 6 - Schillai Franz (b. Heger)
čp. 7 - Hein Josef (b. Rola)

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války osada zcela opuštěná a roku 1947 zde nežil jediný stálý obyvatel. Po novém dosídlení českými osídlenci z vnitrozemí bylo v osadě k roku 1950 opět hlášeno 37 obyvatel. V roce 1953 však byla osada Těš začleněna do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště a byla znovu vysídlena. Někdy poté byla osada zcela zničena, domy byly postupně bořeny. Již na leteckém snímku vojenského leteckého mapování ze září 1956 je většina objektů bez zastřešení. Dnes lze v místech zaniklé osady nalézt mezi ovocnými a listnatými stromy a křovinami pouze několik nízkých rozvalin bývalých hospodářských usedlostí.