Doupovské Mezilesí (Olitzhaus)

Novověká ves Doupovské Mezilesí, německy Olitzhaus, vznikla patrně v průběhu 17. století v místech zaniklé středověké vsi Bernardsgrün na východním svahu táhlého vrchu U ruské věže (Eacker Berg, 912 m n. m.) asi 6,5 kilometru jihozápadně od Doupova v jižní části Doupovských hor. K roku 1580 je zde připomínaná pouze panská hájovna spravující lesní revír zvaný „Ahlholz“ náležící k panství Kysibl (Stružná). Kolem hájovny byly v průběhu 17. století postupně vystavěna další stavení, které se stala základem pozdější vsi.

První písemná zmínka o vsi Doupovské Mezilesí pochází však až z roku 1720, kdy patřila k panství Kysibel (Stružná). Podle Tereziánského katastru z roku 1748 stával ve vsi kromě několika domů vrchnostenský dvůr pro chov jalového dobytka a panská hájovna. Místní děti musely od roku 1839 navštěvovat hodinu pěší chůze vzdálenou školu v Bražci. V roce 1847 stávalo ve vsi 13 domů, ve kterých žilo 83 obyvatel, a panská hájovna. Farou spadala ves ke kostelu sv. Bartoloměje v Bražci.

Na základě zákona o obcích ze dne 17. března 1849 se stalo Doupovské Mezilesí roku 1850 samostatnou obcí v politickém okrese Žlutice. Katastr obce měřil 8,04 km². S nadmořskou výškou 822-850 bývalo Doupovské Mezilesí nejvýše položenou obcí v okrese Žlutice. Většinu zdejších pozemků drželi vlastníci z jiných obcí, 714 hektarů patřilo k vrchnostenskému statku Stružná. Kvůli vyšší nadmořské výšce bylo vyhledávanou obživou místních obyvatel pícninářství a dřevařský průmysl. Obyvatelé obce pracovali v lese, jen muži ze dvou zdejších rodin Sacherů a Weiβů se po dvě generace živili jako tesaři a v zimních měsících pracovali jako dřevorubci. Při pěší cestě do Mlýnské severně od vsi stávaly dva hospodářské objekty. Obere Hosagrünschupfe sloužil pro krmení lesní zvěře a Untere Hosagrünschupfe byl na přelomu let 1940/1941 využíván jako ovčín a obydlí pastýřů. Severovýchodně pod vsí se nacházely dva panské rybníky Tišina (Oberer a Unterer Listeich), nad kterými pramení Ratibořský potok (Liss Bach) a v jejich okolí se vyskytuje rašelina.

Po zavedení povinné školní docházky v roce 1869 docházely místní děti do 4 kilometry vzdálené školy v Dlouhé. V zimě probíhala výuka v soukromém domě v Doupovském Mezilesí. V roce 1889 byla v Doupovském Mezilesí zřízena jednotřídní pobočka školy v Bražci, kterou navštěvovalo 15 žáků. Výuka probíhala v pronajatých místnostech, později se přesunula do dřevěné budovy čp. 12. Výuku navštěvovaly rovněž děti ze 3 kilometry vzdálené osady Těš. V obci nestával kostel ani žádná kaple. Věřící docházeli na bohoslužby do farního kostela sv. Bartoloměje na Kostelní Horce u Bražce. Na domě čp. 5 Karla Heina bývala umístěna malá obecní zvonička, kterou obsluhovali obyvatelé domu. Nejbližší železniční stanice bývala v Těšeticích. Pošta sídlila v Bochově a během zim do vsi přicházely zásilky pouze dvakrát týdně. Ve vsi nebyl obchod a nakupovat se chodilo do Dlouhé, Bochova nebo Doupova.

Doupovské Mezilesí bývalo oblíbeným výletním místem dosažitelným po značených lesních cestách, 3,5-4 hodiny z Karlových Varů, 2 hodiny z Bochova a 1,5 hodiny z Doupova. V obci stával hostinec „Zur Bergeshöhe“ čp. 3 Josefa Weiβe. Okolní stráně byly v zimě hojně využívány k lyžování a sáňkování a jeden čas zde stával rovněž skokanský můstek. Velmi oblíbený byl zdejší ples dřevorubců, na který přijížděli dřevorubci a lesní dělníci z širokého okolí. Kapela byla vždy sestavena z tahací harmoniky, houslí, trubky a malého bubínku s trianglem.

V roce 1895 zde žilo 85 obyvatel. V roce 1900 byla stržena budova staré hájovny čp. 1. Nová panská hájovna hraběte Sternberga pak byla v objektu čp. 14, kterou vedl před rokem 1945 lesní správce R. Fischer. Před první světovou válkou byl starostou obce Anton Grund, po něm v letech 1914-1918 Johann Sacher z usedlosti čp. 13. Během bojů 1. světové války padli na frontě celkem 4 občané obce. V letech 1918-1923 byl starostou obce Peter Kieβwetter. Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 77 obyvatel, z toho 39 mužů. Všichni byli německé národnosti a římskokatolického vyznání. V letech 1923-1936 byl starostou obce Johanny Sacher z usedlosti čp. 13. Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 66 obyvatel německé národnosti a římskokatolického vyznání.

V letech 1936-1937 byl starostou obce Robert Schuh. Dne 24. května 1936 byl před budovou obecní školy čp. 12 odhalen pomník obětem 1. světové války. Dne 12. června 1936 však původní dřevěná školní budova vyhořela a roku 1937 byla nově vystavěna za 130.000 korun. Posledním starostou obce byl v letech 1938-1945 Anton Kieβwetter z usedlosti čp. 6 a posledním místním učitelem byl Karl Tieber, který vyučoval od 1. září 1942 do 25. června 1945. Když byli v roce 1945 v místní školní budově ubytováni uprchlíci ze Slezska, probíhala výuka v místnosti pro uskladnění učebních materiálů.

Během druhé světové války byly do vsi přestěhovány děti z německých měst, ohrožovaných nálety spojenců, např. z Ulmu, které navštěvovaly rovněž místní školu. Za války byla do vsi nasazena na lesní práce také řada válečných zajatců. Když byla v květnu 1945 silnice z Prahy na Karlovy Vary již obsazena Rudou armádou, snažilo se mnoho německých vojáků dostat na západ přes Doupovské hory. Několik jich přešlo i přes Doupovské Mezilesí. Na samém konci války spáchala místní školačka Berta Sacher sebevraždu v nedalekém rybníku Tišina.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války nebyla ves již nikdy znovu zcela dosídlena a roku 1950 zde žili pouze 4 stálí obyvatelé. Po roce 1945 byl užíván oficiálně název vsi Olíčov, jako český ekvivalent německého Olitzhaus a to až do úředního přejmenování na Doupovské Mezilesí. Po začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1954 bylo vysídleno i nové obyvatelstvo a celá zástavba bývalé obce v průběhu druhé poloviny padesátých let 20. století následně zbořena. Roku 1964 je bývalá ves uváděna jako zničená. Dnes se v prostoru bývalé obce nacházejí pouze zarostlé rozvaliny domů, několik sklepení, studny a rozvalený pomník obětem 1. světové války. V okolí se rozkládají mokré upolínové louky s horskými druhy rostlin.