Krásný Les - kostel sv. Petra a Pavla

Původní gotický farní kostel sv. Petra a Pavla byl vystavěn patrně již ve druhé polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na okraji návsi uprostřed vsi Krásný Les (Schönwald). Počátkem 15. století patřily ke zdejší farnosti vsi Krásný Les, Damice, Osvinov, Léno, Vrch a Plavno. Patronátní právo ke kostelu drželi vlastníci hauenštejnského panství. V pátek 18. dubna 1681 však původní gotický kostel sv. Petra a Pavla spolu s velkou částí vsi Krásný Les vyhořel.

Na přelomu 17. a 18. století byla poté na místě vyhořelého objektu vystavěna novostavba raně barokního farního kostela sv. Petra a Pavla podle návrhu neznámého architekta nákladem patronů kostela, tehdejších vlastníků ostrovského panství markraběte Ludvíka Viléma z Baden-Badenu a jeho manželky Františky Sybilly Augusty Sasko-lauenburské. Roku 1705 byl vynesen malovaný kazetový strop kostelní lodi. Vybudována byla tehdy nová ohradní zeď hřbitova rozkládajícího se kolem kostela a v jeho jihozápadním rohu vystavěna raně barokní márnice. Ve druhé polovině 18. století patřily ke zdejší farnosti vsi Krásný Les, Damice, Horní Hrad, Jakubov, Osvinov, Plavno, Vrch a Peklo na kláštereckém panství.

Již v roce 1781 byla zvonová věž kostela ve značně zchátralém stavu, a proto byla snesena a v letech 1794-1795 ke kostelu přistavěna nová hranolová zvonová věž díky úsilí Adalberta Frische, tehdejšího správce úřadu zámku Hauenštejn. Stavební práce probíhaly pod vedením panského stavebního a tesařského mistra Martina Höhnla z Ostrova. Základní kámen nové věže byl položen dne 29. července 1794 a cibulová báň byla nasazena dne 31. srpna 1795. Zednické práce provedl zednický mistr Johann Georg Heid z Krásného Lesa, tesařské práce tesařský mistr Anton Siegl z Plavna. Dřevěný kříž na věži vyřezal v roce 1795 tesařský mistr Franz Pichl z Krásného Lesa. Plechovou hrotnici báně věže vytvořil klempířský mistr Stefanus Otto a jeho syn Kaspar. Do středového sloupu vže nechal poté tehdejší krásnoleský farář Andreas Riedl umístit plechovou časovou schránku s pamětním textem a několika mincemi.

Na počátku 19. století byl kostel opravován a bylo doplněno jeho vnitřní zařízení. V roce 1802 byla instalována nová kazatelna a roku 1805 byly vystavěny varhanářem Johannem Ferdinandem Müllerem z Nepomyšle nové varhany za 600 zlatých. Štafírování nového nástroje stálo dalších 86 zlatých. Varhany byly následně opravovány neznámými varhanáři v letech 1860, 1878 a 1911.

V roce 1853 byla díky úsilí tehdejšího správce a ředitele panství Hauenštejn Aloyse Mytteise obnovena střecha kostelní věže pod vedením buqoyovského stavebního inženýra a architekta Wenzla Hagenauera. Od července do září 1853 byla cibulová báň nově pokryta a kříž s korouhvičkou renovován. Novou plechovou hrotnici a obložení spodní dřevěné nástavby zhotovil mistr klempíř Anton Otto z Ostrova. Severozápadní strana věže a kostela byly nově omítnuty. Na stavbu dohlíželi tesařský mistr Josef Pschorn z Plavna a mistr zednický mistr Franz Siegl z Jáchymova.

Během 1. světové války byly v prosinci 1916 zrekvírovány zvony kostela sv. Petra a Pavla na válečné účely. Armáda vyslala do Krásného Les inženýra Josefa Tautsche, aby zvony zabavil. 13. prosince 1916 přijeli dělníci stavebního mistra Petera z Kadaně, kteří následně shodili zvony z věže. Rozbité zvony odvezl sedlák Rudolf Grund ze Stráže čp. 27 na vlakové nádraží ve Stráži. Téhož dne byly zrekvírovány rovněž zvony ze zámecké kaple sv. Michaela Archanděla v Horním Hradě, obecní kaple v Damicích a kostela sv. Michaela Archanděla ve Stráži. Zvony byly na nádraží zváženy skladníkem Wenzlem Gahlerem, aby mohla armádní správa vyplatit odškodnění ve výši 4 koruny za kilogram. Následného rekvírování varhaních píšťal byl kostel v Krásném Lese z důvodu stáří varhan ušetřen.

Po konci 1. světové války začali místní věřící usilovat o pořízení nových zvonů. Ochotnický divadelní spolek z Krásného Lesa předvedl hru na téma kostelních zvonů. Členové tohoto spolku rovněž začali sbírat dobrovolné dary mezi obyvateli obcí celé farnosti, ale také v Maroltově a Hanušově, kde většina obyvatel docházela na bohoslužby do kostela v Krásném Lese, protože byl mnohem blíž než jejich farní kostel sv. Michaela Archanděla v Ostrově. Poté, co se do sbírky zapojili i tehdejší majitelé zámku Hauenštejn, darovali větší obnos a zprostředkovali další dary od místních hodnostářů, mohlo být nákup zvonů uskutečněn. V roce 1926 byly objednány tři nové zvony ve slévárně Richarda Herolda v Chomutově, kde byly také odlity starší zvony kostela. V neděli 19. září 1926 byly nové zvony slavnostně vysvěceny. U misijního kříže při jihovýchodní stěně kostela byl postaven venkovní oltář, kde místní farář P. Eduard Röttig sloužil mši pod širým nebem a Ernst Siegl, katecheta z Lubů a místní rodák, pronesl úžasně nadšené kázání. Farář Röttig následně provedl samotné vysvěcení zvonů. Kmotry zvonů byla majitelka zámku Hauenštejn hraběnka Henrietta Buquoy a její dcera Theresia Buquoy.

V roce 1930 bylo obnoveno zastřešení věže kostela. Práce byly zahájeny dne 13. října 1930. Během prvních tří dnů byly odstraněny staré šindele a bednění, rovněž několik masivních, těžkých dřevěných trámů u paty střechy bylo tak shnilých, že musely být vyměněny.

Roku 1930 byl rozhodnuto o pořízení nových varhan a za tímto účelem byl ustanoven varhaní výbor v čele s předsedou Johannem Höllem, starostou Osvinova. První schůze výboru se konala 26. ledna 1930. Ochotnický divadelní soubor z Krasného Lesa zorganizovali vánoční představení, které přineslo zisk 1030 Kč, jenž byl v plné výši věnován do varhanního fondu. Myslivecký výbor společně s loveckým spolkem Krásný Les rozhodl věnovat poplatky za pronájem loveckých pozemků za roky 1929 a 1930. Uspořádána byla sbírka mezi obyvateli obcí farnosti. Ochotu přispět projevily i nepřifařené obce Arnoldov, Hanušov, Maroltov a Peklo, jejichž obyvatelé obvykle navštěvují kostel v Krásném Lese. O ​​dary byly požádáni i rodáci, přátelé a známí žijící jinde. Dne 30. března 1930 byl v kostele uspořádán velký koncert, na kterém vystoupili pod vedením kapelníka Bernta z Damic téměř všichni hudebníci z celé farnosti a také mnozí z Květnové, Jakubova či Ostrova. Výtěžek činil 2.945 korun. Do konce roku 1930 se podařilo vybrat celkem 52 246,95 korun.

Již na konci března roku 1930 předložily tři firmy své cenové nabídky na stavbu nových varhan. Firma Rieger Brothers z Krnova navrhla nástroj za částku asi 50.000 korun, pražský varhanář Josef Růžička z Prahy za asi 46.000 korun a varhanář Ladislav Hauser z Teplic za asi 56.000 korun. Na základě cenných doporučení tří oslovených varhanních specialistů výbor následně pověřil stavbou nových varhan pražského varhanáře Josefa Růžičku. Kvůli nadměrnému pracovnímu vytížení však byla zakázka dokončena až v polovině následujícího roku. V neděli 14. června 1931 byly nakonec nové varhany slavnostně vysvěceny. Náklady na stavbu nástroje nakonec činily 46.911 korun. Zbývající částka měla být dle rozhodnutí varhanního výboru použita na zakoupení elektrického dmychadla, jakmile bude obec Krásný Les elektrifikována. V roce 1934 byla nově pokryta střecha kostela. Roku 1938 byl nově štafírován tabernákl oltáře.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války přestal být kostel udržován a postupně chátral. Dne 11. února 1964 byl kostel sv. Petra a Pavla v Krásném Lese zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 17413/4-924.

Ve středu 23. června 1982 však kostel sv. Petra a Pavla zcela vyhořel. Zničeno bylo zastřešení, kazetový malovaný strop i veškeré vnitřní barokní zařízení. Po požáru zůstalo z objektu pouze obvodové zdivo do původní výše a zvonová věž. Na zničený objekt byl následně vydán demoliční výměr. Díky úsilí tehdejšího jáchymovského faráře a děkana Františka Krásenského byly však následně ruiny kostela zakonzervovány. Provizorně zastřešen byl tehdy pouze bývalý presbytář s bočními otevřenými prostory nízkou sedlovou střechou, a po vyzdění dělící stěny v místech triumfálního oblouku byl přeměněn na menší svatyni. Prostor bývalé kostelní lodi zůstal nezastřešený a byl upraven do podoby otevřené zahrady se zastřešenou křížovou cestou. Věž kostela byla zastřešena nízkou měděnou jehlancovou stříškou. Okna ve věži a presbytáři byla zasklena, v lodi pouze zamřížována. Obvodové stěny byly zakonzervovány. V sobotu 7. listopadu 1987 byl nakonec provizorně upravený a zakonzervovaný kostel sv. Petra a Pavla znovu slavnostně vysvěcen za účasti kardinála Františka Tomáška.

Jednolodní zděný raně barokní kostel z lomového kamene s obdélnou lodí o rozměrech 29 x 14 metrů a zevně neodsazeným obdélným presbytářem, doplněným v interiéru kostela bočními otevřenými prostorami vestavěnými v síle zdiva. V severní části bývala situována sakristie s oratoří v patře, v protilehlé jižní části otevřená boční kaple. Kostel býval krytý šindelovou, později eternitovou sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou.

V ose jihozápadního průčelí je částečně představěná hranolová zvonová věž, vystupující třemi čtvrtinami své šířky z líce průčelí. Věž bývala původně krytá barokní cibulovou helmicí s bání, s červeně napuštěným šindelem, dnes je zakončena měděnou stanovou stříškou. V ose jihozápadní stěny věže je prolomen obdélný portál hlavního vstupu. Nad vchodem je vsazena kamenná nápisová deska s latinským nápisem a datací: „A. D. MDCCXCIV / TVRRIS HAEC / A FVNDA. ERECTA“. Stěny věže jsou rozčleněny nárožními lizénami a příčnými pásy na čtyři nízké úrovně. V prohloubených, hrubě omítnutých polích tří volných stran ve všech třech poschodích jsou obdélná, polokruhově zakončená okna s prostým štukovým rámem se středním klenákem. Okna ve druhém patře věže byla zazděna až na střílny. Hlavní římsa je prolomena ciferníky hodin.

Jihozápadní hlavní průčelí kostela je rozčleněno lizénami a dvěma nad sebou položenými nikami. Průčelí je završeno zprohýbaným barokním štítem odstupňovaný ploše profilovanou, původně šindelem krytou okapní římsou a vlastním zastřešením. Volutový štít, oživený ještě na koso postaveným, oválným okénkem, je dnes zachovaný v původním tvaru v jihovýchodní části. Omítané vnější stěny kostela bývaly členěny lizénovými rámci v omítce a horizontálními pásy, zachovanými dnes již jen na věži a západním průčelí. Boční stěny kostela jsou doplněny čtyřmi, v závěru dvěma, nízkými obdélnými okny s půlkruhovými záklenky. V závěrové stěně je mezi okny ještě výše položené kruhové okénko. Pod třetím párem oken v podélných stěnách jsou umístěné boční vchody do kostela a na jihovýchodní straně, těsně pod třetím a čtvrtým oknem jsou ještě malá, větším podobná okna do podkruchtí.

Do vnitřních prostor kostela se vstupovalo z plochostropé předsíně na jihozápadě. Loď kostela, tvořená jediným velkým prostorem bývala plochostropá, krytá malovaným dřevěným kazetovým stropem z roku 1705 s ornamentální výzdobou. Zastropení tvořilo 72 pravoúhlých dřevěných desek, přibitých přímo na vazní trámy střešní konstrukce. Desky bývaly vyplněny šedě malovanými, v každém poli samostatně řešenými bujnými rozvilinami s býlími nasazenými světly, na modré půdě. Střídavě bývaly v polích přidány slunečnice, hlavy andílků, a celé postavy andílků, vždy v jiném postoji. Nad kruchtou hrávali andílci na hudební nástroje. Spáry desek bývaly zakryty jemně profilovanými lištami. Střední trám nesl ve středu kostela v osmibokém rámu obraz sv. Trojice bez umělecké hodnoty. Na obou koncích tohoto podvlaku bývaly v rámu po polovici osmihranu nad kněžištěm dvojznak patrona, markraběte Ludvíka Viléma z Baden-Badenu a nad kruchtou jeho choti Františky Sybilly Augusty a letopočet 1705.

Při bočních stěnách lodi bývaly vestavěny dvoupatrové dřevěné empory z počátku 18. století. Podvlaky horního, o 20 cm vyloženého patra byly konsolovitě profilovány. Plné, kdysi pomalované a plochými výplněmi a lištami členěné zábradlí spodního patra bývalo obíleno, poprsnice horního patra souběžně členěna ve čtyři pole, z nichž střídavě dvě byla otevřena a vyplněna soustruhovanými balustry, dvě s plnými výplněmi vyzdobena červenobílým rostlinným ornamentem s rozsetými zelenými ratolestmi. Do kouta na jihozápadě lodi bývala vestavěna dvě točitá schodiště se zděnými plášti zprostředkovávající přístup na empory. Hudební kruchta mezi emporami byla opatřena balustrovým zábradlím uprostřed vyloženým segmentem a přerušené malým korpusem varhan.

Presbytář, převýšený o stupeň proti lodi a užším o 2,9 metru, býval do lodi otevřen polokruhovým triumfálním obloukem. Zaklenut býval jedním polem cihlové křížové klenby bez žeber. Klenba bývala skoro stejně vysoká jako podstropení lodi. Její hrany byly zdobeny oblými štukovými listovci a svorník naznačovala visutá šiška. Neprofilovaný pás triumfálního oblouku byl rozdělen ve tři pole lemovaná štukovými perlovci. Prostory po stranách presbytáře bývaly sklenuty hmotnou valenou klenbou. Nad sakristií po severní straně bývala dříve oratoř patrona, přístupná zvenčí vrtulovitým schodištěm a otevřená do presbytáře dvěma oblouky, zaklenutá valenou klenbou s pravoúhlými rámci zdobenými štukovými rozetami, listovci a perlovci. Na jižní straně presbytáře hluboká, otevřená až ke klenbě, prázdná nika boční kaple.

Převážně barokní vnitřní zařízení kostela tvořil portálový hlavní oltář z první poloviny 18. století s novodobým obrazem, dva protějškové boční oltáře z doby kolem roku 1700. Na bočním oltáři býval přemalovaný obraz ze 14. století na plátně v akantovém rámu s rozvilinami. Sochařský oltář Piety s oválnými obrázky světců na rámu a oltář sv. Jana Nepomuckého s obrazem z 18. století. O triumfální oblouk se opírala dřevěná klasicistní kazatelna z roku 1802, bíle natřená se zlacenými ozdobami. V čele na válcovém řečništi kazatelny, spočívajícím na konzole, byly dvě hlavy andílků v obláčcích s paprsky, po stranách vavřínové girlandy, dole pak obíhal pletenec přerušovaný rozetami. Nad dveřmi v zadní stěně a kolem stříšky byly vavřínové girlandy, na spodní straně stříšky holubice ve svatozáři a na vrcholu desky zákona na oblacích s blesky a šalmaji. V kostele se déle nacházelo barokní sousoší Ukřižování z 18. století a skříňka s rokokovou soškou Panny Marie (Immaculaty).

V presbytáři býval zavěšen raně barokní obraz Poslední večeře z druhé poloviny 17. století. Na kruchtě bývaly dvě rozměrné přemalované obrazy Seslání Ducha svatého a sv. Jana na Patmu. V lodi stálo 16 párů dubových lavic z druhé poloviny 17. století s římsou na konsolkách, pilastry bez kládí a olištovanými výplněmi. Zábradlí z 18. století z šikmo postavených balustrů. Skleněný lustr pocházel z počátku 19. století.

Na kruchtě bývaly postaveny varhany od pražského varhanáře Josefa Růžičky z roku 1931. Nástroj nahradil starší varhany od varhanáře Johanna Ferdinanda Müllera z Nepomyšle z roku 1805. Dvoumanuálové varhany s 12 rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Velká skříň s hracím stolkem, šedě a žlutozeleně natřená se zlatými a stříbrnými ozdobami, bývala v zábradlí dělena na dvě trojdílné části, mezi nimiž byly girlandy s rakouským rodinným znakem a nápisem: „F. II.“ V rozích prolomů ve varhanové skříni byly výplně z mřížkového ornamentu, věnců a rocailů. Positiv byl umístěn v předsíni kůru. Původně stávali na kruchtě velmi staré jednomanuálové varhany od neznámého autora se 7 rejstříky, uváděné v inventáři kostela z roku 1786.

Ve věži bývaly zavěšeny čtyři zvony. Umíráček z roku 1683, 30 cm vysoký a 38 cm v průměru. Na koruně mezi listovci míval nápis: „+BALTASAR PLAZER GOS MICH IN EGER 1683“ a na druhé straně: „GOT ALLEIN DIE EHRE“. Zbylé tři zvony bývaly nově přelity ze starších zvonů bez zachování jejich tvaru a legendy.

Kolem kostela se rozkládal dnes již zrušený hřbitov obklopený omítanou zděnou ohradní zdí z lomového kamene s původně šindelovou, dnes plechovou pultovou stříškou. V jižní a severní straně byly prolomeny vstupní brány, v západní straně pak menší, segmentem sklenutá branka. V jihozápadním koutě se nachází omítaná zděná raně barokní márnice z konce 17. století na obdélném půdorysu s okosenými nárožími, krytá původně šindelovou, ve druhé polovině 20. století eternitovou, dnes plechovou mansardovou střechou. Vstupní východní průčelí je v ose prolomeno pravoúhlým portálem. Nad vstupem je situováno půlkruhem uzavřené okno a po jeho stranách dvě kruhová okénka.