Tureč - kostel sv. Jiří

Původní gotický farní kostel sv. Jiří byl vystavěn patrně v první polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na mírném návrší na horním konci návsi západním okraji vsi Tureč (Turtsch). První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1352, kdy byl připomínán jako součást kadaňského děkanátu. Zdejší fara tehdy patřila ke středně výnosným beneficiím a místní farář odváděl půlročně papežský desátek ve výši 12 grošů. Roku 1361 byl ke kostelu dosazen nový duchovní Konrád a roku 1394 podával Jan z Doupova faráře Jindřicha z Nejdku. Do roku 1405 výše odváděných papežských desátků poklesla na pouhých 7,5 groše.

V roce 1700 byl na místě původní gotické stavby vystavěn doupovským stavitelem Drechslerem nový barokní kostel sv. Jiří. Podle Sommerovy topografie byl stavebníkem kostela syn majitelky panství Libědice Marie Zuzany Zmyslovské z Boldverthurnu, který vstoupil do kláštera karmelitánů u Panny Marie Vítězné v Praze. Kostel sv. Jiří v Turči patřící ke karmelitánské komendě spadal k farnosti Žďár. V roce 1809 byl povýšen na lokálii a roku 1853 zde byla obnovena samostatná farnost. Ke zdejší farnosti patřily vsi Tureč (Turtsch), Konice (Kunitz) a Obrovice (Wobern).

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války a následném začlenění vsi do nově vzniklého Vojenského újezdu Hradiště v roce 1953 však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Na počátku šedesátých let 20. století poté opuštěný kostel spolu s větší částí původní zástavby zbořen. Na leteckém snímku vojenského leteckého mapování z roku 1962 jsou již vidět pouze sutiny v místech strženého kostela. Plocha na místě zničeného kostela je dnes zarostlá náletovými křovinami a jeho polohu připomíná mohutná vysoká zeď z lomového kamene, vymezující terasu se zaniklým hřbitovem a kostelem.

Orientovaný barokní dvoulodní kostel postavený na křížovém půdorysu s hlavní obdélnou lodí ve směru západ-východ s půlkruhově uzavřeným presbytářem, krytou sedlovou střechou. Na hlavní loď kostela byla kolmo postavena příčná loď s rovnými závěry, krytá valbovou střechou. Ve vstupním západním průčelím stávala částečně představěná hranolová věž zakončená zvonovitou bání s polygonální zvoničkou s úzkou jehlancovou stříškou. Po obou stranách presbytáře byly připojeny menší obdélné sakristie. Stěny kostela byly pro lomeny vysokými, obdélnými, trojboce zakončenými okny. Vnější stěny kostela bývaly hladké, bez členění. Interiér kostela byl zaklenut valenou klenbou s výsečemi.

Vnitřní zařízení kostela tvořil kvalitní mobiliář z první poloviny 17. století. V presbytáři byl postaven rokokový hlavní oltář z roku 1777. Boční oltáře se sochami Panny Marie (Madony), sv. Jana Nepomuckého a Piety. Dřevěná kazatelna pocházela z roku 1799. Na západní kruchtě byly umístěny varhany z roku 1701.