Víska - kostel sv. Petra a Pavla

Raně gotický farní kostel sv. Petra a Pavla byl vystavěn snad již v 13. století podle návrhu neznámého architekta v místech dnes již zaniklé středověké farní vsi Ostrov (Ostrow) na návrší severně nad dnešní osadou Víska (Fieska). Na základě dispozičního řešení, polohy objektu a archaického zasvěcení vyslovili někteří autoři domněnku, že kostelík mohl být původně součástí velmožského opevněného dvorce. Ves Ostrow drželi tehdy pánové z Brda sedící na Rabštejně.

První písemná zmínka o zdejším kostele pochází z roku 1363, kdy je zemřel první známý ostrovský farář Ducho. Dne 30. října 1363 poté nastoupil do úřadu zdejšího faráře klerik Pirniclinus ze Stříbra, který však již v následujícím roce odešel do Modlan u Ústí nad Labem. Modlanský farář Jakob poté nastoupil na jeho místo při kostele sv. Petra a Pavla v Ostrově, kde poté působil do roku 1367. Při instalacích nových ostrovských farářů v letech 1363, 1364 a 1367 byl držitelem Rabštejna a patronátním pánem kostela sv. Petra a Pavla král Karel IV. Dne 18. května 1367 byl poté do úřadu uveden Lytold z Města Touškova. K roku 1384 odváděl zdejší farář půlročně 8 grošů papežských desátků.

Dne 12 března 1406 uváděl ostrovský farář do úřadu duchovního ke kostelu v Krašově, dne 13. listopadu 1410 ke kostelu v Tisu u Blatna a dne 12. února 1412 želečského faráře Henslina ke kostelu v Podbořanech. V roce 1427 zemřel zdejší farář Andreas a novým farářem u kostela sv. Petra a Pavla v Ostrově byl dne 25. června 1427 ustanoven dosavadní  tisský farář Jakob. Do úřadu byl tehdy uveden Častolár z Hořovic a Bušek Celta z Kamenné Hory seděním na Rabštejně. Kněz Jakob, poslední známým předhusitský farář v Ostrově, odešel dne 5. června 1433 do Prusín u Nebílov a Blovic. Ves Ostrov byla následně během husitských válek zcela zničena. Zdejší kostel se poté stal filiálním ke kostelu v Rabštejně nad Střelou. V době třicetileté války byl zdejší kostel opuštěn úplně.

V první polovině 18. století zdejší kostel navštěvovalo asi 160 věřících z poplužního dvora Víska a z Novosedel. V roce 1763 byl kostel pozdně barokně upravován. Barokně zvětšena byla tehdy většina oken v presbytáři i lodi kostela a přezděn triumfální oblouk. V roce 1787 se dostal poté kostel sv. Petra a Pavla pod správu nově zřízené lokálie v Močidleci, v roce 1855 povýšené na faru. Patronátní právo ke kostelu si nadále držela rabštejnská vrchnost.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války byl však kostel na hřbitově uzavřen, přestal být udržován a postupně chátral. Vnitřní zařízení kostela bylo následně postupně rozkradeno či zničeno. Dne 11. února 1964 byl kostel sv. Petra a Pavla u Vísky zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 40794/4-967. V roce 1973 opuštěný a vyrabovaný kostel po zásahu bleskem vyhořel. Následný požár zničil všechny dřevěné konstrukce a zbytek vnitřního zařízení. Zdevastovaný kostel byl následně ponechán svému osudu. Vnitřní prostor kostela postupně zarostl náletovými dřevinami. Připomínkou požáru jsou dodnes částečně ohořelé vstupní dveře a zřícené stropní trámy v interiéru.

Na počátku devadesátých let 20. století byla zahájena rekonstrukce zdevastovaného kostela. Na obvodových zdech byl tehdy nevhodně nadezděn nový cihlový věnec připravený pro osazení nové zjednodušené konstrukce krovu. Interiér kostela byl vyčištěn od sutin a zbytků krovu. Následně však byly záchranné práce ukončeny. Zříceniny kostela na udržovaném funkčním hřbitově se dnes nachází v havarijním stavu, zachováno zůstalo pouze narušené obvodové zdivo do původní výše. Objekt se nachází ve vlastnictví římskokatolické církve.

Orientovaný jednolodní raně gotický, pozdně barokně upravený kostel z lomového kamene s lodí na obdélném půdorysu krytou eternitovou valbovou střechou s připojeným odsazeným užším pravoúhlým presbytářem, krytým eternitovou valbovou střechou s mohutnou osmibokou, ve zvonové části otevřenou sloupkovou zvoničkou, završenou vysokou jehlancovou střechou s makovicí a jednoramenným křížem na vrcholu.

V ose jižní boční stěny lodi kostela je prolomen gotický profilovaný ústupkový hrotitý pískovcový vstupní portál vstupu, uzavřený masivním probíjeným dřevěnými dveřmi. Po levé straně portálu je situováno původní úzké gotické hrotité okénko s pískovcovým ostěním. Po pravé straně portálu je pak prolomeno větší barokní obdélné, polokruhové okno, opakující se v protilehlé severní stěně. Shodná okna jsou pak situována v závěrové a jižní boční stěně presbytáře. Ve východní stěně lodi kostela je pak prolomeno výše položené, menší obdélné, polokruhově zakončené okno, osvětlující původně prostor kruchty. Vnější stěny kostela bývaly hladce omítnuté, bez členění, završené mohutnou vysazenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Vnitřní prostor kostela býval plochostropý, krytý omítaným prkenným stropem. Presbytář je oddělen lomeným triumfálním obloukem, složeným z tesaných pískovcových kamenů. V severní stěně presbytáře je situován gotický sanktuář s profilovaným pískovcovým ostěním a reliéfní kružbou v podobě trojlistu v trojbokém štítu. V protilehlé jižní stěně presbytáře je z pískovcových bloků vytvořen zhruba čtvercový výklenek. V západní části lodi bývala situována jednoramenná rovná dřevěná kruchta s plným zábradlím, vynesená na středovém kanelovaném sloupu a přístupná přímým dřevěným schodištěm s bedněním a dveřmi z prostoru podkruchtí. Z kruchty vedly jednoduché dřevěné příčkové schody do podkroví.

Vnitřní zařízení kostela bývalo barokní. V presbytáři býval postaven portálový hlavní oltář s oltářním obrazem sv. Petra a Pavla. Po stranách obrazu bývaly postaveny kanelované sloupy s plastickými hlavicemi vynášející reliéfním dekorem zdobenou římsu s nasazeným portálovým obrazem s obrazem papežské tiáry a dvojicí zkřížených klíčů a dvojicí sloupů po stranách. Na vrcholu nástavce byla umístěna kruhová paprsčitá svatozář. Po stranách oltáře bývaly na zdobených hranolových pilířích osazeny dvě vyřezávané polychromované plastiky klečících andělů. Při levém pilíři triumfálního oblouku bývala postavena jednoduchá dřevěná kazatelna bez stříšky s šestibokým košem, vyneseným na dřevěném pilíři s mohutnou vysokou šestibokou podezdívkou. V lodi kostela byly postaveny dvě řady dřevěných kostelních lavic.