Vranov - kostel sv. Jakuba Většího

Původně románský kostel sv. Jakuba Většího byl vystavěn na počátku 13. století podle návrhu neznámého architekta na hřbitově při cestě do Rovné na severozápadním okraji dnes již zcela zaniklé vsi Vranov (Frohnau). První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1236, kdy je připomínán jako filiální k farnímu kostelu sv. Václava v Lokti. Roku 1246 poté daroval český král Václav I. zdejší kostel spolu s kostelem sv. Linharta na území loketské královské lovecké obory a kostelem sv. Kateřiny v Olšových Vratech, náležejících k loketskému farnímu kostelu sv. Václava, pražskému klášteru Řádu křížovníků s červenou hvězdou. Následně byla ve Vranově zřízena samostatná farnost a k roku 1384 je poté již zdejší kostel připomínán jako farní.

Na počátku 16. století se v celé zdejší oblasti rozšířilo protestantství a od roku 1521 spravují zdejší kostel evangeličtí duchovní. V průběhu třicetileté války byla zdejší fara zcela opuštěná. V roce 1622 byl zdejší kostel připojen jako filiální ke kostelu sv. Petra a Pavla v Kostelní Bříze.

V roce 1732 byl ke kostelu Jakuba Většího díky přímluvě hraběte Antona Nostice dosazen vlastní farář a Vranov se tak stává opět samostatnou menší farností, ke které byla přifařena pouze ves Rovná. V průběhu 18. století byl následně kostel zásadně barokně přestavěn. Následně bylo pořízeno nové pozdně barokní vnitřní zařízení kostela. Za nový pedál k varhanám bylo vyplaceno 15 zlatých loketskému varhaníku a varhanáři Andreasi Kohlerovi. V roce 1745 bylo placeno za opravu zdejších varhan neznámému řemeslníkovi 1 zlatý a roku 1754 obdržel Johann Adam Pleyer za opravu varhan a nový měch 17 zlatých. V roce 1766 byly poté vyplaceny nejmenovanému varhanáři za opravu varhan další 4 zlaté a 45 krejcarů.

V průběhu 19. století byly provedeny další drobnější stavební úpravy kostela. V první polovině 20. století byla pak střecha kostela nově pokryta eternitem. V roce 1929 dostaly kostelní hodiny nové elektrické osvětlení. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel využíván k církevním účelům a postupně chátral. Vnitřní zařízení opuštěného kostela bylo následně rozkradeno či zničeno.

V roce 1948 byla poté již nedoosídlovaná ves začleněna do nově vzniklého Vojenského újezdu Prameny. V následujících letech poté probíhala postupná demolice celé zástavby bývalé vsi. Podle snímku leteckého vojenského leteckého mapování z roku 1952 chyběla tehdy část střešní krytiny na severní straně lodi kostela. Následně došlo ke zřícení poloviny krovu střechy nad lodí. K demolici samotného kostela došlo až někdy po zrušení vojenského újezdu v roce 1954. Dne 13. února 1957 vydal Okresní národní výbor Sokolov hromadného demoličního výměru s podmínkou, že v případě kostelů může být demolice provedena jen po vyjádření církevních orgánů. Snad krátce poté byl nakonec zdevastovaný kostel zbořen. Dnes se v místech kostela nachází nenápadný pahorek zarostlý náletovými dřevinami se zbytky zdiva, cihel a rozbitých náhrobků.

Orientovaný jednolodní kostel z lomového kamene s dlouhou lodí na obdélném půdorysu s připojeným odsazeným užším obdélným, polygonálně zakončeným presbytářem, krytý původně šindelovou, později eternitovou sedlovou, nad závěrem zvalbenou střechou. Nad presbytářem byla vynesena mohutná šestiboká oplechovaná uzavřená zvonička, prolomená ve zvonovém prostoru do všech stran obdélnými, polokruhově zakončenými otvory, uzavřenými dřevěnými roletami, a završená plechovou jehlancovou střechou s makovicí a dvouramenným křížem na vrcholu. Na jižní straně střechy nad lodí býval prolomen velký dřevěný sedlový vikýř s čtvercovým plechovým ciferníkem kostelních hodin s jednoduchým křížkem nad štítem. Při severní stěně presbytáře byla připojena obdélná sakristie s vysokou pultovou střechou přecházející do střešní krajiny závěru kostela.

Západním průčelí kostela, prolomené v ose obdélným portálem vstupu, bývalo završeno jednoduchým trojúhelníkovým štítem s drobným obdélný, okénkem na půdu v ose. Před portálem bývala situována dřevěná předsíň s prkennými stěnami, krytá šindelovou sedlovou stříškou. V jižní stěně kostela byl prolomen obdélný portál bočního vstupu, uzavřený dvoukřídlými dřevěnými dveřmi. Prostor lodi osvětlovala čtyři výše položená, menší obdélná, polokruhově zakončená okna v jižní, a dvě v protilehlé severní stěně. Shodné okno bývalo situováno rovněž v jižní boční stěně presbytáře.

Vnitřní prostor kostela býval plochostropý, krytý dřevěným kazetovým stropem. Prostor kněžiště odděloval polokruhový triumfální oblouk se stylizovaným středovým klenákem. V severní stěně presbytáře býval prolomen vstup do sakristie. V presbytáři býval postaven pozdně barokní portálový sloupový hlavní oltář Kalvárie s obrazem Ukřižování Ježíše Krista se dvěma lotry. Po stranách triumfálního oblouku bývaly postaveny pozdně barokní portálové sloupové postranní oltáře. Retabulum oltáře na evangelní straně bylo završeno vyřezávanou barokní sochou sv. Jakuba Většího, doprovázenou dvojicí světců na nižších pilířích po stranách. Při levém pilíři triumfálního oblouku bývala postavena bohatě zdobená pozdně barokní kazatelna se stříškou.

Ze stropu lodi v ose před triumfálním obloukem bývala zavěšena barokní soška Panny Marie Neposkvrněné (Immaculata) v růžencové mandorle. Vyřezávaná figurální plastika představovala Korunovanou Marii s malým Ježíškem v náručí a žezlem v pravé ruce. Panna Marie šlapala na hlavu draka obepínajícího Zeměkouli, který symbolizuje ďábla, nad kterým vítězí. Mandorla kolem plastiky bývala zdobena růžičkami, tvořenými většími a menšími skleněnými perlami. Nad plastikou visel oválný polychromovaný plastický deskový reliéf Boha Otce v oblacích. V lodi bývaly rovněž zavěšeny lustry z jemně tepaného železa, bohatě zdobené českým křišťálovým sklem. Na kruchtě kostela bývaly postaveny varhany od neznámého autora s mechanickou trakturou a zásuvkovými vzdušnicemi. Ve zvoničce nad presbytářem visely dva větší zvony a drobný umíráček. Prostor kolem kostela zaujímal z větší části hřbitov, vymezeným kamennou ohradní zdí.