Karlovy Vary - Tereziin obelisk

Tereziin obelisk v podobě kamenné pyramidy, připomínající návštěvu vévodkyně Marie Terezie Charlotty d’Angouléme v dubnu roku 1833 v lázních, byl vztyčen roku 1834 na palouku obklopeném lesem na krásném vyhlídkovém místě, od té doby zvaném Theresienhöhe (Tereziina výšina), poblíž dřevěného krucifixu nad Jelením skokem v lázeňských lesích západně nad centrem města Karlovy Vary (Karlsbad). Marie Terezie Charlotta byla dcerou francouzského krále Ludvíka XVI. a jeho manželky Marie Antoinetty, popravených během Francouzské revoluce, a vnučkou císařovny Marie Terezie. Slavnostní odhalení pomníku proběhlo dne 21. června 1834 za účasti princezny a mnoha předních osobností společenského života tehdejší doby. Mezi účastníky slavnosti bylo během obřadu rozdána opsaná báseň vyvedená na pamětní desce na přední straně obelisku. V roce 1877 byla nedaleko obelisku na skále pod dřevěným křížem na dnešní Petrově výšině odhalena busta Petra Velikého. Roku 1900 proběhla renovace Tereziina obelisku. Poslední rekonstrukci pomníku provedla v roce 2011 společnost Lázeňské lesy v rámci rekonstrukce sousední Petrovy výšiny.

Pískovcový obelisk v podobě komolé hladké pyramidy bez členění. Na přední straně obelisku je umístěna černá oválná pamětní deska se zlaceným nápisem: „Maria Theresia Charlotte DAUPHINE / Enkelin Maria Theresiens / 21. Juni 1834“. Obelisk je umístěn na hranolovém pískovcovém podstavci s horní a spodní profilovanou krycí deskou. Na přední straně desky je umístěna černá obdélná nápisová deska s opisem básně vyvedeným zlaceným písmem:

„Wo Karl einst die Meute verfolgend stand,
Am Rande der schaurigen Felsenwand,
Aus deren Klüften, von Gnomen bewacht,
Der brodelnde Quell aus düsterem Schacht,
Aus Tiefen, wo ewige Finsterniss haust,
Von Dämpfen umflossen, gar seltsam erbraust -
Erglänzt nun in sonnigem Wiederschein,
Den Gipfel der Höhe zum Tempel zu welh'n,
Dies Denkmal, der huldvollen Fürstin geweiht,
um die uns hier Liebe und Ehrfurcht gereiht.

Es rauschet die Zeit mit tönendem Flug,
Wie des Aares Kreisen im flüchtigen Zug;
Sie nimmt, was sie gibt, und gibt, was sie nimmt,
Bis Alles dem irdischen Blicke entschwimmt -
Doch Eines, das leistet Ihr Widerstand,
Es ist der Erinnerung zaub'risches Band,
Die höher als Irdisches erschimmernd sich hält,
Wie Sterne des Aethers am himmlischen Zelt -
Und ob auch die Zeit endlich Alles verweht,
Doch niemal mit dem, was sie schuf, untergeht.

In Ihr wird umleuchtet von sonnigem Glanz,
Von Clio geschmückt mit dem Sternenkranz,
Die Höhe noch leben, wenn längst schon zerfiel,
Was hier wir gestaltet dem Waller zum Ziel,
Zu ehren die Höhe aus fühlender Brust,
Die des Cherubs der Jugend sich immer bewusst,
Und vertrauend sie seiner leitenden Hand,
Die Stärke des Geistes und Heiterkeit fand;
Doch, dass auch Ihr Denkmai hier nimmer vergeh',
So sey es benannt: die THERESIENHÖHE.
1834 / Renov. 1900“.

Podstavec je umístěn na dvou kamenných stupních z žulových kvádrů. Objekt stojí na malém pahorku, ohraničeném kamennými bloky a obklopeném vycházkovou pěšinou.