Mariánská - kapucínský klášter

Původně stával v lesích nad Jáchymovem na mírném svahu nad potokem Reinbach, v místech dnešní obce Mariánská (Mariasorg) poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1699. Během následujících let se stal vyhledávaným poutním místem a u kostela byla zřízena samostatná duchovní správa, oddělená od mateřské farnosti v Jáchymově. O správu místa projevil zájem jezuitský a kapucínský řád. Jáchymovská městská rada nakonec zvolila kapucíny, kteří byli císařským diplomem z 19. ledna 1754 oficiálně uvedeni ke správě kostela. Kapucíni poté u poutního kostela zbudovali v letech 1754-1765 svůj klášter. Ještě v srpnu roku 1754 se mohla kapucínská komunita v novém klášteře usadit. Současně se stavbou konventu byla zahájena i přestavba původního poutního kostela a zároveň byl založen druhý kostel, zasvěcený sv. Františkovi, který měl sloužit pro potřeby kapucínů. Ještě v roce 1765 probíhaly stavební práce. Budovy kláštera poté tvořily velký areál kolem pravoúhlého dvora. V rámci odsunu opustili klášter v roce 1946 nejprve němečtí mniši. Dne 4. září 1948 však byl kapucínský klášter uzavřen a dva zdejší řeholníci, Jaroslav Kvíčala a Jindřich Basler, zatčeni pro údajné shromažďování zbraní. Dle informací pamětníka, jednoho z redemptoristů, docházelo v Mariánské k přímému mučení řeholníků, jejich přibíjení na vrata apod. Bývalý klášterní areál byl poté částečně zbořen. V blízkosti bývalého kláštera byly následně otevřeny uranové doly a s nimi spojené komunistické koncentrační tábory pro politické vězně. Přístup veřejnosti tak byl nežádoucí. Koncem roku 1950 proto začali příslušníci Státní bezpečnosti demolovat vybavení kostelů a kláštera. Z kostelů byly vynášeny a páleny řezbami zdobené lavice z osmnáctého století. Prázdný prostor pak sloužil jako vyšetřovna. Později změnili chrámovou loď ve cvičnou střelnici. Nejoblíbenějšími terči byly sošky andělíčků, kterým byly ustřelovány ruce. Po zničení interiéru byl interiér klášterního kostela přebudován na garáže pro vozy ministerstva vnitra. V roce 1951 se začal na prostranství před klášterem budovat mohutný psinec s padesáti kotci a asi 300 metrů od silnice nový koncentrační tábor Mariánská. V roce 1965 byl celý bývalý klášterní areál spolu s oběma kostely odstřelen. Z bývalého klášterního areálu se dochoval pouze drobný úsek obvodové zdi klášterní zahrady do výšky 1,5 - 3 m.

Budovy kláštera byly rozloženy kolem čtvercového dvora, jehož celou severní stranu zabíral poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie a dvě třetiny východní strany pak klášterní kostel sv. Františka. Zvnějšku bývaly budovy zcela jednolité. Vnitřní nádvoří obíhal v přízemí ochoz krytý břidlicovou pultovou střechou. Ochoz býval osvětlen obdélnými, segmentově zakončenými okny. Na omítaném rákosovém stropu ochozu byly vyvedeny malby ze života Panny Marie a Ježíše z roku 1907 bez umělecké hodnoty. Z ochozu vedl obdélným, polokruhově zakončeným portálem se středním klenákem a římsami v náběhu vchod do poutního kostela. Západní křídlo kláštera obsahovalo souběžný koridor, spojený s ochozem dveřmi, ze kterého bývaly přístupné hospodářské místnosti. Z koridoru v prvním patře se vcházelo do jednotlivých mnišských cel.

V ochozu bývaly umístěny některé starší předměty. Dřevěná socha Panny Marie z počátku 18. století, kopie zdejší milostivé sošky, roku 1900 nově polychromovaná. Obraz sv. Šebastiána, olejem na plátně, kopie italského originálu od Jana Vojtěcha Schreibera z roku 1856. Na stěně býval zavěšen dřevěný krucifix z 1. poloviny 19. století a čtrnáct obrazů křížové cesty, olejem na plátně, z počátku 19. století.