Radošov - kostel sv. Václava

Původně gotický farní kostel sv. Václava byl postaven v první polovině 14. století podle návrhu neznámého architekta na mírném návrší nad řekou Ohří na menší návsi uprostřed vsi Radošov (Rodisfort). První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1352. Kolem kostela se původně rozkládal dnes již zrušený hřbitov. V roce 1384 patřil kostel v Radošově k pěti obročím (beneficium) loketského děkanství. V době reformace byl však kostel opuštěn a postupně chátral.

Teprve až v roce 1768 byl do Radošova dosazen nový kaplan a zdejší kostel se stal filiálním ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Ostrově. V době kolem roku 1768 byl sešlý kostel sv. Václava pozdně barokně přestavěn. Kostel tehdy neměl zvonovou věž, kterou nahrazovala mohutná zvonička nad presbytářem, trojosé vstupní průčelí bylo završeno zprohýbaným štítem. Nevyužité dřevo z přestavby objektu bylo následně použito při opravě poničeného historického dřevěného krytého mostu v Radošově. V roce 1778 postavil v kostele loketský varhanář Georg Ignác Schmidt nové varhany za 300 zlatých.

V roce 1858 byla při kostele založena opět samostatná farnost. Provedena byla tehdy poslední stavební adaptace kostela, během které byla přistavěna nová hranolová zvonová věž před vstupním průčelím, završená štíhlou jehlancovou střechou, snesena zvonička nad závěrem, klasicistně upraveny vnější fasády objektu a při kostela obnovena budova fary. Renovováno bylo rovněž vnitřní zařízení kostela. Klasicistně byla tehdy upravena také sousední budova fary. Na svátek patrona kostela, sv. Václava, byly v Radošově dne 28. září každoročně pořádány nákladné slavnosti. V roce 1902 vytvořil pro zdejší kostel chebský varhanář Martin Zaus nové varhany.

Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva na konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Ve druhé polovině 20. století byla zrušena zdejší farnost a kostel znovu přifařen ke kostelu sv. Michaela Archanděla v Ostrově, odkud dojíždí farář k celebrování pravidelných mší. V sedmdesátých letech 20. století byla provedena rekonstrukce věže kostela včetně střechy a vnějších fasád objektu. Rekonstrukcí prošla rovněž sousední budova bývalé fary. O věžní hodiny v té době pečoval a každý den je natahoval místní občan, pan Vykoupil.

Na počátku 21. století byl již zchátralý kostel ve špatném stavu, střechou objektu zatékalo, vlhkostí byl poškozen krov a vnitřní omítky lodi kostela opadávaly. V prosinci roku 2003 byl provizorně opraven hodinový stroj. Někdy kolem roku 2008 byl zchátralý kostel převeden z vlastnictví Římskokatolické církve do majetku občanského sdružení Radošovský most. Dne 18. března 2011 byl kostel sv. Václava zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 104274.

Neorientovaný jednolodní kostel na obdélném půdorysu se zaoblenými a zkosenými nárožími, s připojeným odsazeným, zevně trojboce uzavřeným, uvnitř pravoúhlým presbytářem, krytý sedlovou, nad závěrem valbovou plechovou střechou. Při jihozápadní stěně presbytáře je připojena obdélná přízemní sakristie se zaoblenými nárožími, krytá plechovou pultovou stříškou. Před vstupním jihovýchodním průčelím kostela, završeným nad mohutnou vynesenou profilovanou římsou trojúhelníkovým štítem, stojí představěná hranolová věž z roku 1858, završená plechovou jehlancovou helmicí s makovicí a křížem na vrcholu.

V přízemí věže je prolomena obdélným vchodem, zvýrazněným představěným portikem se stanovou stříškou, vyneseným dvěma sloupy se zdobenými hlavicemi a profilovanými patkami na hranolových soklech. Nad portikem je situováno obdélné, polokruhově završené okno. Patra věže, oddělená mohutnými profilovanými vynesenými římsami, jsou členěna nárožními pilastry a lizénovými rámci. První patro je na přední straně prosvětleno kruhovým okénkem. Zvonové patro je na všech stranách prolomeno obdélnými, polokruhově zakončenými okny s dřevěnými žaluziemi. Nad okny jsou umístěny kruhové plechové ciferníky věžních hodin. Stěny věže jsou završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou.

Podélné trojosé stěny lodi kostely jsou prolomeny dvěma velkými obdélnými, polokruhově zakončenými okny, boční stěny presbytáře po jednom obdobném, nad sakristií zkráceném okně. V závěrové stěně presbytáře je situováno menší obdélné, segmentem zakončené okno. Sakristie je zpřístupněna obdélným vstupem a prosvětlena obdélným okénkem v boční stěně. Vnější stěny kostela jsou členěny velkými vpadlými lizénovými rámci a završeny mohutnou vynesenou profilovanou korunní římsou pod střechou. Po levé straně věže v průčelí kostela je na stěně osazen vysoký dřevěný misionářský kříž z roku 1920 s nápisem: „MISSION 1920“.

Vnitřní prostor lodi kostela je plochostropý, krytý rákosový strop se štukovým zrcadlem s malým architektonickým a ornamentálním dekorem v barokních formách. Presbytář kostela je zaklenut plackou, vynesenou na koutových polopilířích. Vnitřní stěny kostela jsou členěny zdvojenými jónskými pilastry a ostěním oken s vyloženými klenáky. Nad vstupem je situována podstrojená kruchta s vypnutým středem.

Vnitřní zařízení kostela je převážně pozdně barokní z druhé poloviny 18. století, silně obnovované v době po polovině 19. století. Na portálovém hlavním oltáři je mezi dvěma dvojicemi sloupů, vynášejícími sloupovou atiku, umístěna v mušlové nice ústřední pozdně barokní socha sv. Václava. V nástavci oltáře je osazen olejový obraz. Při zaoblených nárožích lodi po stranách triumfálního oblouku jsou postaveny postranní oltáře sv. Josefa a Panny Marie s novodobými obrazy. Oltáře jsou stejné architektury jako hlavní oltář, se zkroucenými sloupky doplňujícími rámy oltářních polí. Na kruchtě kostela jsou umístěny varhany do chebského varhanáře Martina Zause z roku 1902, jednomanuálový stroj s 11 rejstříky. Původně zde bývaly jednomanuálové varhany z roku 1778 od loketského varhanáře Georga Ignáce Schmidta s osmi rejstříky, mechanickou trakturou a zásuvkovou vzdušnicí. Ve věži kostela je umístěn hodinový stroj z dvacátých či třicátých let 20. století.