Toužim - kostel sv. Martina

Původně filiální kostel sv. Martina byl vystavěn patrně v průběhu 16. století podle návrhu neznámého architekta u městské brány na dřívějším předměstí na severovýchodním okraji města Toužim (Theusing). Farou spadal ke kostelu Narození Panny Marie v Toužimi. Během požáru města v roce 1652 však kostel vyhořel a následně musel být celkově raně barokně obnoven. Roku 1659 byla zvonička kostela nově pokryta břidlicí.

Podle kostelních účtů bylo dne 9. června 1663 vyplaceno Antonu Steinbachovi 10 zl. 45 kr. za černé mešní roucho dovezené z Leipzigu. Roku 1677 byla na hřbitově za kostelem sv. Martina vystavěn nový karner s márnicí v přízemí. Dne 19. listopadu 1680 bylo zaplaceno nejmenovanému malíři z Horní Slavkova 7 zl. 30 kr. za namalování výjevu sv. Martina na oltáři kostela. Roku 1681 byl snesen z oltáře obraz Panny Marie a osazen na postament. Za prácei tehdy malíř Bernhard Geissler z Útviny obdržel 1 zl. 30 kr. a malíř Christian Leiboldt z Bečova za vymalování a pozlacené podstavce 3 zl. Během dalšího ničivého požáru města dne 25. června 1752 byl však kostel zcela zničen.

V letech 1752-1756 byla na místě zničeného objektu vystavěna novostavba pozdně barokního kostela sv. Martina podle návrhu neznámého architekta. Na novém zařízení kostela se podílel také mramorář Augustin Kampfl, pocházející z oblasti Lince, který pracoval na hlavním oltáři. Po jeho smrtelném úrazu v roce 1756 dokončil sochy plzeňský sochař Ludwig Brandl, za což dostal vyplaceno celkem 22 zl. Téhož roku bylo Wenzlu Heinrichovi z Plzně zaplaceno 18 zlatých za štafírování těchto soch. V roce 1756 postavil v kostele varhanář Anton Johann Gartner z Tachova za 300 zlatých. Bývalý bochovský farář Daniel Reska nechal v kostele zřídit boční oltář sv. Jana Nepomuckého a bývalý toužimský starosta Johann Jakob Rösch protějškový boční oltář sv. Františka Xaverského. Do roku 1756 činila částka za obnovu kostela celkem 1.198 zlatých.

Kostelní knihy účtů z následujících let zpravují o pořizování a renovování vnitřního vybavení. Roku 1764 bylo zaplaceno zlatotepci Carlu Faullerovi z Krásna 6 zl. 20 kr. za nové pozlacení kalichu. Roku 1767 byl získán z Prahy relikviář sv. Martina za 12 zlatých. V roce 1770 byly vyplaceny toužimskému malíři Antonu Clementovi 4 zlaté za vyčištění oltářů a kazatelny. Roku 1773 dokončil nejmenovaný řemeslník v panských službách v Ostrově za 10 zl. 3 kr. dvě nové sochy sv. Vendelína a sv. Isidora pro hlavní oltář, které následně štafíroval Balthasar Sölner. Roku 1774 renovoval štukatér Thomas Jessinger roh postamentu hlavního oltáře. V roce 1792 obdržel cínař Johann Georg Hofmann z Bečova 55 krejcarů za přelití starých liturgických předmětů. Během posledního požáru kostela dne 24. srpna 1880 bylo vnitřní zařízení kostela zcela zničeno. Následně byl obnoven interiér kostela pořízen nový mobiliář.

Po druhé světové válce přestal být hřbitovní kostel využíván a postupně chátral. Dne 12. února 1964 byl kostel sv. Martina v Toužimi zapsán na státní seznam kulturních památek pod rejtř. č. 53469/4-1091. Již v dubnu roku 1964 byl kostel bez povolení odstřelen. Před demolicí stavby byla velká část mobiliáře přenesena do kostela sv. Michaela Archanděla v Otročíně. Přilehlý hřbitov byl zničen patrně v 70. letech 20. století a jeho prostor zplanýrován. Památková ochrana kostela byla dodatečně zrušena teprve dne 28. ledna 1980. Roku 1982 byla při drobném archeologickém zásahu zdokumentována vrstva kostí ze zrušeného hřbitova. Na místě kostela je dnes pouze volná plocha upravená jako park, na které dříve stávalo malé vyřazené dopravní letadlo sloužící jako kavárna. Městský hřbitov dnes připomíná nenápadná pamětní deska.

Jednolodní pozdně barokní kostel s širokou lodí na obdélném půdorysu s okosenými nárožími a připojeným polokruhově zakončeným presbytářem, krytý valbovou střechou s otevřenou osmibokou sloupkovou sanktusovou věžičkou nad závěrem s cibulovou bání a makovicí a křížem na hrotnici. Při severní straně presbytáře bývala připojena obdélná sakristie s oratoří v patře. Podélné stěny lodi kostela i stěny presbytáře bývaly prolomeny obdélnými, segmentem zakončenými okny. Vnější stěny kostela bývaly členěny širokými lizénovými rámci a završeny profilovanou korunní římsou pod střechou.

Loď bývala plochostropá, krytá dřevěným stropem, presbytář sklenut konchou se širokými lunetami. Oratoř bývala plochostropá. Vnitřní stěny lodi i presbytáře bývaly členěny pilastry a zprohýbanou průběžnou římsou. V závěrové stěně presbytáře bývaly umístěné niky. Nad sakristií se nacházela oratoř. V západní části lodi byla vystavěna dřevěná kruchta. Podkruchtí bývalo otevřeno do lodi širokým obloukem.

Podle inventáře z roku 1797 tvořily vnitřní zařízení kostela původně 4 oltáře. Dřevěný sloupový hlavní oltář s černým mramorováním na zadní stěně nesl v mušlové nice ve středu sochu sv. Martina na koni. Po stranách byly postaveny mladší, 1 loket a 22 palců vysoké, pozlacené sochy sv. Vendelína a sv. Isidora z roku 1773. Po levé straně triumfálního oblouku byl postaven boční oltář sv. Františka Xaverského a po pravé straně protějškový boční oltář sv. Jana Nepomuckého. Při jižní stěně lodi býval v grotě s mušlovou nikou a různými figurálními plastikami postaven boční oltář Nanebevzetí Panny Marie. Na obou bočních stěnách kostelní lodi byly na konzolách postaveny bíle štafírované sochy sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Václava a sv. Floriána spolu s několika obrázky namalovanými na plátně. Na kruchtě stávaly varhany s 10 rejstříky od tachovského varhanáře Antona Johanna Gartnera z roku 1752.

Po požáru kostela v roce 1880 bylo pořízeno nové vnitřní zařízení kostela. V presbytáři býval postaven hlavní oltář s plastikou Kalvárie z konce 19. století. V rohových nikách po straně triumfálního oblouku byly postaveny moderně štafírované vyřezávané figurální plastiky sv. Michaela a sv. Josefa. Při západní vstupní stěně lodi kostela byla pod kruchtou postavena socha sv. Mikuláše z oblasti Val Gardena v Dolomitech. Na kruchtě byly postaveny pneumatické varhany od varhanáře Christopha Müllera z Pomezí. Před demolicí kostela byla velká část mobiliáře přenesena do kostela sv. Michaela Archanděla v Otročíně.